ČÁRYFUČKY a ČÁRYFUKOVÉ

"A budeme opejkat?" Perunka na mě kulí dychtivě oči a nervozně cupuje papírovej kapesníček.
"Prosím, budeme vopejkat na klackách, jo? (tím se myslí buřty na ohni, ne na grilu) Roza popotáhla, protože jí kapesník upadl na zem a právě ho sežral Ben (nevím, proč to zvíře pitomý musí do sebe natlačit všechno co holkám upadne).
"Juppííí a budu taky blinkat, jako minule, viď mami?"
Co na to říct. Ančovička loňské čarodějnice trávila ještě dva dny. Párky, limča, brambůrky a zmrzlinový pohár, to byl útok na nezkušený žaludek všech tří holčiček.
Až do loňského listopadu byl vrchol nezdravého jídla zřejmě kuřecí řízek smažený a teď....
.....teď smršť karcinogenních, smažených, tučných, slaných... pochoutek. To by neustál ani dospělý.

Čarodějnické veselí bývá u nás pěkné. V lesním divadélku, za zvuku Michala Davida a Káji Gotta, trdlují malé i větší čárypýše a čáryfukové.
Všemu předchází velkolepý lampionový pochod po vsi, do kterého se nabalují další a další čaropostavy v kočárcích, tatínkovy na ramenou nebo trochu bojácně za ruku s babičkou, dědou nebo sousedkou.

Zdejší základka se ob rok dělí s místními sportovci o přípravu programu. Každý to má jiné a každý originální.
Čutálisti mají program na fotbalovém hřišti, škola v lesíku.
Loni byl lesík a paní učitelky na svých "nimbusech 2000" se zvonky, parkovačkami a vánočními světýlky, vypadaly jako pravé profesorky z Bradavic.
Letos jsme pozvaní na hřiště. Vzpomínám na předloňský lektvar ve velkém hrnci, klobásky, hod plyšovou kočkou a další povedené soutěže.

Tatkové radši na hřiště, mamky raději do lesíka.
Holčičky jsou u nás skoro rok a půl. Už se nebojí. Sice je pořád každej kámoš, ale alespoň se rozhlédnou, jestli koukám. A že já koukám pořád.
Mauglí si ještě rád hodí kočkou nebo obletí fotbalové kužely na koštěti, ale Tom už ne. Je velkej.
On je vlastně nejvíc začarovanej.
Není malej ani velkej. Harry Potter už být nechce, ale pivo pít ještě nesmí (stejně má nejradši Colu).

Takže shrnutí: tři Čárymáry, jeden Čáryfuk a jeden doslova a do písmene zakletej Puberťák.
"Mami, to snad ne! Ty si taky bereš klobouk?" Tom je znechucen mou připravenou čarodějnou výstrojí.
"To bude zase trapas, proč mi to děláááš?" kňourá a je doslova otravnej.
"Tak podívej, miláčku, raději jdi napřed a dělej, že k nám nepatříš" poradila jsem mu a dostalo se mi akorát kyselýho ksichtu, v poslední době, trvale usazeného na Tomově tváři.
"No jo, von nás totiž nikdo nezná, že jo? Dyť my sami můžeme dělat průvod, koukej na ně!" a hlavou hodil směrem k holčičkám, ověšenými pavouky a kuřecími pařátky.

"Víš co, Tome...Tome, počkej. Víš co? Jdi napřed a pomoz jim připravit na zítra soutěže. Můžeš pomoct u slepýho netopýra, kočky nebo u hodu kufrem. A ne, abys holkám zas nadržoval" odvrátila jsem pohromu a mlaďas zmizel.

"Tak holky, svlíkat, čarodějnice jsou až zítra, ještě by vám ti pavouci utekli." hnala jsem holky do koupelny a ty, nerady, ze sebe sundaly čarovné propriety. Ančovička už začala natahovat.
"Holky nebojte, budeme opékat, soutěžit a Tom vás určitě nechá vyhrát" mrkla jsem na Ančovičku. Spustila už i nudle a rukama si rozšmudlala spínu po puse.
"A neboj,  můžeš i blinkat! " povzbudila jsem malou Saxanu, které zasvítily oči a vrazila jsem je do vany.

"Tak dobrou noc, čarodějky" dala jsem každé pusu
"Dobrou noc, maminko, čarodějko, velitelko" ozvalo se a já zhasla světlo.