Anděl Páně

Vzhlížejte vzhůru, k andělskému kůru...Jéééžišek, andělíčkové, Mikulášové, čerti...všechny nadpozemské bytosti se u nás přesně před rokem vystřídaly. A taky zabydlely.
Přesně před rokem k nám přišly holky a předtím, o dva roky dříve, Mauglí. Jednou se to zdá jako včera, jindy mám pocit, že jsou tu všichni sto let.

A teď jsou tu znova. Zase se blíží Advent, zase ožívají kouzelné bytosti a všichni máme do nebe blíž. Vánoční přání čekají vylepená na dveřích. Papír je popsaný z poloviny, aby se mohlo dopisovat až do Vánoc. Děti si přes zaprášenou kuchyňku natáhly blikací řetěz a taky jsme vyrobili vílu, chycenou do sklenice. Když se postaví pod lampu, tak v noci chvíli svítí. Je to velká nádhera, opravdu.
A je mi trochu líto, že už nejsem malá.

Změnili jsme se všichni. Malí i velcí. Glorijááááá. Halelujá, glorijáááá.
Jako malé holky jsme zpívaly se ségrou ve sborech, na náměstí, na školních besídkách. Byla to událost, všude vonělo jehličí, umělé stromky ještě nikdo neměl a ani umělý sníh a svítící hvězdy v oknech.
Každoročně někomu shořel stromek od opravdových svíček a na balkonech paneláků viseli bažanti, přichystaní na nejkrásnější dny v roce.

Miluju Vánoce, tu vůni, světýlka ve výlohách, načančané byty a domy a když je sníh, tak se zdá, že je i svět tak nějak uklizený. Za nás pan Vajíčko uvedl reklamu na polévky Vitana (vaří za vás) a od rána vysílali v televizi pohádky. Hlavně naše, ruské a nám to nevadilo. Hračky naší Kačky, Fanfulínek a čertík Bertík, později Studio kamarád s Jirkou Chalupou a Jú a Hele. Řízek, salát, cukroví, cinkací stromeček na stole a zavřené dveře do obýváku, aby měl Ježíšek klid na položení dárků pod opelichanou borovici. Někdy tatínek navrtával kmen a dosazoval další větve, aby stromek "zahustil" a potom už jen přivázat, aby stál rovně a nepadl.

Stromek stával vždycky vedle klavíru a na něm se houpaly ozdoby a čokolády z kolekce a papírové řetězy. Na jaře jsme kolikrát nachytali tatínka, jak schované uloupené čokoládky konzumuje pod klavírem, kam si lup uschoval. Vždycky měl ohromnou radost, když jsme ho načapaly :-)

Konečně zazvonil zvonek a .....Ježíška jsme nikdy nestihly. Div jsme se ségrou neproletěly skleněnou výplní dveří. Balíčků jsme měly vždycky hodně, zvlášť když nám táta balil bačkory každou do jednoho dárku:). Dostávaly jsme oblečení, rukavice, silonky, svetry, knížky, hračky, segra jednou i lyže, ale hned po návratu z lyžáku měla jen půl dárku - jedna lyže nepřežila. Pamatuju si na chodičku, která chodila asi dva dny, na plyšového zajíce, kterého jsme něčím umazaly a tu špínu vystříhaly, aby se na to nepřišlo, taky na zeměpisný globus, který dožil v plamenech při chemických pokusech. Lehl popelem i stůl, část záclon a kousek tapet s květinovým vzorkem. Tenkrát jsem fakt byla bita.

I my kupovaly dárky a to : živé květy, lak na nehty, lak na vlasy, pěnu na holení, štětku na holení a Barbus ( mýdlo v kelímku na holení). Taky takové maličké voňavky šeříkové vůně a později to bylo mýdlo FA jablkové a tabák Amfora do tátovy lulky.

Naše mamka nás oblékla do oblečků, které šily dvě švadleny v místní nemocnici, kde pracovala moje babička v kantýně. Zručnost obou švadlenek jsme nikdy se sestrou neocenily a trochu se i styděly za šaty, které šily zašívačky nemocničního prádla. " Vám to ale sluší, ty šatovky, jsi jak panenka " rozněžňovala se babička nad mojí sestrou. " Jo, jako ten fotbalista, viď " utrousila ségra a snažila se vyprostit z modrého neštěstí.

Zato máma, ta nakupovala u paní Šimánkové, Obchod s levnými oděvy. Tam jsme s ní rády chodily a prolejzaly pod stojany kožichů, kabátů, květovaných šatů a zástěr. Nebyl to second hand, to jsme tenkrát znali jen z filmů, prostě levné oblečky.



A tak je zase čas, kdy Anděl páně obchází svět a zase čekáme na Jéééžiška a zase píšeme svá přání. Není to o tolik jiné než před třiceti, čtyřiceti lety. Každej je jakoby lepší, hodnější a mámy a tátové mají čas a tak to má být.

" Dál zvěstujte tu zprávu, přes hory a přes údolí v dál,
že právě zrodilo se, dnes Jezulátko nám..."