Podobnost čistě náhodná- kapitola 64.-Přípravka /Zdeniny obavy
10.11.2014 07:54" Já bych v tom žádný zásadní problém neviděla" poznamená Zdena Vostrá a odloží složku s názvem Novotný - Kočička, zpět na stůl vedle zakaboněné Heleny Vetešníkové.
Ta si hlasitě odfrkne, šlechtěnými dlouhými prsty si prohrábne svou rudou kučeravou kštici a suše poznamená " No jak myslíš. Už jsem jim stejně oznámila, že dorazím na šetření. A to s pořádným předstihem"
Zdena udiveně zvedne hlavu od svého poloprázdného hrnku čaje a dlouze se zahledí na kolegyni.
" A to jako proč? " zeptá se s nepředstíranou zvědavostí "máš strach že uvidíš něco co bys vidět neměla? Heleno, neblázni! Hlavně jim prosím tě nelez do skříně ani do botníku! Žádné šaty ani lodičky na jehlách tam nenajdeš!"
Helena se zlostně začepýří" Ty jsi mluvila se Zajíčkem Co? Pořádně jste mě zdrbli!"
Zdena se při vzpomínce na včerejší hovor s Vlastou Zajíčkem, usměje. No jasně že to celé probrali a nejen s ním. Svými hláškami o rasismu, který si spletla s homosexualitou Helena Vetešníková pobavila snad všechny v děcáku ,od řídi až po údržbáře. To se jí vážně povedlo! Nahlas ale nic z toho Zdena neřekla. Dobře věděla, že by její kolegyně byla k nezastavení.
Ta si už poněkolikáté odhodila z čela kadeř svých neposedných ohnivých vlasů a už smířlivěji dodala
" Tak dobře, zajdu tam co nejdříve. Tak mě napadá, nechceš tam jít se mnou? "
Zdena jen rozhodně zavrtí hlavou
" Kdepak holka, mě čeká jiný úkol a taky pěkně pikantní. Musím oznámit Gajdoščákům že půjdou na přípravku! "
"Tak to bude mazec! " uklíbne se spiklenecky Helena, souhlasně pokývá hlavou a po její špatné náladě rázem není ani stopy. Nikterak se netají tím, jak moc Jolanu Gajdoščákovou nesnáší. Kdyby jen mohla! Zatočila by s ní s důrou jednou přičmoudlou!
Do konce pracovní doby zbývá už jen pár minut. Helena Vetešníková odchází do své kanceláře a v místnosti po ní zůstává jen těžká vůně jejího parfému. Zdena se pohodlně usadí ve své kancelářské židli, zuje si nepohodlné lodičky a do ruky uchopí telefonní sluchátko. Ve spisu, ležícím na stole vyhledá číslo
Váhá... nechce se jí zrovna teď poslouchat další a další výmluvy... nemá chuť na hořekování a lamentování věčně nespokojené ženštiny!
Co na plat! Udělat to musí! Bez velkého nadšení, vyťukává na klávesnici služebního telefonu neoblíbené číslo
" No, co zasejc?" ozve se ve sluchátku nevrlý mužský hlas
Zdena rychle odtrhne aparát od ucha. "Ten je zase v ráži" proletí jí hlavou
" už sem vám řek že nic nekúpujeme, sakra! Šak ste hluchý bo co? Furt votravujete, ňáké kastróle nam nabízíte! " rozčiluje se hlas v telefonu. Co bych taky kupoval? lamentuje v dichu Dezidor Gajdoščák, vždyť teď co jezdí s popelářským autem, by si mohl sám otevřít nějaký obchod se smíšeným zbožím.
......" Pan Gajdoščák? " vyhrkne za sebe Zdena rychle, snad aby si nemusela vyslechnout něco hodně jadrného!" Tady je Zdena Vostrá, potřebuju mluvit s vaší paní. Je doma?"
............Na druhém konci se na pár vteřin rozhostilo tich. A pak jako když přepnete program na svém televizním přijímaci, tentýž mužský hlas spustil
" Šak co by nebola, paní sociální,.... fuselklí v kůpelce zobírá ze šňůry...... Jolálááánka!.... Pojď honem paní sociální ťa volá. "
medový hlas ve sluchátku se přímo rozplývá.
Zdena jen vytočí oči v sloup. Komedijant jeden!
To už se zdruhé strany ozývá z dálky burácivý bas statné Jolany
" No co zasej chceš starý? To bezemňa chvíli nevyderžíš?" rozčiluje se
" Boha jeho Jolana, pospěš né! Pani sociální ti něco chce povedat! pobízí jí netrpělivě manžel
" Paninka zlatá sociální, čo sa robí? " spustí Jolana sotva jí Dežo strčí do ruky sluchátko jako by bylo vyrobené z rozpáleného kovu a mizí zpět k televizi.
" Paní Gajdoščáková, jen jsem Vás chtěla připomenout, že začátkem příštího měsíce začíná ten přípravný kurz žadatelů o pěstounskou péči. Tak aby jste s tím počítali" vysvětluje Zdena.
Chystá se ještě něco upřesnit, ale je zcela bez šance
To co se z druhého konce ozvalo, by se dalo klidně měřit s pořádným zemětřesením
"jaj boha, paní sociální to nemůžete myslet vážně! Imroška a toho kdo pohlídá,když mi sa školit buděm?
Nějaká cizí gádžovka,no to nedovolím!
Co mi ty odborníci možu nového povědět,však Dežo sedět tam nevydrží,dyk ty jeho záda ho bolí a gauč mu tam nikdo nedá a bez cigára být nemóže. No co já dělat budu? A jak ho tam dostanu no a vlakem tam máme jet?
Však by pro nás přijet měli,když nás tam tak chtějí.
A co já si s těma paničkama gádžovkama povídat budu?"
Zdena ví že nemá smysl cokoli vysvětlovat. Jolanu stejně nepřesvědčí. Znova zdůrazní jak je to důležité a urychleně se rozloučí.
Živě si dokáže představit co je na té přípravce čeká.
Mrkne na hodinky. Pracovní doba právě skončila. Ve vedlejší místnosti klaply dveře. Helena Vetešníková zamyká kancelář a o malou chvilku později zamíří k výtahu.
" Heleno!" houkne na ní Zdena od dveří své kanceláře.
" Nerozmyslíme si to s těmi Gajdoščákovými ještě? Není zbytečné aby jsme je tahali na přípravku? Dovedeš si představit jaké tam ztropí pozdvižení? "
Helena přidrží dveře výtahu aby jí ho někdo nevyfouknul a se škodolibým úšklebkem skoro vykřikne
" Ani nápad! Kdybych jí tam měla v zubech donést, flundru jednu nemytou a tu její rozteklou zadnici osobně zašprajcovat mezi futra, tak tohle jí neodpustím, jako že se Vetešníková jmenuju! "
Zdena jen pokrčí rameny
" Mysli na to že jsem tě varovala! Obě jsem nás varovala! " pronese do prázdné chodby, protože to už se Helena Vetešníková i se svou vidinou pomsty sune výtahem do přízemí.
Ta si hlasitě odfrkne, šlechtěnými dlouhými prsty si prohrábne svou rudou kučeravou kštici a suše poznamená " No jak myslíš. Už jsem jim stejně oznámila, že dorazím na šetření. A to s pořádným předstihem"
Zdena udiveně zvedne hlavu od svého poloprázdného hrnku čaje a dlouze se zahledí na kolegyni.
" A to jako proč? " zeptá se s nepředstíranou zvědavostí "máš strach že uvidíš něco co bys vidět neměla? Heleno, neblázni! Hlavně jim prosím tě nelez do skříně ani do botníku! Žádné šaty ani lodičky na jehlách tam nenajdeš!"
Helena se zlostně začepýří" Ty jsi mluvila se Zajíčkem Co? Pořádně jste mě zdrbli!"
Zdena se při vzpomínce na včerejší hovor s Vlastou Zajíčkem, usměje. No jasně že to celé probrali a nejen s ním. Svými hláškami o rasismu, který si spletla s homosexualitou Helena Vetešníková pobavila snad všechny v děcáku ,od řídi až po údržbáře. To se jí vážně povedlo! Nahlas ale nic z toho Zdena neřekla. Dobře věděla, že by její kolegyně byla k nezastavení.
Ta si už poněkolikáté odhodila z čela kadeř svých neposedných ohnivých vlasů a už smířlivěji dodala
" Tak dobře, zajdu tam co nejdříve. Tak mě napadá, nechceš tam jít se mnou? "
Zdena jen rozhodně zavrtí hlavou
" Kdepak holka, mě čeká jiný úkol a taky pěkně pikantní. Musím oznámit Gajdoščákům že půjdou na přípravku! "
"Tak to bude mazec! " uklíbne se spiklenecky Helena, souhlasně pokývá hlavou a po její špatné náladě rázem není ani stopy. Nikterak se netají tím, jak moc Jolanu Gajdoščákovou nesnáší. Kdyby jen mohla! Zatočila by s ní s důrou jednou přičmoudlou!
Do konce pracovní doby zbývá už jen pár minut. Helena Vetešníková odchází do své kanceláře a v místnosti po ní zůstává jen těžká vůně jejího parfému. Zdena se pohodlně usadí ve své kancelářské židli, zuje si nepohodlné lodičky a do ruky uchopí telefonní sluchátko. Ve spisu, ležícím na stole vyhledá číslo
Váhá... nechce se jí zrovna teď poslouchat další a další výmluvy... nemá chuť na hořekování a lamentování věčně nespokojené ženštiny!
Co na plat! Udělat to musí! Bez velkého nadšení, vyťukává na klávesnici služebního telefonu neoblíbené číslo
" No, co zasejc?" ozve se ve sluchátku nevrlý mužský hlas
Zdena rychle odtrhne aparát od ucha. "Ten je zase v ráži" proletí jí hlavou
" už sem vám řek že nic nekúpujeme, sakra! Šak ste hluchý bo co? Furt votravujete, ňáké kastróle nam nabízíte! " rozčiluje se hlas v telefonu. Co bych taky kupoval? lamentuje v dichu Dezidor Gajdoščák, vždyť teď co jezdí s popelářským autem, by si mohl sám otevřít nějaký obchod se smíšeným zbožím.
......" Pan Gajdoščák? " vyhrkne za sebe Zdena rychle, snad aby si nemusela vyslechnout něco hodně jadrného!" Tady je Zdena Vostrá, potřebuju mluvit s vaší paní. Je doma?"
............Na druhém konci se na pár vteřin rozhostilo tich. A pak jako když přepnete program na svém televizním přijímaci, tentýž mužský hlas spustil
" Šak co by nebola, paní sociální,.... fuselklí v kůpelce zobírá ze šňůry...... Jolálááánka!.... Pojď honem paní sociální ťa volá. "
medový hlas ve sluchátku se přímo rozplývá.
Zdena jen vytočí oči v sloup. Komedijant jeden!
To už se zdruhé strany ozývá z dálky burácivý bas statné Jolany
" No co zasej chceš starý? To bezemňa chvíli nevyderžíš?" rozčiluje se
" Boha jeho Jolana, pospěš né! Pani sociální ti něco chce povedat! pobízí jí netrpělivě manžel
" Paninka zlatá sociální, čo sa robí? " spustí Jolana sotva jí Dežo strčí do ruky sluchátko jako by bylo vyrobené z rozpáleného kovu a mizí zpět k televizi.
" Paní Gajdoščáková, jen jsem Vás chtěla připomenout, že začátkem příštího měsíce začíná ten přípravný kurz žadatelů o pěstounskou péči. Tak aby jste s tím počítali" vysvětluje Zdena.
Chystá se ještě něco upřesnit, ale je zcela bez šance
To co se z druhého konce ozvalo, by se dalo klidně měřit s pořádným zemětřesením
"jaj boha, paní sociální to nemůžete myslet vážně! Imroška a toho kdo pohlídá,když mi sa školit buděm?
Nějaká cizí gádžovka,no to nedovolím!
Co mi ty odborníci možu nového povědět,však Dežo sedět tam nevydrží,dyk ty jeho záda ho bolí a gauč mu tam nikdo nedá a bez cigára být nemóže. No co já dělat budu? A jak ho tam dostanu no a vlakem tam máme jet?
Však by pro nás přijet měli,když nás tam tak chtějí.
A co já si s těma paničkama gádžovkama povídat budu?"
Zdena ví že nemá smysl cokoli vysvětlovat. Jolanu stejně nepřesvědčí. Znova zdůrazní jak je to důležité a urychleně se rozloučí.
Živě si dokáže představit co je na té přípravce čeká.
Mrkne na hodinky. Pracovní doba právě skončila. Ve vedlejší místnosti klaply dveře. Helena Vetešníková zamyká kancelář a o malou chvilku později zamíří k výtahu.
" Heleno!" houkne na ní Zdena od dveří své kanceláře.
" Nerozmyslíme si to s těmi Gajdoščákovými ještě? Není zbytečné aby jsme je tahali na přípravku? Dovedeš si představit jaké tam ztropí pozdvižení? "
Helena přidrží dveře výtahu aby jí ho někdo nevyfouknul a se škodolibým úšklebkem skoro vykřikne
" Ani nápad! Kdybych jí tam měla v zubech donést, flundru jednu nemytou a tu její rozteklou zadnici osobně zašprajcovat mezi futra, tak tohle jí neodpustím, jako že se Vetešníková jmenuju! "
Zdena jen pokrčí rameny
" Mysli na to že jsem tě varovala! Obě jsem nás varovala! " pronese do prázdné chodby, protože to už se Helena Vetešníková i se svou vidinou pomsty sune výtahem do přízemí.
—————