Jak jsem adoptovala svou "socpracku"

Jakmile se se ozve "sociálně-právní ochrana dětí", každej si představí paní v tlustejch punčochách s pátravým pohledem a otazníkem v očích u každého drobku na koberci.
Nikdo nemá rád sociálku v domě.
Nikdo, jen má maličkost....

Seznámily jsme se před šesti lety.
Sociální pracovnice místního OSPODu a já, neodbytná, pěstouněte chtivá a naivní až běda.
Pane jo, pěkně nám to spolu uteklo.
Za těch pár let jsem bohatší o čtyři děti v pěstounské péči a o dámu ze sociálky, kterou jsme si adoptovali (a dost možná ani nechtěla) a přesto se stala jaksi součástí našeho klanu.

Málokdo o naší rodině ví víc. Málokdo  je zasvěcen do historie trablů, úspěchů i událostí mimořádných, do hlubin našeho dětství, vztahů s rodiči nebo sourozenci hlouběji, než naše "socka".

Nikdy jsem nepátrala jak nám vyšly psychotesty, ale ona to jistě ví.
Je obeznámena s tím, že nemám ráda rajskou a můj muž je spíš tichý blázen než taťka vzorňák, také je jí jasné, že z mých řečí je pravda polovina a zbytek nadsázka.
Nemůžu být stále za vodou a mít prádlo ve vojenských komínkách.
Tohle všechno ta paní, které jsem se hodila před šesti lety na krk, ví.

Je z těch, co neprudí, neometá bílou rukavičkou skříně a z návštěvy si odnáší na černých kahotách psí chlupy našich miláčků.
Jo,jo. Takovej je život.

Nejsme přátelé, nemáme spolu jiný než pěstounsko -sockovský vztah. Vykáme si a nikdy jsme se neviděly nad rámec povinností.
Přesto je něco mezi pěstounem a sociální pracovnicí. Sakra, to ale vypadá bláznivě.
Máme společného víc, než zápisy ze školení a Individuální plán dětí.
Nevím jestli to mají i jiní.
Já to tak mám.
Bilance:
Čtyři děti v pěstounské péči, jedna sociální pracovnice v adopci.

A teď...
Teď mi moje nejmileší "socpracka" odchází do důchodu.
Jiná si bude muset poslouchat moje kecy, vtípky.
Další chuděra bude obětí mých sáhodlouhých mailů o našich dětech.
Snad to zvládneme, zvykneme si na sebe.

Ale nebojte se,
adopce je nezrušitelná a Vy budete už jednou provždy ta, která dala naší rodině zelenou,
stála nám po boku u soudu o děti a zápasila s byrokracií na každém kroku.
Pro nás.

Děkuji Vám, moje sociální přítelkyně.

Magdaléna "Ronja" Zemanová



Dnes Pán Bůh vypere andílkům bílé prádlo
a až ho rozvěsí, napíše na zrcadlo:
"Mí milí andělé, šátky jsou v oblacích,
až tedy vstanete, vytřepte pírka z nich,
snesou se jako sníh všem lidem pro radost,
na Zemi právě dnes sníh vítaný je host.
Já spěchám nad Betlém, rozsvítit hvězdu hvězd,
ať nese mír a klid a může lásku vést."

Rozsviťte také vy plamínky radosti,
přeju vám štěstí jen
.....a pozor na kosti!