Nábor pěstounů!

Když se řekne DĚTI, tak se nepěstounovi rozzáří očka, zjihne a změknou mu rysy. Dítě je přece něco něžného, bezbranného a tak úžasného! Správný, ostřílený bojovník, dravec, pohybující se ve vratkých vodách náhradní rodinné péče, ten nehne ani brvou. Dokonce se snaží odvést řeč na počasí a jiné stabilnější téma rozhovoru. Pokud i přesto je nepěstoun informací chtivý a vyžaduje je, podávejte mu je raději opatrně. Jsou věci, které by vám stejně nikdo neuvěřil. Těžko budete vykládat, že od chvíle co jste se stali pěstounem, téměř všichni vaši známí začali předstírat záchvat malárie, žlutou zimnici nebo namoženou prostatu, jen aby neriskovali, že je i s novými dětmi poctíte návštěvou. Ta první, uvítací, jim opravdu stačila! A když se budete snažit zmírnit dopad svých pravdivých, ničím nepřikrášlených pravd, stanete se lhářem, který si vybájí dětičky tak úžasné, že je div, že se na ně v děcáku nestála fronta. Nebo je tu možnost druhá. Vrhnete se do minového pole a přiznáte barvu. Na fotky andílků z DD zapomeňte, tyhle děti měly pošramocenou pověst, sotva se narodily a pokud už chodí, mluví, myslí, tak mají za sebou mnohdy život pestřejší než Bonny a Clyde a vůbec ne proto, že by chtěly. Většinou věří na první ránu a důvěra je pojem neznámý. To ten, který je měl chránit před celým světem, rozhodl, že se mu do života nehodí a na cestu přibalil možná i pár facek. A potom si přijdeme my a chceme, aby nám ten skrček věřil, aby se nebál, aby nás vtiskl alespoň do poloviny svého srdce. Je to složité a mnohdy se míjíme, byť cíle máme stejné. A trvá to dlouho a babička je na víkend nechce a vy už jste před zhroucením. Volný víkend jste měli před pěti lety, přes první krádeže ve školce jste se propracovali až k vlastnímu trezoru a pravidelným návštěvám psychiatra. Zatím jen s dětmi, vy stále ještě odoláváte. Jednou jste se na dráhu vychovatele mládeže dali, musíte vytrvat… Nikdo by neměl pochybovat o správnosti své cesty. Pokud se vám při tomto výčtu třese bradička (někdy i druhá, třetí), zkuste pustit i slzu. Tak alespoň dojmete toho, kdo vás přišel obdivovat a nebudete si muset hrát celoživotně na hrdinu. NEPĚSTOUN - to je člověk, který je zdráv, má výbornou, klidnou rodinu s jedním až dvěma dětmi, chodí si do práce, jezdí na výlety, dovolené, vlastní byt či domek, kde je uklizeno (nebo ne, tak jako u nás), nábytek vypadá jako nábytek a ne třísky na podpal a na zahradě má stromky a kytky. Pěstouni musí občas vyměnit nábytek, který nepřežil nájezd destrukční čety, která ze sebe dostává všechno zlo, které do ní vlastní lidi zaseli. Zahrada je nejlepší betonová. A tak si ten človíček, který je na tom děsně fajn, jenom neví, co by roupama a něco mu chybí. Znáte ten pocit, kdy je nějak smutno a vy nevíte proč. A tak hledá, kde by (prokrindáčka) ještě mohl být prospěšný, hledá něco, co by jeho i ostatní členy rodiny obohatilo. A blesk z čistého nebe: co pomoci malému, bezbrannému holátku? Radši ihned dvěma, protože člověk nikdy neví a taky co, když ty nejlepší robátka budou pryč, než se vzmůžou na druhé… Proto vyhledá PĚSTOUNY již "zajeté", aby získal co nejvíce informací, lační po zážitcích a pohádkách o vděčných dětičkách, toulavých to koťátkách, studených ručičkách, které bude svírat velká, teplá PĚSTOUNOVA ruka. Nu což. Vcucněte slzu, narovnejte hřbet, vypněte prsa. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Vyprávějte o dnech zalitých sluncem, kdy na stole leží bábovka (pomiňte, že leží pouze tři minuty, než jí objeví první výrostek), rozněžňujte se nad šikovností svých školáčků s jedničkami na vysvědčení (nikdy neříkejte, že jsou to výsledky ze zvláštní školy) a pyšně prodejte krásu svých dcer (u fotek tmavých dětí tvrďte, že je to od moře). Když nezapomenete zdůraznit, že za všechno to štěstí dostanete ještě zaplaceno, máte vystaráno. Sice už nebudete mít žádnou nejlepší kamarádku, ale zato se vám podaří husarský kousek, získat dalšího do rodiny nás pěstounů dětí. Každej totiž chce být Tulákem po hvězdách, Robinzonem a Královnou Mab, ale ne každý tu šanci má.