HODNĚ ŠTĚSTÍ 2013..

„To mu to teda trváááá“ odfrkla si Perunka ofinku z vyčesaných vlásků na adresu nejslavnějšího dárkonoše na světě. Další dvě holčičky stěží polykaly miniaturní řízek, který jsem jim naložila na sváteční talíř.
„To sem rozdala pěkně ty tříbory, viď?“ (dva talíře navíc, jedna vidlička chybí a táta má půllitr místo skleničky)
„V Klokánku sme nejedly vůbec, hned přišel Ježíšek.“ Ančovička pečlivě vytřídila hrášek z bramborového salátu a poskládala ho do náhrdelníku vedle na ubrus.
„Nekecej a radši řekni mámě, jak sis včera ve vaně strčila mořskou pannu do zadku,“ kontruje Tomáš.
Zakuckala jsem se řízkem a horečně přemýšlela, jak nebezpečné téma odklonit.
„Janku,“ elegantně jsem přešla mořskou pannu zaseknutou v pozadí naší dcerky, „nechceš ještě přidat lososa?“
„Nééé!“ ozvalo se sborově.
Přídavek znamená zdržování od dárků.
Mauglí se s jídlem nepáře, nacpává se, jako když mu hrozí v příštím roce hladomor.
„Mami, jak může mimino nosit dárky, to mi teda řekni. Mimina nic neunesou a vůbec, je to ňáký divný.“ Mauglí na Ježíška ještě věří, ale pomalu začíná pochybovat...
Spokojeně jsem se rozhlédla po rodince. Pod přání jsem začala připisovat "rodinka r.r.o - rodinka ručením omezeným". Holčičky dlabaly. Zahlédla jsem Rozinku, jak si cpe do pusy bramborový salát a čokoládovou rybičku, Ančovička již má řetízek ze sterilovaného hrášku okolo celého talíře. Perunka žvýká celý řízek, aby to měla snědené co nejrychleji. Janek, dospělé dítě, trávící u nás Vánoce, jí v klidu. Pěstounská péče je skvělá antikoncepce, z našich čtyř dospělých dětí je vdaná pouze dcera, která má dva chlapečky. Kluci jsou a vypadá to, že zůstanou dlouho svobodní a bezdětní.
Přesto se vracejí domů. Dnes jen jeden, s dalšími se uvidíme zítra, nejstarší syn odjel na práci do Švýcarska.
Tom je taky už nějak velkej. Chce se mi křičet: „Zakazuju vám růst,“ jak se to říká v pohádce o Petru Panovi.

Ozák zazvonil a děti vyletěly do podkroví jako šipky. Ještě jsem byla na schodech a už jsem slyšela škubání papírů. Nic se nepodobalo rodinné idylce z televizních filmů, kdy dětičky tiše sedí, hlava rodiny podává dárky a do toho jemňounce hraje  Jakub Jan Ryba. U nás ne. Jekot a balící papír, létající vzduchem. Dárky, které se holkám promísily a Perun už rozbaluje druhý mikrofon a Mauglího brusle.
Ozák smutně prohlíží ortopedický polštářek. „Kde sou fusekle? Mám zkažený Vánoce!“
Teprve ve chvíli, kdy se prodral ke svému druhému balíku se rozveselil. „Jéééé, televizička...a s dývkem.“
"Ježíšek", který už od léta potřebuje obložit stěnu v ložnici dřevem usoudil, že televize přece nemůže viset jen tak ve vzduchu. Nemýlil se. Ozák už poměřuje délku i šířku stěny.
Zamnula jsem si ruce. Ježíšku, tys génius. Bude pokoj od Ozáka a ještě bude obklad stěny. Jako bonus si představuju Ozákovu rovnou krční páteř od polštářku.

Okolo mne prolétly troje tykadla, křídla a kouzelné hůlky. Já věděla, že se budou líbit. Největší blbost za pár korun.
Taky brusle, skládačky, koníčci, panenky....všechno se líbí. Mám ohromnou radost.
Dospělé dítko dostalo finanční obnos a aby pod stromečkem přeci jen něco našel, mini balíček s elektronickou cigaretou se ukázal jako dobrý tah.

Tom s Mauglím dostali kolo a koloběžku, sportovní dopňky a Mauglí starší PC, ze kterého měl skoro infarkt.
„Jo, jo, jo....Mami, mami, tatíííí.“ Jeho extáze nebrala konce.

A já? Já letos musela být obzvlášť hodná. Netušila jsem, že Ozák letos opustí plyšové kočičky, soupravy spodního prádla a shánění knih, které nikdy nikdo nenapsal. Dostala jsem TABLET! Opravdu jsem v šoku. Ozák, který nešetří poznámkami o tom, že jsem ke svému PC přirostla, mi zakoupil tablet. A aby nebylo překvapení málo, ještě dvě knížky, které jsem moc chtěla a byly nad mé finanční možnosti.
„Páni,“ vydechla jsem.
„Ty sou tlustý, viď?“ Ozák zřejmě vybíral knihy na váhu.

„Tati, kde ten Ježíšek bydlí? Tati, co dělá, když neroznáší dárky? Kde tady fakt bydlí? V Betlémě? Kde to je? A jaký má číslo baráku? Mami, pučuje si taky vod Santy sobíky a skřítky? Ne? Tak jak to všecko stihne rozdat? Proč chodí k babičce, když ví, že sme tady? A jak to, že nepřines' i baterky do toho vrtulníku?“.....VŠECHNO SPRÁVNÉ OTÁZKY, na které není odpověď.
„Jasně, že spí, když nenosí dárky, odpočívá.“ Ozák si zřejmě myslí, jak šalamounsky děti jednou větou odbude.
„Jo, spí! Tak to je jako ty, když přídeš z práce. Neni von trochu hasič, jako ty?“
„Kdo? Ježíšek?“
„Holky, táta není hasič, táta je popelář. Ta svítivá bunda je popelářská bunda, ne hasičská!“ (Ráda bych jim řekla, že je táta hasič, ale bohužel.)

A tak je náš Ježíííšek popelářem a jako šolich jednou za rok roznese dárky :-)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A Silvestr se nezadržitelně blíží. Tedy podle kalendáře, venku to vypadá spíš na Apríl.
Ale co. U nás je každému jedno kdy, kde a proč se slaví, hlavně že je veselo.
Mužská část naší rodiny zakoupila krabici rachejtlí a pum a nějaký "magický déšť" a taky balonky přání a ....
....tři kila buřtů a milion dobrot, co má kdo rád . Když je pěkně, proč neopíkat, ne? Karcinogeních špekáčků není nikdy dost.

Unavené, ale rozzářené oči holčiček, které by měly dávno spát, Mauglí, který si připadá jako velký a Tom, který velký už je. Dcera, která má na oslavy dva malé synáčky doma, synové, ze kterých jsou už chlapi, vítají Nový rok se svými kamarády. Všichni chtějí strhnout o půlnoci naši telefonní linku. Přátelé, kteří přišli i ti, kteří se jen na chvilku zastaví spolknout novoročního knaka. "Ať se máme rádi, miláčku."

HODNĚ ŠTĚSTÍ V NOVÉM ROCE I VÁM!    VŠICHNI SI HO ZASLOUŽÍTE!