Zázraky XXX. ...i ty Ozáku???

" A víš co sme viděli ? " Roziny kukadla málem vypadly z důlků " Žabží vajíčka! " Jo, žabží vajíčka a taky vajíčka vod mravenců a.. a... a taky takovej malej kotůček, máchaly sme si tam nohy." Všechno jsem vyslechla třikrát. Holky se vrátily z návštěvy u své velké sestry.

Trojité echo se neslo chirurgickou ambulancí k pobavení všech přítomných. " Další " sestra, která se zjevila ve dveřích měla hlas Šaljapina a figuru dávno vyhynulých zvířat. Ančovička neohroženě vstala, natáhla prstík, kterým šimrala mozkové závity a jasně a zřetelně pronesla: "Holub, chceš ho? " Šly na mě mrákoty. Popadla jsem jí za kapucu a odtáhla do bezpečné vzdálenosti, zároveň jsem kolenem popohnala Tomáše, aby vstoupil do ordinace.

Je skoro konec školního roku a Tom dělá všechno proto, aby se v zařízení, zvaném škola, zdržoval co nejméně. Dnes si narazil kebuli při tělocviku, předstíral mdloby, včetně protočení panenek, úporné bolesti hlavy.....až ho poslali domů. Proto teď tvrdneme na rengenu, proto holky oblejzají nemocné a zraněné, proto vytahaly všechny časopisy ze stojanu a ty, které si nehodlají vzít domů, prohlížejí a nutí všechny kolem sebe, aby se podívali : " Koukni, taky máme bazén, koukni, tady je ňákej goril ! , hele, hele..."

Vzali nás přednostně. Sestra doktora Morooa měla smysl pro humor, vrkoše odmítla a Ančovičce jsem zabránila v další skvělé nabídce. Ky-ky-ry-kýýýýý, ozval se mobil, který jsem si půjčila od Tomáše. Ozák: " Vyhráli jsme lásko! " Být to někdo jiný, tak se rozklepu pod vidinou milionů. " Kolik? " Vsadil sem sedmdesát a vyhrál devadesát, dobrý, viď? " Nebýt toho, že svého životního partnera znám a vím, že se se mnou musí podělit i o tu kapičku pokakanýho štěstíčka, myslela bych, že je blázen. " No jak chceš, až příště vyhraju, tak si beru motorku, kupuju opuštěnej ostrov a vy za mnou můžete jezdit na vejkendy ". Než jsem stačila vylíčit kde jsem a proč, tak zavěsil.

Dveře se znovu otevřely a Tomáš vylezl ven. " Tak mami, zase si měla pravdu, v tý hlavě nemám fakt nic. Na tom rentgenu bylo úplně prázdno. " Pravilo moje bio dítě, má láska, do kterého jsem kdysi vkládala mimořádné intelektuální naděje.
To je nářez: manžel blázen, dítě bez mozku, holky maj' hlavu, aby jim nešla pára z uší a zbytek na klobouky, bejsbolky a nosiče barevných vlasových kreací.

Ky-ky-ry-kýýýýýý , ozval se Tomův drůbeží mobil. Přehodila jsem na hlasitý poslech, protože jsem oblíkala holky k odchodu. " Kde jste? Mám pro vás přijet? Jo, potřeboval bych umejt auto ? Co ? Dal bych ti stovku za stěrač....." Ještě než jsme odešli, tak mnohým čekajícím asi smíchy praskl vřed. " Tak podívej, miláčku, přijeď pro nás a nejdřív zajeď do myčky, protože za stovku se na tebe ani nepodívám, natož abych ti myla auto. " uzavřela jsem plodnou diskusi.

Ještě se stavím v lékárně pro něco na zub, jinak tuhle rodinu nepřežiju