Mimořádné výdaje

Já bych teď ráda věnovala zvýšenou pozornost výdajům kterým se říká mimořádné.
S těmi nikdo nepočítá a proto nás drtí z pravidla nejvíce.
.............­.............­.............­.............­.............­.............­............
Den před Mikulášem, našeho sedmiletého synka, nečekaně odvezla rychlá záchranka. Na fotbalovém zápase se zadíval do světel stadiónu a sesunul se k zemi. Jednalo se o jeho první epileptický záchvat.
Vzápětí na to, naší peněženkou doslova prolítla vlna Tcunami a vzala sebou úplně všechno.
Naše pyžama s neodstranitelnými fleky a ožvýkanými rukávy mi nepřipadala dostatečně reprezentativní, stejně jako bačkory které po dvouměsíčním provozu, vypadaly jak čerstvě vytažené z popelnice. Jediný župan, který náš synek má, po letním používání u bazénu, vypadá jak rodný bratr bačkůrek. A ačkoliv jsem si toho nikdy nevšimla,  ani naše froťáky stále kolující na oběžné dráze pračka, sušák, koupelna do nemocnice nemohly.
Vyrazili jsme tedy na nákupy. Dvě pyžámka mi přišly dostatečné.  Za každé jsem u vietnamců  vydala 120 Kč. Pak jsme vyrazili do obchoďáku. Měla jsem v plánu koupit bačkory. Cena 130 Kč mi však přišla neúměrná a tak jsme popojeli o kus dál. Tam byly sice o kousek levnější, ale nebyla ta správná velikost. Tak že hurá zase k vietnamců na druhý konec města. 80 Kč, slušná cena. Už jsem tahala kešenj, když jsem zjistila, že v naší velikosti mají jen růžové. Manžel už koulel očima, vzal by klidně bačkory i s Bárbínou, ale náš chlapeček by raději chodil bos. A tak jsme popojeli zase o kus dál a zaplatili další parkoviště. S naším špatně chodícím tříletým dítkem, které nás doprovázelo, to na pěší tury moc není. V dalším krámku jsme měli štěstí, bledě modré bačkůrky s traktůrkem se nám skvěle hodily k pyžámku. Já zaplatila skvělou cenu 80 Kč a byla jsem spokojená, jak dobře jsem pořídila. Manžel se mi sice snažil vyčíslit kolik projel v benzínu a zaplatil za parkoviště, a kdybychom je prý vzali hned v tom prvním obchodě, vyšly by nás levněji. Náladu mi však zkazit nemohl. Župánek jsem taky dobře pořídila v nedalekém sekáči a zase za 80 Kč. Pak jsme nakoupili takové ty běžné věci jako je lepší pití, nějaké ovoce nový kartáček a pastu a vyrazili jsme do nemocnice za chlapečkem. Vzhledem k tomu že byl čas čerta a Mikuláše, bylo jasné, že na nadílku synek doma nebude, snažila jsem se mu pobyt v nemocnici nějak zpříjemnit. Mojí pozornost upoutal plyšový čertík Rudla s blikacími růžky a několika větami, které říká, když mu zmáčknete ručičku. Věta, netahej mě za ocásek, odnesu tě do pekla, je obzvláště kouzelná. Kdo by odolal. Tahala jsem a nic! Zaplatila jsem za Rudlu téměř 3 stovky a těšila se, jakou s ním uděláme radost. Bohužel tu větu o ocásku Rudla říkat raději neměl, už pár hodin po našem odchodu žádný neměl a pro pláč mu zbylo pouze jedno oko. Náš synek se evidentně nudil.
Tak a k věci. Do nemocnice jsme jezdili 10 dní. Je od našeho domova vzdálená téměř 40 km. Pro špatné autobusové spojení, není možné jezdit jinak než autem. U nemocnice je placené parkoviště, jinde se zaparkovat nedá. Personál nemocnice trval na tom, abychom jezdili každý den. Syna jsme koupali, doprovázeli ho na vyšetření a dvakrát jsme mu dělali doprovod do jiné nemocnice, kde měli potřebné lékařské vybavení. Každý tento výlet nás vyšel na 300 Kč. Při deseti dnech nám doprava a parkovné z chrouplo dvě třetiny příspěvku na potřebu dítěte. Když nezapočítám jednookého Rudlu s amputovaným ocasek, kterého nás chlapec od nás dostal darem, tak zbytek příspěvku spolykalo nezbytné šatstvo. Tedy vše mimořádný výdaj.
Minulý měsíc nás zas mimořádně opustily kopačky (280 Kč ) a trenér nám oznámil, že je třeba zaplatit nové dresy pro fotbalové hráče (350 Kč). Fotbalisty máme dva. Škola vyhlásila tříměsíční kurz plavání pro žáky 3 a 4 třídy. Máme rovněž dva. Za každého od nás vyinkasovala 1000 Kč. Zaplatili jsme nové brýle 1800 Kč a na zdravotní obuv jsme přispěli sedmi stovkami. Na kočárku se nám ulomilo kolečko a auto jsme odstavili,  jelikož nám v něm komplet  vyhořela elektrika. Máme půjčené docela malé s vrtulí v nádrži.
Měsíc před tím nás zas mimořádně finančně vyšťavila kolize naší pračky a stařičkého bojleru.
Tím chci pouze naznačit, že ty mimořádné výdaje vůbec nejsou mimořádné. Nějak se k nám bez ohlášení derou každý měsíc a odčerpávají nám největší část z našeho rozpočtu.
Důvod je prostý. Se vším jedeme na doraz. Není v naší moci kupovat věci dle aktuální potřeby a kvalitních značek tak, jak tomu bylo dříve.
Ale na otázku, jestli chci být milionářem, odpovím, že ano.  Jen nevím jak na to.

Vlaďka