Klobásky za korunu

Když už jsme se definitivně rozhodli, že chalupu zakoupíme a vyšperkujeme k obrazu svému, povolili jsme uzdu své fantazii a začali vymýšlet, co všechno by se dalo vylepšit.
Šest poměrně prostorných pokojů s celkem dvaceti lůžky je dobrý základ. Tam se nás naskládá celá karavana.
My pěstouni jsme nenároční. Vyspíme se s našimi zlatíčky klidně v jedné místnosti. Nemyslím tím tedy na jednom kanapi a v několika vrstvách, ale dvě ratolesti, přiměřené velikosti, do jedné postele klidně strčíme a zbytek, zbytek se srovná na nafukovací lůžka, vodní lehátka a rozkládací křesla. Když nějaká ta postel zbyde (sen toho, kdo přijde později), uvítáme ji s povděkem.
Mnozí z nás už k rannímu vstávání sbírají sílu i několik minut. Ač duchem stále mladí, naše ztuhlé klouby, rozvrzaná kolena a křečové žíly, ocení důstojnější kultůru nocování než tu, kterou jsme milovali za mlada (to jsme ani spát nemuseli a přežili jsme - kupodivu). Na jasné noční nebe nad hlavou se už pár let díváme raději z okna ložnice.  Přesto si troufám tvrdit, že ke spokojenosti nepotřebujeme pětihvězdičkový hotel, se všemi těmi vymoženostmi. Nám úplně postačí ten náš tříhvězdičkový. 
Hlavně, že máme střechu nad hlavou a z kohoutku  nám teče pitná voda. Za to že  teče a je teplá, přidělujeme první hvězdičku.
Za krásné splachovací záchody a zánovní sprchy přidáme s přehledem hvězdu druhou a tu třetí připíšeme za útulnou kuchyň s jídelnou. Nemusíme ohřívat konzervy na ohni a pojídat je z ešáku na pařezu.
I když pozor!! To neznamená, že by nám to vadilo. Jsme každým coulem trampové. Jen v zimním období, bychom v těchto končinách pařezy pod haldou sněhu, hledali obtížně.

Máme pokoje, kuchyň, jídelnu. Máme se kde umýt, najíst, vyspat! Máme místo, kde se můžeme libovolně setkávat a navzájem poznávat. Náš Sběrný dvůr má konečně trvalou adresu!

Naše plány jsou velkolepé! Občas, musím přiznat, že i lehce překročily hranici našich možností, ale vymýšlet, plánovat a shánět vše potřebné nám dělá radost.
Chceme, aby se tady všichni cítili dobře, jako doma, pokud je ten domov dotatečně šťastný, prostorný a pohodlný. O svém štěstí si každý rozhoduje sám, ale s tou pohodlností něco udělat můžeme.
A tak jsme vyhlásili sbírku všeho potřebného. Chalupa s honosným jménem MARKÉTA (čert ví, po jaké krásce ji kdosi pojmenoval), základní vybavení měla. Bývalý majitel však nepočítal i s invazí dětiček a tak bylo třeba doplnit interiér o spoustu nezbytností. Hodilo se všechno, každá odložená postýlka, dětská židlička nebo bytelný kočárek, který nezkolabuje v nerovném terénu. Hladké asfaltové cesty v této lokalitě budete hledat marně.
Při úklidu našich domácností se našla spousta pokladů. Do banánových krabic jsme rovnali přebytečné hrnky, talíře, misky i kastroly.
"Bezva, ta kuchyňská linka jde konečně zase pohodnlě zavřít!" liboval si manžel, když vytahoval svou oblíbenou sklenku na pivo.
"A ten dětský pokoj je najednou nějaký uklizený, když zmizely ty pořád rozházené stavebnice a věčně rozsypané kostky. Takhle útulné to tu nebylo snad ani na vánoce!" dodal když mě zahlédl s pikslou drobotiny.  I babička si pochvaluje, že už nemusí přeskakovat starou tříkolku a vyřazená plastová odrážedla, kdykoli si potřebuje z kůlny vylovit svou sekačku na trávu.
"Ještě si tam přihoďte tu tabuli pořád mi padá na hlavu" volá na nás a ochotně ji sundává z přístavku.
"A tady ty kuželky, stejně se jen válí po zahradě." Babička by nám nejraději na vozejk naložila obsah celé kůlničky, jen aby měla víc prostoru na své hrábě a motyku. Nakonec nám ještě vnutila velký šlapací traktor a nedovolila nám opustit kůlnu bez gumových hopsadel.
O své hrábě, které bychom tuze ocenili s námi svedla naopak válku. Vzdali jsme to, koupíme si vlastní!

"Co je to na tý verandě za bordel?" Ozák si všiml krabic, bazénu, schůdků, plyšáků, stavebnic..., které zaplnily naši mini verandu.
"To je na chalupu" nevzrušeně jsem vzhlédla a přihodila k plyšákům záclony a hrníčky, které jsme vyhráli v tombole.
"Jo a přeber ty kola, na kterých děti nejezdí, tak tam vezmem taky" úkolovala jsem Ozáka.
"Hmmm, nemáme gril" povzdechl si náš taťka a jal se lepit prasklé duše.
"Ale máme, neboj." usmála jsem se chlácholivě.

Chalupa má velkou prostornou terasu. Bylo třeba ji vybavit židlemi, aby bylo kde klábosit a užívat si snídaní na čerstvém ranním ovzduší.
Jasně, mohli jsme zůstat u těch zmíněných pařezů, ale to by jsme zase přišli o jednu ze tří udělených hvězdiček.
 A tak jsme zakoupili dvacet venkovních PVC židlí (ať žije století umělých hmot), stoly (dřevěné) jsme vyhrábli v garáži a aby židlím ladily k pleti, vyzdobili jsme je pohlednými vikslajvantovými ubrusy, které pokud nevzplanou, budou s náma do smrti smrťoucí.
Tady musím podotknout, že jsem prosazovala variantu vánočních motivů, neboť Santové, sobíci a zasněžené chaloupky byli u našich vietnamských obchodníčků v květnovém výprodeji. A kupodivu jsem se setkala s plnou podporou, páč nač kupovat květnaté ubrusy za plnou cenu, když vánoční perníčky a ozdobené stromečky taky nikoho neurazí a je na co se dívat i když je stůl prázdný.
Úplná nádhera!  Představuji si tu krásu v reálu a v duchu zvažuji další hvězdičku.

Ani naše nová kuchyně nezůstala zkrátka. Stala se vybavenější než naše vlastní domácnosti.
Je až k nevíře kolik odložených elektrospotřebičů a kuchyňských doplňků se najde v nejrůznějších domácnostech. V té naší toho moc nebylo. Do krabice putoval elektrický vařič na vajíčka do kterého se vejde pouze šest kousků. To je pro naší armádu jedlíků jako nic. Ta šup tam s ním. A zase je v kuchyni o trochu víc místa. A taky překapávač na kafe. Je šikovný, měla jsem ho ráda, ale kromě mě, překapávané kafe nikdo nepije.
Na chalupě snad někoho do party ulovím. Jinak se s ničím rozloučit nemůžu. Tak alespoň v nedalekém frcu kupuji tři krásné termosky.

A už jsou tu první dary. Až z Moravy přifrčela rychlovarná konvice, šlehač, žehlička a krásný nový indukční vařič. Mikrovlnka přijede vlakem. Hlavně aby jsme ji holku nezapomněli vyzvednout na nádraží.
Taťka si vzpomněl, že u syna na půdě je vyřazená myčka na nádobí. Na chalupě ještě poslouží a naše sametově hebké ruce budou mít více času na loupání brambor.
A tak se kousek po kousku skládala výbava společné pěstounské domácnosti. Jenže, co by byly večery na chalupě bez pořádného grilu? Bylo třeba pořídit nějaký opravdu velký, takový aby se vedle něj netvořila hladová fronta.
Se zakoupením nám pomohly dvě pěstounské rodiny, které nám na něj přispěly. A další jedna rodinka nám přidala na velký friťák, ve kterém budeme dětem smažit ty nechutně nezdravé a tolik oblíbené hranolky.
Zdá se, že to nejdůležitější máme.
Ostatní můžeme doplňovat postupně.

Megalomanské plány měli i naši manželé. No, s nápadem, vskutku obdivuhodným, přišel vlastně Ozák.
"A budeme tam prodávat párky!" prohlásil hrdě a vypjal svou hruď.
"A komu, jako?" zeptáme se udiveně
"Vždyť to je polosamota " Ozák se krátce zamyslel, nerad se vzdává svých skvělých nápadů a pak dodal:
 "Těm co projdou kolem, ne??"
"Aha, no tak to moc hochu neutržíš! Jestli projdou kolem dva zbloudilci za den, můžeš mluvit o velkém štěstí." zpochybňujeme jeho podnikatelský záměr.
Ozáka to ale neodradí, úspěchem si je naprosto jistý
"Dám dolu před cestu ceduli, že prodávám grilované klobásy a párky"
Rozveselil nás ještě víc.
"Myslíme všichni tu samou cestu? Tu cestu, co je kilometr od chaty a ještě k tomu do kopce?" vyzvídáme dál
"No a co? Tak se projdou, kůže líný!"
Ozák v tom evidentně neviděl problém.
"Proč by si jako nepřišli pro klobásku, když to bude napsaný na tabuli?"
"Možná proto, že to mají trochu z ruky, co?"
Snažíme se ještě trochu protestovat. Ale marně.
"Tak to budu v zimě nabízet těm, co projedou kolem na lyžích, víte vůbec, kolik tu vede běžkařskejch tratí?"
Ozák trvá dál na svém, s neotřesitelnou rozhodností.
"No jo, už vidím lyžaře spěchajícího k nedalekému vleku, jak do ruky uchopí klobásu a pokračuje v cestě"
Rozhodnutého novopečeného prodavače voňavých grilovaných uzenin neodradilo vůbec nic.
On prostě trvá na svém. Před chalupou nebo možná někde opodál, abychom mu nevyplašili zákazníky, si otevře rychlé občerstvení s pivními lahváčí, grilovanými klobáskami a časem možná přibudou i smažené bramboráky.
A kdoví, třeba bude pro ty dva zbloudilé poutníky jednou vařit i chutný gulášek a péct domácí chlebík v darované pekárně.
Naší myslí už pluje pohled na tu honosnou ceduli u bohem zapomenuté cesty a šťastného prodavače v pestobarevné haleně a s nápadně červenou parukou, stojícího o kilásek dál.
Co můžeme vědět, možná se stane žádanou atrakcí Krušných hor, na kterou se budou jezdit dívat lidi i z daleka.
Krkonoše mají Krakonoše, Krušné hory Ozáka s buřtama.
Možná vůně lahodných klobásek přece jen někoho přiláká. 
Ať už prodá jednu jedinou klobásku za rok, bude spokojený. Splní se mu sen. Zvažujeme možnost na ceduli připsat kus:1 koruna., aby alespoň jednou Ozák zažil před svým kioskem, opravdovou frontu.

Každý ať si v chalupě Sběrného dvora najde to, co je jeho srdci blízké.
Někdo odpočinek, toulky přírodou, pokec s přáteli nebo podnikatelký sen v podobě vonících klobás. To je přece úplně jedno. Prostě každému, co má kdo rád.