Podobnost čistě náhodná- kapitola 62.- Erika Tokárová
05.10.2014 20:45
Erika Tokárová své jméno přímo nesnášela. Jako by mohlo za její menšinové etnikum. Hned po porodu putovala do kojeneckého ústavu a pro svou tmavou barvu pleti a výrazné rómské rysy v žádné náhradní rodině nikdy neskončila. Z kojeneckého ústavu byla přesunuta do dětského domova. Pak do dalšího a ještě dalšího. Viděla jak děti přichází a zase odcházejí cítila jak roky plynou. Ze všech těch trampot, které ji provázely, přece jen jedna dobrá věc vzešla. Usměvavou Eriku si oblíbila teta Máša, která se o děti v ústavu starala. Brala si jí občas domů, alespoň na prázdniny. Ukazovala jí život za zdmi ústavu a vyprávěla o věcech které by jinak nikdy nepoznala.
" Neboj holka, však on se jednou objeví nějaký krásný princ a ten si tě odvede do svého království"
říkala jí teta Máša a Erika jí věřila.
Teta Máša odešla do důchodu a z malého děvčátka se stala mladá žena.
Žádný zázrak se nestal.
Do mladé, nikterak krásné ženy se nezamiloval pohledný bílý a bohatý mladík, ale docela obyčejný cikánský kluk s rodinou početnější než fan klub Káji Gotta a jménem s kterým si Erika moc nepolepší.
Ferko Tancoš byl ale pracovitý a svou Eriku by na rukou nosil. To nakonec zvítězilo a konala se svatba, které se zúčastnila ze strany nevěsty stará teta Máša, kuchařka Saša Slimáčková a Vlasta Zajíček ředitel dětského domova, kde Erika vyrostla.
Ze strany ženicha dorazila nekonečná řada Ferkových sester, bratrů, bratranců ,sestřenic strýců i tet.
Do prostorného panelákového bytu se naskládalo neuvěřitelné množství svatebčanů.
Strýc Ignác a tetou Margitou dorazili až se Slovenska. Svatebním darem dovezli housličky a kameninový hrnec na zelí.
Ferenc a Eržika Lakatošovi si tu slávu taky nenechali ujít, na svatbu přijeli i s dcerami Esmeraldou a Kasandrou. Eržika byla nejspíš velká milovnice telenovel.
Ferkovi přátelé Ištván, Deméter, Koloman, Laco, Olah ,Ernesto,Šandor, Marika, Žaneta....bydlí na stejném sídlišti, jen o pár bloků dál. Bez nich by se Ferko zcela jistě neoženil. Podávaly se, mimo jiné, vynikající holubky a halda pečených kuřat. Svatba to byla vskutku okázalá a přehlédnout jí nemohl nikdo široko daleko. Taky že nepřehlédl a hlavně nepřeslechl! Byl čas na slavnostní přípitek, kterého se ujal Vlasta Zajíček, co by zástupce nevěsty.
Povstal a nerezovou lžičkou zacinkal na skleničku z broušeného skla. Pak se nadechl a spustil
" Milá krásná nevěsto a odvážný ženichu"
Všichni přítomní rázem stichli a upřeli svůj zrak na stojícího Vlastu
Ten klidně pokračoval.
" Když k nám po mém prvním dnu ředitelování v dětském domově, přivezli šestiletou Eriku a ona ještě ten večer zmizela jak pára nad hrncem, strhla se hrozná mela. Hledali jsme úplně všichni. Ta holka nebyla k nalezení. Páni to byl masakr. Byl jsem první den ve funkci ředitele děcáku a hned jsem ztratil dítě! Prolezli jsme úplně všechno!
" Já koukala i do mrazáku" skočí mu do řeči Aleksandara Slimáčková a plácne se do čela
Hlasitý smích se rozezní po celém pokoji.
" Nojo, to už pak člověka napadají různé hovadiny" ujme se Vlasta opět slova
" Mrknete desetkrát na stejné místo, do botníku, za závěs, pod postele i za skříně usměje se
" Do šuplíku" přihodí někdo z hostů a opět následuje výbuch smíchu.
" Správně, do šuplíku! " poznamená Vlasta. " Tím jsem měl začít a bylo by po problému!"
" Cože????Našel jste jí v šufleti?" zahihňá se Eržika Lakatošová, do pusy strčí další makový koláček a nevěřícně se zahledí na Eriku. Ta si rukou zakrývala své černé oči.
" Ne..to zrovna ne! Ale Nepředbíhejme! " usměje se Vlasta a záměrně udělá krátkou pausu, aby dodal svému vyprávění to správnou atmosféru
" No tak říďo! " houkne na něj netrpělivě Saša " Tohle jste nikdy nevyprávěl ani mě! Pokračujte!"
Vlasta upije ze své skleničky a pomalu pokračuje
" Já tenkrát dokonce vyhlásil mezi staršími kluky soutěž, že kdo jí najde, dostane mimořádnou odměnu! Myslel jsem čokoládu nebo tak něco a víte co mi ti syčáci na to řekli?.... Nevíte?... Že prej mám hodit do placu alespoň malborka jinak že nemají zájem! No prostě, vykašlali se na mě prevíti a tak jsem musel v tom byl sám.
" A o ní jste se nebál?"zeptá se Ferko zvědavě a laškovně plácne svou nevěstu přes zadek.
Vlasta se na chvilinku zamyslí
" Nojo, nebál! Jsem to já ale sobec. Já fakt v tu chvíli viděl jen jak mě veze policejní anton, všichni si na mě ukazují prstem a tady Saša - moje dobrá duše, která se mě už tenkrát ujala, se ode mně nadobro odvrací! "
" To nikdy! " špitne Saša skoro soucitně a pohladí Vlastu po rameni " Víte že to bych nikdy neudělala"
" Vím! Teď už to vím! Ale tenkrát? Cítil jsem se jako Robinson na pustém ostrově. Ráno mě představili personálu, uvedli mě do úřadu, vy jste mě zaštítila svou nekonečnou důvěrou v mou dokonalost a večer jsem najednou za toho, kdo lítá po baráku a hledá děti mezi hráběmi a motykami. Pěkně děkuji. To fakt na sebevědomí moc nepřidá! " Vlastovi se při té vzpomínce znovu orosí čelo.
" A jak teda bylo s tím šufletem?"Dožaduje se Ferko pokračování
To už jsem se pomalu loučil s funkcí ředitele a možná i ze svobodou. Co já vím jak je to s tím paragrafem o zanedbání svých povinností a vzniklé újmě . Zklamal jsem! Hned první den ve funkci a takový malér! A tak jsem se chtěl jít , raději sám udat. Říďa, který neuhlídá malou šestiletou holku? Už jsem viděl ty titulky v novinách. No a v tom šufleti, jak tady paní říká, jsem měl svého mobila a v něm číslo na své nadřízené.
Cítil jsem se fakt hrozně!
" chudáčku!" špitne Saša" To muselo být vážně tak tak .......hledá marně slova
" Flustrující?" pomůže jí sám Vlasta " No bylo! Fakt že jo!"
pokývá hlavou, pak pokračuje
Vlezl jsem do pracovny a zamířil ke svému stolu.Byl to takový ten velký, těžký z masívu...otevřu šuplík a.....
Pauza
Vlasta zmlkne
a...??? drcne do něj Saša " no tak...nenapínejte nás!"
" No a zavadím o stoh papírů na stole, část těch lejster spadne na zem.Když se skloním, abych je posbíral zahlídnu tady Eriku. Krčí se pod stolem...ubrečená, schoulená do klubíčka, kdyby mohla vcucla by se do podlahy. Bála se úplně stajně jako já! Taky tu byla první den...sama... opuštěná jak robinson na pustém ostrově! "
Opět ticho. Tentokráte se nikdo nesměje ani nevtipkuje. Všichni pokyvují a hledí směrem k nevěstě. Ta se ale usmívá. Dnes je šťastná, opírá se o svého Ferka a zdá se že jí to moc sluší.
Vlasta opět zacinká na svou skleničku a důležitě pronese
" Dovolte mi tedy, abych tímto připil na krásný a spokojený život novomanželů a poděkoval nevěstě že mi tenkrát skutečně nezdrhla."
podívá se na ní s milým úsměvem a lehce upije ze své skleničky.
Vlastně to byla ona, kdo mi otevřel oči a dovolil mi nahlédnout do nitra opuštěného dítěte. Díky ní jsem se dokázal vžít do toho jak se nově příchozí dítě v našem domově cítí a snad...snad jsem jim to dokázal i trochu usnadnit."
Saša si otírá zvlhlé oči do kapesníku , pak špitne" To určitě ano Vlasto, to jste vážně dokázal"
Někdo hostů hlasitě zavzlyká " Bože, to je jak v téj telenovele!"
" Rád bych poděkoval taky teťě Máše za to, že byla, je a jak doufám ještě dlouho bude, tím ke komu se děti rády vrací, protože tam kde je ona, tam je naše doma!"
Hlasité smrkání přeruší opět chvilkové ticho
Děkuji vám, všem, kteří jste naší Eriku přijali do své rodiny, když ta její za moc nestojí!
Potlesk a souhlasné přitakání. Tancošovi, Lakatošovi, Horvátovi i Čerňákovi jsou za jedno!
"Díky Saše za úžasné knedlíky a teplo domova" Vlasta spiklenecky mrkne na kuchařku a podvědomě se olízne.
Ta hlasitě zapřede jako májové kotě.
A přátelé, dovolte mi na závěr popřát tady ctihodnému manželovi, aby svou vyvolenou nikdy nestratil tak jako já tenkrát před lety. Protože ač nedorazil na bílém koni, ale ve staré škodovce, pro Eriku je opravdovým princem z pohádky, kterého jí slibovala teta Máša!
A co bych holčičko, moje popřál tobě?
Ty přece víš, že jsem od toho dne pro tebe měl zvláštní slabost. Byli jsme na tom podobně!
Moc bych chtěl, aby jsi byla tou nejlepší mámou jaká jen může být a věř mi, to není vůbec málo!"
Vlasta stichne. Kdyby tu teď Erika nestála v krásných bílých svatebních šatek, řekl by si, že všechno to špatné už dávno semlel čas. Nejspíš by si na tu epizodu ze svých neslavných začátků už ani nevzpomněl. Jak ten čas letí! Nedávno se malá vyděšená holka choulila pod stolem v jeho pracovně a teď tu stojí dospělá žena se závojem na hlavě. Není to tak dlouho co se on, jako novic říďa děcáku, strachoval o své místo a za pár dní bude přednášet na přípravce pěstounů.
"Proboha ta přípravka!!" proletí mu hlavou. To mu ty dvě úřednický krásky udělaly schválně.
Jako by nevěděli, jak nerad někde řeční. Ale co, ono to nějak dopadne!
Rozhlédne se po té podivné společnosti.
Teta Máša spokojeně sedí vedle Eriky, které má hlavu položenou na Ferkově rameni.
Saša stále ještě tiše posmrkává , ale v očích má zvláštní jiskru, je pyšná na to, že patří do Vlastovi velké děcákovské rodiny.
Esmeralda s Kasandrou strkají nerezové lžičky tajně do kapes.
Strýc Ignác netrpělivě v ruce žmoulá poloprázdnou skleničku se šampaňským, přípitek byl na něj moc dlouhý.
Eržika si do pusy strčila už několikátý koláček z veliké broušené mísy ležící na bílém ubruse.
Ferkovi kamarádi vytahují z igelitek housličky a píšťaly a kdosi přinesl z kuchyně další mísu upečených uřat:
Po které zahradě ještě včera ti opeřenci běhali? bleskne Vlastovi hlavou, ale hned tu myšlenku raději zažene.
Proč by každý cikán měl být hned zloděj slepic? Přece svojí holčičku zná, byl při její výchově. Tady to je určitě v pořádku. Chce tomu věřit. Věří tomu!
Pozvedne svou sklenku, tak aby jí nikdo nepřehlédlo a hlasitě pronese
" Tak na na budoucnost přátelé, protože tu máme pevně ve svých rukou. S minulostí nic moc nenaděláme, ale budoucnost je jenom na nás"
" Neboj holka, však on se jednou objeví nějaký krásný princ a ten si tě odvede do svého království"
říkala jí teta Máša a Erika jí věřila.
Teta Máša odešla do důchodu a z malého děvčátka se stala mladá žena.
Žádný zázrak se nestal.
Do mladé, nikterak krásné ženy se nezamiloval pohledný bílý a bohatý mladík, ale docela obyčejný cikánský kluk s rodinou početnější než fan klub Káji Gotta a jménem s kterým si Erika moc nepolepší.
Ferko Tancoš byl ale pracovitý a svou Eriku by na rukou nosil. To nakonec zvítězilo a konala se svatba, které se zúčastnila ze strany nevěsty stará teta Máša, kuchařka Saša Slimáčková a Vlasta Zajíček ředitel dětského domova, kde Erika vyrostla.
Ze strany ženicha dorazila nekonečná řada Ferkových sester, bratrů, bratranců ,sestřenic strýců i tet.
Do prostorného panelákového bytu se naskládalo neuvěřitelné množství svatebčanů.
Strýc Ignác a tetou Margitou dorazili až se Slovenska. Svatebním darem dovezli housličky a kameninový hrnec na zelí.
Ferenc a Eržika Lakatošovi si tu slávu taky nenechali ujít, na svatbu přijeli i s dcerami Esmeraldou a Kasandrou. Eržika byla nejspíš velká milovnice telenovel.
Ferkovi přátelé Ištván, Deméter, Koloman, Laco, Olah ,Ernesto,Šandor, Marika, Žaneta....bydlí na stejném sídlišti, jen o pár bloků dál. Bez nich by se Ferko zcela jistě neoženil. Podávaly se, mimo jiné, vynikající holubky a halda pečených kuřat. Svatba to byla vskutku okázalá a přehlédnout jí nemohl nikdo široko daleko. Taky že nepřehlédl a hlavně nepřeslechl! Byl čas na slavnostní přípitek, kterého se ujal Vlasta Zajíček, co by zástupce nevěsty.
Povstal a nerezovou lžičkou zacinkal na skleničku z broušeného skla. Pak se nadechl a spustil
" Milá krásná nevěsto a odvážný ženichu"
Všichni přítomní rázem stichli a upřeli svůj zrak na stojícího Vlastu
Ten klidně pokračoval.
" Když k nám po mém prvním dnu ředitelování v dětském domově, přivezli šestiletou Eriku a ona ještě ten večer zmizela jak pára nad hrncem, strhla se hrozná mela. Hledali jsme úplně všichni. Ta holka nebyla k nalezení. Páni to byl masakr. Byl jsem první den ve funkci ředitele děcáku a hned jsem ztratil dítě! Prolezli jsme úplně všechno!
" Já koukala i do mrazáku" skočí mu do řeči Aleksandara Slimáčková a plácne se do čela
Hlasitý smích se rozezní po celém pokoji.
" Nojo, to už pak člověka napadají různé hovadiny" ujme se Vlasta opět slova
" Mrknete desetkrát na stejné místo, do botníku, za závěs, pod postele i za skříně usměje se
" Do šuplíku" přihodí někdo z hostů a opět následuje výbuch smíchu.
" Správně, do šuplíku! " poznamená Vlasta. " Tím jsem měl začít a bylo by po problému!"
" Cože????Našel jste jí v šufleti?" zahihňá se Eržika Lakatošová, do pusy strčí další makový koláček a nevěřícně se zahledí na Eriku. Ta si rukou zakrývala své černé oči.
" Ne..to zrovna ne! Ale Nepředbíhejme! " usměje se Vlasta a záměrně udělá krátkou pausu, aby dodal svému vyprávění to správnou atmosféru
" No tak říďo! " houkne na něj netrpělivě Saša " Tohle jste nikdy nevyprávěl ani mě! Pokračujte!"
Vlasta upije ze své skleničky a pomalu pokračuje
" Já tenkrát dokonce vyhlásil mezi staršími kluky soutěž, že kdo jí najde, dostane mimořádnou odměnu! Myslel jsem čokoládu nebo tak něco a víte co mi ti syčáci na to řekli?.... Nevíte?... Že prej mám hodit do placu alespoň malborka jinak že nemají zájem! No prostě, vykašlali se na mě prevíti a tak jsem musel v tom byl sám.
" A o ní jste se nebál?"zeptá se Ferko zvědavě a laškovně plácne svou nevěstu přes zadek.
Vlasta se na chvilinku zamyslí
" Nojo, nebál! Jsem to já ale sobec. Já fakt v tu chvíli viděl jen jak mě veze policejní anton, všichni si na mě ukazují prstem a tady Saša - moje dobrá duše, která se mě už tenkrát ujala, se ode mně nadobro odvrací! "
" To nikdy! " špitne Saša skoro soucitně a pohladí Vlastu po rameni " Víte že to bych nikdy neudělala"
" Vím! Teď už to vím! Ale tenkrát? Cítil jsem se jako Robinson na pustém ostrově. Ráno mě představili personálu, uvedli mě do úřadu, vy jste mě zaštítila svou nekonečnou důvěrou v mou dokonalost a večer jsem najednou za toho, kdo lítá po baráku a hledá děti mezi hráběmi a motykami. Pěkně děkuji. To fakt na sebevědomí moc nepřidá! " Vlastovi se při té vzpomínce znovu orosí čelo.
" A jak teda bylo s tím šufletem?"Dožaduje se Ferko pokračování
To už jsem se pomalu loučil s funkcí ředitele a možná i ze svobodou. Co já vím jak je to s tím paragrafem o zanedbání svých povinností a vzniklé újmě . Zklamal jsem! Hned první den ve funkci a takový malér! A tak jsem se chtěl jít , raději sám udat. Říďa, který neuhlídá malou šestiletou holku? Už jsem viděl ty titulky v novinách. No a v tom šufleti, jak tady paní říká, jsem měl svého mobila a v něm číslo na své nadřízené.
Cítil jsem se fakt hrozně!
" chudáčku!" špitne Saša" To muselo být vážně tak tak .......hledá marně slova
" Flustrující?" pomůže jí sám Vlasta " No bylo! Fakt že jo!"
pokývá hlavou, pak pokračuje
Vlezl jsem do pracovny a zamířil ke svému stolu.Byl to takový ten velký, těžký z masívu...otevřu šuplík a.....
Pauza
Vlasta zmlkne
a...??? drcne do něj Saša " no tak...nenapínejte nás!"
" No a zavadím o stoh papírů na stole, část těch lejster spadne na zem.Když se skloním, abych je posbíral zahlídnu tady Eriku. Krčí se pod stolem...ubrečená, schoulená do klubíčka, kdyby mohla vcucla by se do podlahy. Bála se úplně stajně jako já! Taky tu byla první den...sama... opuštěná jak robinson na pustém ostrově! "
Opět ticho. Tentokráte se nikdo nesměje ani nevtipkuje. Všichni pokyvují a hledí směrem k nevěstě. Ta se ale usmívá. Dnes je šťastná, opírá se o svého Ferka a zdá se že jí to moc sluší.
Vlasta opět zacinká na svou skleničku a důležitě pronese
" Dovolte mi tedy, abych tímto připil na krásný a spokojený život novomanželů a poděkoval nevěstě že mi tenkrát skutečně nezdrhla."
podívá se na ní s milým úsměvem a lehce upije ze své skleničky.
Vlastně to byla ona, kdo mi otevřel oči a dovolil mi nahlédnout do nitra opuštěného dítěte. Díky ní jsem se dokázal vžít do toho jak se nově příchozí dítě v našem domově cítí a snad...snad jsem jim to dokázal i trochu usnadnit."
Saša si otírá zvlhlé oči do kapesníku , pak špitne" To určitě ano Vlasto, to jste vážně dokázal"
Někdo hostů hlasitě zavzlyká " Bože, to je jak v téj telenovele!"
" Rád bych poděkoval taky teťě Máše za to, že byla, je a jak doufám ještě dlouho bude, tím ke komu se děti rády vrací, protože tam kde je ona, tam je naše doma!"
Hlasité smrkání přeruší opět chvilkové ticho
Děkuji vám, všem, kteří jste naší Eriku přijali do své rodiny, když ta její za moc nestojí!
Potlesk a souhlasné přitakání. Tancošovi, Lakatošovi, Horvátovi i Čerňákovi jsou za jedno!
"Díky Saše za úžasné knedlíky a teplo domova" Vlasta spiklenecky mrkne na kuchařku a podvědomě se olízne.
Ta hlasitě zapřede jako májové kotě.
A přátelé, dovolte mi na závěr popřát tady ctihodnému manželovi, aby svou vyvolenou nikdy nestratil tak jako já tenkrát před lety. Protože ač nedorazil na bílém koni, ale ve staré škodovce, pro Eriku je opravdovým princem z pohádky, kterého jí slibovala teta Máša!
A co bych holčičko, moje popřál tobě?
Ty přece víš, že jsem od toho dne pro tebe měl zvláštní slabost. Byli jsme na tom podobně!
Moc bych chtěl, aby jsi byla tou nejlepší mámou jaká jen může být a věř mi, to není vůbec málo!"
Vlasta stichne. Kdyby tu teď Erika nestála v krásných bílých svatebních šatek, řekl by si, že všechno to špatné už dávno semlel čas. Nejspíš by si na tu epizodu ze svých neslavných začátků už ani nevzpomněl. Jak ten čas letí! Nedávno se malá vyděšená holka choulila pod stolem v jeho pracovně a teď tu stojí dospělá žena se závojem na hlavě. Není to tak dlouho co se on, jako novic říďa děcáku, strachoval o své místo a za pár dní bude přednášet na přípravce pěstounů.
"Proboha ta přípravka!!" proletí mu hlavou. To mu ty dvě úřednický krásky udělaly schválně.
Jako by nevěděli, jak nerad někde řeční. Ale co, ono to nějak dopadne!
Rozhlédne se po té podivné společnosti.
Teta Máša spokojeně sedí vedle Eriky, které má hlavu položenou na Ferkově rameni.
Saša stále ještě tiše posmrkává , ale v očích má zvláštní jiskru, je pyšná na to, že patří do Vlastovi velké děcákovské rodiny.
Esmeralda s Kasandrou strkají nerezové lžičky tajně do kapes.
Strýc Ignác netrpělivě v ruce žmoulá poloprázdnou skleničku se šampaňským, přípitek byl na něj moc dlouhý.
Eržika si do pusy strčila už několikátý koláček z veliké broušené mísy ležící na bílém ubruse.
Ferkovi kamarádi vytahují z igelitek housličky a píšťaly a kdosi přinesl z kuchyně další mísu upečených uřat:
Po které zahradě ještě včera ti opeřenci běhali? bleskne Vlastovi hlavou, ale hned tu myšlenku raději zažene.
Proč by každý cikán měl být hned zloděj slepic? Přece svojí holčičku zná, byl při její výchově. Tady to je určitě v pořádku. Chce tomu věřit. Věří tomu!
Pozvedne svou sklenku, tak aby jí nikdo nepřehlédlo a hlasitě pronese
" Tak na na budoucnost přátelé, protože tu máme pevně ve svých rukou. S minulostí nic moc nenaděláme, ale budoucnost je jenom na nás"
—————