Cukr za 12 Kč

Máme zážitek z loňského léta, kdy jsme před domem, slavnostně zaparkovali naše nové auto, na které nám stát přispěl sto tisíci. Auto nás stálo mnohem více, protože při smečce dětí, které doma máme, musíte pořídit spíš malý autobus, než decentní autíčko, půvabného vzhledu. A tomu i odpovídá cena. Naše původní auto nebylo v dobrém stavu, nemohlo tedy být nabídnuto příslušnému autobazaru protiúčtem. Scházející část nám byla rozložena do splátek, to ale nikdy ze sousedů samozřejmě netušil.
Naše nové auto bylo nepřehlédnutelné. A to jak pro svou velikost, tak i šílenou barvu. Bylo zelené! Dostalo jméno Ropucha.
Strhla se mela. Před našim domem stála náhle auta dvě, vypadali jsme jak zbohatlíci. Vzápětí na to se na internetu i v našem krajovém inzertním časopise objevil inzerát.

Prodáme cukr krupici. Cena 12 Kč za kg. Při větším odběru sleva.

A pěkně telefon pevná linka, mobil i plná adresa. Aby to bylo pěkně komplet. Tím, že prodávám štěňata, je moje číslo poměrně veřejné.

Právě dozrávaly maliny, jahody rybíz… Zavařovací sezóna jak vyšitá. Zájem byl opravdu veliký. Sama bych si vzala do zásoby.
Telefony drnčely takřka bez ustání. Někteří odvážlivci volali dokonce v časných hodinách ranních, aby se na ně dostalo. Ani víkend nezůstal nedotčen. A tak jsme z počátku vysvětlovali, jak jsme se stali obětí nejapného žertu. Že skutečně žádný cukr na prodej nemáme. Sami ho potřebujeme. Nevlastníme cukrovar ani třtinová pole. Je nám to líto. Všem se omlouváme, kdybychom cukr měli, určitě bychom ho nechali přednostně právě jim. Chápeme, že maliny které včera načesali, v dobré víře že je dnes zavaří, jsou v ohrožení. Kdyby to pomohlo, přenecháme jim i obsah naší cukřenky. Vysvětlovali jsme a omlouvali se pořád dokola. Nejdříve my, pak už i děti - prostě kdo šel kolem telefonu, tak vysvětloval. Problém byl v tom, že jsem tou dobou měla k odběru štěňata třech plemen a tak jsem nemohla telefon vypnout. Chvílemi jsem měla pocit, že i ti potencionální zájemci, kteří si chtěli původně koupit štěně, přehodnotili svůj názor a chtěli cukr za 12 Kč.
Štěně nechtěl nikdo, zato s dozrávajícími plody naší matičky země, byl cukr stále žádanějším zbožím.
Pár zákazníků se nám dokonce postavilo před dům s velkými taškami. Nevolali, přijeli rovnou. A zase jsme vysvětlovali. Je to neuvěřitelné ale ten zájem neustal ani po dvou týdnech Co ustalo, byla naše ochota něco vysvětlovat. A tak jsme změnili strategii. Bylo to mnohem jednoduší a taky rychlejší. Bohužel už nemáme, bylo ho jen omezené množství! Ne už určitě nebude! Jednalo se o omezenou nabídku!

Do dnes nevím komu za to poděkovat.

Vlaďka