Naše trampoty se školou

Naše trampoty se školou začaly, když jsme se před třemi lety přestěhovali z malého města na vesnici. Náš vlastní syn, tenkrát čtvrťák, přestoupil do zdejší školy. Po pár dnech měl strach do této školy chodit, protože mu nějací kluci z vyššího ročníku berou věci a honí ho. Snaha řešit to přes školu vyšla na prázdno. Od té doby jsme měli v žákajdě jednu poznámku za druhou. Někdy byly i úsměvné. Váš syn se opíral o okno a to se pak málem rozbilo. Šlápl spolužačce, prý omylem na pantofli, ta se roztrhla, ať jí nahradí! Nevzal si do hudebny žákovskou knížku! Kuriozní byla i legenda o tom jak zlomil smetáček, tak atˇho nahradí! To už jsem na něj taky udeřila, protože mi to přišlo nenormální. Řekl mi, že mu s tím špinavým košťátkem jedna spolužačka hrabala ve vlasech a tak se o něj přetahovali a ono prý ruplo. Můj logický dotaz byl, jestli se i ona má podílet na úhradě. Prý ne, a ani nedostala poznámku. Tak jsem, jako správná matka mstitelka, vyrazila jak do školy za spolužáky, kteří byli údajně svědky této likvidace školního majetku. Přeci jen mi to připadalo nelogické. Ve škole jsem, ale nepochodila. Byla jsem odvedena i do ředitelny, kde mi bylo řečeno, že ona dívka také musí přispět dvanácti korunama na obnovu školního zařízení. Já jsem to neověřovala, po pravdě jsem nechtěla aby k tomu ještě bylo přidáváno k dobrému, že sedíme na penězích. Od té doby poznámky nebraly konce. Pak už jsem měla i pocit, že se náš synek sekl a začal trochu provokovat. Tou dobou chodil už do sedmičky a s pubertou mu narostly drápky. Odmítal se účastnit všech nepoviných školních aktivit. Jediné štěstí bylo, že si udržel dobrý prospěch. Tedy relativně. V tom roce nastoupily do školy i naše nově dovezené pěstounské děti. Prvňáček a druhák. A v tomhle okamžiku to ruplo. V září po prázdninách dělali žáci z deváté třídy anketu do školního časopisu na téma, jak jsem strávil prázdniny. Náš syn řekl, že většinu prázdnin byl u počítače. A věřte nebo nevěřte, ve školním časopise který byl rozeslán do rodin žáků a připíchnut na nástěnku školy, vyšlo pod jeho plným jménem i s příjmením MASTURBOVAL JSEM: pod tím byl podepsán jeho třídní učitel jako cenzura. Pět spolužáků našeho syna bylo až v ředitelně kde tvrdili, že to neřekl. Já ve škole ječela jak postřelená saň, syn byl červený až na zadku a odmítl do školy vkročit. Babička, náš rodinný oubudsmen, žádala omluvu v mimořádném výtisku (zřejmě to viděla v televizi) A dámy nic. Paní ředitelka trvala na svém že, to je v pořádku, nijak nepochybila a on to prostě řekl. Měli právo to otisknout. Co to udělá se sebevědomím třináctiletého kluka, není jejich věc. Myslím, že ale trochu nahnáno měli a tak nám domů doporučeně přišel dopis, tedy protokol, ve kterém se náš syn doznává, že opravdu zlomil smetáček a souhlasil s náhradou. Dále nám paní ředitelka oznámila, že naše babička má zakázaný vstup na území školy. Syn to musel podepsat v ředitelně za účasti ředitelky, zástupkyně a třídního učitele. Začala jsem zjišťovat jestli mohli takovou věc nechat otisknout .Ale po právní stránce prý vážně nepochybili, snad nějaké morální pochybení tam bylo, ale nijak by je prý případná stížnost neohrozila a tak jsme to vyřešili po svém. Okamžitě jsme syna vrátili na jeho starou školu. On tráví dost času na zastávce a na cestách, my zase saháme hluboko do kešeně, aby jsme pokryli náklady na dopravu. Ale synek je zase normální, spokojený kluk. No a teď si po večerech pročítáme pro změnu poznámky u našeho druháčka. Utírá si nos do rukávu. Odmítá psát perem, trvá na propisce. Nemá papírové kapesníky. Přišel bez ponožek! Paní ředitelce jsem poslala doporučeně plnou moc, kde pověřujeme babičku. aby nás mohla zastoupit v případě potřeby ve škole.To jsem udělala po dohodě ze soc. pracovnicí.bTa sice neměla radost, že ze školou nevycházíme, ale neviděla žádný problém s účastí babičky na výchově dětí. Zdálo se, že je vše na dobré cestě. Jenže po obdržení té naší plné moci udeřila škola na plno. Paní ředitelka zavolala na sociálku s tím, že děti jsou sice spokojené, v pořádku, ale my ze školou vůbec nespolupracuje­me. Viz péro kontra propiska, vysílání babičky na třídní schůzku atd. Paní ze sociálky nevěděla jak se k tomu má postavit a tak mi volala v naději že si s paní ředitelkou promluvíme, všechno probereme a určitě se dohodneme ke spokojenosti nás všech. Je mi jasné, že nás čeká hodně let, ještě další tři děti musí chodit do stejné školy. Jsem přesvědčena o tom, že lidi nám můžou dělat jen to co my jim sami dovolíme. Pokud jste naše storry dočetli až do konce tak díky za trpělivost, snad vás alespoň pobavilo. Rady a nápady jsou vítány.