Podobnost čistě náhodná -kapitola 60.*Hofmanovi*

Šetření v rodině Hofmanových bylo domluveno na pátek.  Nebylo co chystat ani uklízet. V jejich pěkně upraveném bytě, nepořádek nikdo nedělal. Tomáš alespoň přejel laškovně prstem po dokonale udržovaném nábytku ale žádné zaprášené plochy neobjevil. Sedl si tedy do křesla a čekal. Simona vytáhla ze skříňky čistý hadr a přípravek na leštění skel. Přeleštit už stokrát přeleštěné zrcadlo se jí ale nepodařilo. Tomáš nesouhlasně zavrtěl hlavou.
" Nech  toho prosimtě, V tom zrcadle už je prodřená díra." Simona si sedla. Najednou si vzpomněla, že nemá připravené pantofle, které si ta paní ze sociálky obuje na nohy a honem přiskočila k botníku. Alespoň na chvilku jí to zaměstnalo.

Hned na to se na dveře jejich bytu ozvalo krátké zazvonění. Sociální pracovnice Zdena Vostrá dorazila přesně na čas.
Tomáš odložil noviny a gentlemansky Zdenu přivítal.
"Pojďte dál milostivá a přijměte místo" ukázal na volné křesílko vedle sebe,
" Na vaší počest máme mimořádně uklizeno. Ometl jsem i stoleté pavučiny a na žádost své ženy jsem si vzal i čisté ponožky" zavtípkoval.
Zdena se rozpačitě usmívala. Simona byla jen malý kousek od mdlob.
" ten pitomec! " proletělo jí hlavou. Kdyby mohla, řekla by to nahlas. Alespoň dnes si mohl dát od těch svých věčných kašpařin pokoj.
Tomáš byl ale v dobrém rozmaru. Z pátravého oka sociální pracovnice si nedělal nic, stejně jako z vražedných pohledů své manželky. Byl už prostě takový. Dobře věděl že v jejich bytě by žádné závady nenašel ani ctižádostivý hygienik, proč by se měl obávat návštěvy ze sociálky. Obavy své ženy bral s rezervou.
Za chvíli už na stole stály tři hrnečky s vonící kávou a jablečný závin, čerstvě vytažený z trouby.
Tomáš si hned na talířek naložil pořádnou porci a další poznámka na sebe nenechala dlouho čekat
" Musíte k nám chodit častěji, moje žena je skvělá kuchařka, ale co odešly dcery, nemá prý už pro koho péct. Třeba by došlo i na makové koláče".
Aniž by to tušil, nahrál  Zdeně na smeč. Přistoupila na jeho hru a s co nejvážnější tváří chladně poznamenala.
" Mám to tedy pane Hofmane chápat tak, že jste s přijetím dítěte souhlasil jen  proto, že vaše žena po odchodu dcer, zanedbává domácnost?"
Tomáš náhle zvážněl. Už, už se chystal na rozsáhlé vysvětlování, ale Zdena nebyla v těchto hrách sběhlá. Cukající koutky a smějící se oči jí prozradily. Tomášovi rozpaky jí pobavily, dlouho ale v roli přísně, neúprosné úřednice, nevydržela. Rozesmála se.
Tomášovi se ulevilo a Simoně se do tváře začala vracet přirozená barva.
Zdena položila manželům pár běžných otázek. Bylo evidentní, že se jedná o ideální žadatele

"Tak se uvidíme na přípravném kurzu pro nové žadatele. " poznamenala Zdena, když se v předsíni soukala do svých úzkých bot.
" Přípravný kurz?" zpozorněl Tomáš " budeme se učit přebalovat a pudrovat opruzelé zadnice?"
" No, to možná taky" odpověděla Zdena " ale především se tam dozvíte spoustu zajímavého,  setkali jste se vůbec někdy s dětmi z dětského domova?
Tomáš se krátce zamyslel, podal Zdeně kabát a s povzdechem odpověděl " No, vlastně ano, jednoho takového kluka jsem potkal na fotbalovém zápase a řeknu vám, byl to tedy pořádný sígr."
" No právě, s těmi dětmi to někdy není vůbec snadné! A právě proto pořádáme přípravné kurzy. Mimo jiné se tam setkáte s dalšími žadateli a taky pěstouny, kteří jsou už o kousek dál. Uvidíte, ztráta času to nebude"
" Tak hlavně abych tam nudou neusnul jako u telenovely" usmál se Tomáš a galantně otevřel dveře. S lehkou úklonou se návštěvou rozloučil

" Tak z toho vážně strach nemám" prohodila Zdena jen tak sama pro sebe, ve chvíli, kdy osiřela na chodbě panelového domu .
" Jolana a Dezidor Gajdoščákovi! Vyhnil a Hrouda! Tak v téhle společnosti se nikdo nudit snad ani nemůže.
S touto myšlenkou vyrazila do rušné městké ulice