Dopis PhDr. Miládky Preclíkové

Vážení náhradní rodičové.

Všimněte si prosím, záměrně používám termín náhradní, to aby nebylo pochyb, že to co děláte je pouhý záskok.

Úvodem mi dovolte, abych se vám představila. Jmenuji se PhDr. Milada Preclíková a už mnoho let působím jako krajová psycholožka.

Ráda bych začala ujištěním, že pěstounská péče je velmi, ale skutečně velmi nelehká služba a nemůže jí proto rozhodně vykonávat každý. Náš stát - potažmo já, se už delší dobu snažíme o to, aby drobným sítem prověřování neproklouzla navíc ani noha. Ujasněme si nyní, jaký by vlastně pěstoun měl být. Tak v první řadě by se mělo jednat o člověka bohatého, neboť na nářky zadlužených rodin nikdo u nás na úřadě není zvědavý. Pokud chcete, abychom vám nějaké to skvělé dítě svěřili a umožnili vám tak radovat se z jeho přítomnosti, musíte prokázat, že na to skutečně máte. Stát není záložna ani charita a proto je našim cílem dosáhnout toho, aby byl příspěvek určený na potřebu dítěte nejlépe v plné výši ukládán přijatému dítěti na účet a aby bylo morální povinností pěstouna převzít plně na svá bedra vyživující povinnost. Moji kolegové souhlasí. S počátečním nepochopením se sešel můj druhý návrh, který se týká odměny pěstouna. Proč by měl být pěstoun odměňován? Což není nemorální pobírat plat za něco tak samozřejmého jako je pomoc člověku v nouzi? Zamysleme se nad tím a sáhněme si na srdce. Neměli bychom to vykonávat čistě s altruistických důvodů? Pěstoun který si vezme honorář za to, že přijal pod svou střechu opuštěného sirotka, i kdyby se mělo jednat pouze o sirotka sociálního, není hoden naší důvěry. A předpokládám, že ani té vaší. NO ŘEKNĚTE SAMI, NEMÁM PRAVDU? Takový člověk by sítem našeho prověřovacího systému neměl proklouznou zcela jistě. Po bouřlivé debatě s některými kolegy na krajském úřadě jsem sice svůj radikální postoj nepatrně přehodnotila a připouštím, že by si pěstoun mohl ponechat zbytek honoráře, po té co svěřené děti zajistí a pokryje dluhy za odpady, po případě jiné služby, které vznikly zajisté nedopatřením v době, kdy dítě bydlelo ještě u svých biologických rodičů. Myslím, že i to je morální povinností náhradní rodiny, neboť ta biologická nemohla, bez pochyby z vážných, ekonomických důvodů svých závazků dostát.

Uveďme si to na příkladu. Otec gambler, drogově závislý, matka alkoholička, oba mnoho let bez práce. Kde by na to vzali?

.A tak tu před vámi stojím, drazí náhradní rodiče a pevně doufám ve vaši pevnou podporu, neboť jste to právě vy, kteří dosud sahali hluboko do kapes státní pokladny, kupovali automobily a jezdili na zahraniční dovolené. TOMU JE KONEC. Státní zaměstnanec jako já, který ve svém oboru pracuje bezmála již čtyřicet let by mohl vyprávět! Je jen na budoucích pěstounech, aby své křišťálové úmysly, předvedli při dlouhodobých návštěvách, které do budoucna budou předcházet přijetí dítěte. Nečestné úmysly se projeví hnedle poté, kdy se žadatel dostane do svízelné ekonomické situace a nebude v jeho silách dítě šatit, živit a v neposlední řadě dovážet za biologickou rodinou, se kterou by je mělo pojit pouto přátelské. Biologická rodina, to jsou, uvědomme si, kořeny přijatého dítěte. Pěstoun je povinen být nápomocen při udržování pouta mezi dítětem a jeho skutečnými rodiči. Na mysli mám samozřejmě rodinu širšího spektra, neboť každé dítě, přijaté nevyjímaje má bez pochyby právo i na své biologické prarodiče, tetičky, strýčky, bratrance i sestřenice. Argument, že tito lidé nežijí životem řádným, není v této chvíli podstatný. Je třeba připomenout, že ne každému občanovi této země se dostalo privilegia, nepropadnout drogám či nesklouznout na šikmou plochu. To bychom měli mít na paměti především a podle toho bychom se měli řídit při výchově dětí a výběru pěstounů. Dítěti nemůže být nikde lépe než v náručí jeho biologické matky. To je pravda, která nelze změnit a skutečnost, na které jsem postavila celou svou kariéru.

Ale vraťme se zpět k tomu, jaký by měl pěstoun být.

Pěstoun musí být rovněž vzdělaný. Žadatelům se základním vzděláním či lidem pouze vyučeným by mělo být kladeno na srdce, že je třeba doplnit vzdělání alespoň do výše maturity. Jak by k tomu přijaté dítě přišlo, kdyby se nemohlo pochlubit lukrativním povoláním svých náhradních rodičů. Matka prodavačka otec zedník. Na tento druh náhradních rodičů dítě pyšné být jistě nemůže. Všichni se shodneme i na tom že by náhradní rodiče měli být chápaví, vstřícní, tolerantní, milující a v neposlední řadě taky krásní. To aby se dítě vždy rádo a hrdě schoulilo do jejich náruče neboť fyzická přitažlivost je v tomto případě zcela na místě. V očích biologického dítěte je každá maminka krásná. V očích dítěte přijatého, si svou krásu musí nejdříve zasloužit. Pěstounka či pěstoun, kteří kazí estetické cítění dítěte svými rozměry kytovců, typy kredenciozní či kostmi chrastící, takový nemá v našich řadách co pohledávat.

Za jednu z nejdůležitějších vlastností, kterou by měl každý pěstoun mít, je bez pochyby VDĚČNOST.....

Z útulného prostředí Kojeneckých ústavů, Dětských domovů, Klokánků, se bezbranné holátko ocitá v reálném životě a pěstoun necita někdy dokonce požaduje, aby tento drobeček uklízel pokojíček, zametal schody, dokonce snad někde došlo i na hrabání trávy. Za naprosto nehorázné ovšem považuji odívání dětí do neznačkových oděvů, bot a neochotu těm chuděrkám kupovati mobilní telefony, notebooky, které náhodou v amoku či hysterickém výlevu rozšlapali.

Je povinností, ano povinností pěstounů, zajistiti dítěti alespoň takový komfort, jaký na jaký bylo zvyklé v zařízení, kde bylo hýčkáno tetami, sponzory a širokou veřejností.

Ta dlouhá fronta žadatelů o pěstounskou péči již klepe na dveře sociálních odborů a bombardují ministerstvo žádostmi o pěstounskou péči, kterou budou vykonávat zcela zdarma a ještě se budou rádi vzdělávat pod vlajkou neziskových organizací.

Pěstouny - rebely nepotřebujeme!!! Náhradní rodinné péči třikrát ZDAR! ZDAR! ZDAR!

Závěrem apeluji na zdravý rozum pěstounů, když na jiných místech se zdravého rozumu nedostává, aby se drželi hesla : NAČ STAHOVAT KALHOTY, KDYŽ BROD JE JEŠTĚ DALEKO."

PhDr. Milada Preclíková, odborník, svobodná, bezdětná