Holčička na objednávku III. - Domeček na kolečkách

Přišlo jaro a s tím i práce na zahradě. Sázeli jsme s dětma zeleninku, o pečovávali kytičky. Naše velká zahrada byla náročná především na sekání trávy. Ještě, že jsme šli vývojově kupředu a neseká se kosou. Máme sekačku s pojezdem a křovinořez, s kterým jsem se ještě neskamarádila. Jednou týdně nastartuji sekačku a 4 hodiny jezdím tam a zpět. Tou dobou děti skáčou na trampolíně nebo vymýšlejí lumpárny, co by kde provedly. Jak jsem se již zmínila, manžel jezdí kamiónem, je stále na cestách. Děti si hoc neužijí. Zvláště malému Dominikovi moc chybí. Každou chvíli žadonil, aby mu mohl alespoň zavolat. A tak probíhaly srdceryvné rozhovory mezi naším tátou a synkem. Manžel mu slíbil, že ho vezme sebou, aby viděl jak se bydlí v domečku na kolech, který se prohání po celém světě. Dominika to vždy uklidnilo. Těšil se tátův návrat a jeho splněný slib, že spolu vyrazí na dalekou cestu. O rok starší Anetka, samozřejmě nezůstala pozadu. I ona chtěla prožít dobrodružství, o kterém se mnoha dětem ani nesní. Děti se opravdu dočkaly.
Nejdříve přichází na řadu naše holčička, dámy mají přece přednost! Nemůže se dočkat, jak pozná nepoznané. Sbalím jí oblečení, hračky a hlavně autosedačku a můžou vyrazit. Pro mě to je, úleva, i když i strach, aby se vrátili v pořádku domů. Po pár dnech se mi stýská, ale návrat je v nedohlednu. Po převážně obvyklém týdnu by se měli vrátit, ale nastala změna. Když dojeli do Prahy, manžel se dozvěděl, že musí naložit nové zboží a frčet s ním obratem do Francie. Před nimi bylo dalších 2 tisíce kilometrů. V té chvíli mně blesklo hlavou, že tolik oblečení, hlavně kalhotek jsem jí sebou nedala. Přišel víkend dvou sirotků ve Francii. To by ale nebyl náš taťka, aby si neporadil. Nejdříve se šli osprchovat na pumpu. Pak si uvařili nějaké jídlo a manžel se pustil do přeprání kalhotek. Podotýkám, že pro něj je praní věc naprosto neznámá. Zvládnul to ale bravůrně. Kalhotky pověsil do návěsu. Anetka zatím umyla kamion, nejspíš houbičkou na nádobí a pak už mohli relaxovat. Za týden se vrátili domů. Anetka se vrátila nadšená a plná dojmů. Konec konců, jako já z každé cesty, kterou jsme s manželem podnikali ještě před tím, než k nám děti přišly. Domča se už nemohl dočkat daleké cesty s tatínkem. Toho jsem pro jistotu vybavila víc, aby manžel nemusel zase dělat pradlenku.
V tu dobu k nám jezdili starší sourozenci našich dětí na prázdniny. Ty se tu ale neskutečně nudili. I když jsem jim připravovala co nejlepší servis a snažila se pro ně vymyslet zábavu. Co, ale můžete nabídnout na vsi klukům ve věku 15 a 17 let? Zajímal je pouze počítač a plná lednička. Což mě dokonale vytáčelo. Kluci, kteří nemají žádné návyky si po sobě ani talíř neuklidili. Do hygieny jsem je musela nutit. Připadalo mi, že se snad v dětském domově nemyjí. Návštěvy mě vyčerpávaly, ale snažila jsem se to nedat na sobě znát. Nejvíce mě štvalo, že kluci naše prcky naváděli proti nám. Z DD měli kluci vlastní mobil i s kreditem, volali rodičům a k telefonu dávali i děti. Ty měli v hlavičkách zmatek a ubližovalo jim to. Nenechala jsem si to pro sebe a na kluky vystartovala, aby se chovali trochu zodpovědně. Sice se na chvilku se zklidnili, ale jen se otřepali, tak zase něco přišlo. Jejich rodiče jsou pro ně vzor, nás nepřijali, jen využívali toho, že jsme propustka z ústavu. Ve skutečnosti proti pobytu v DD nic neměli, ale týden bez dohledu vychovatele se jim líbil. Kluci se se snažili děti přesvědčovat, že rodiče nejsme, jen teta a strejda, ať nám tak neříkají. Naše děti to nechápaly, i když věděly, že rodiče mají, ale nestarají se o ně. Potřebovaly se k někomu přimknout, někomu říkat mami a tati. Nastal konec prázdnin a odjezd kluků zpět do dětského domova. Odvezla jsem je na návštěvu k jejich příbuzným a měla tu možnost poznat babičky a dědečky našich dětí. Vyslechla jsem si minulost dětí a život s rodiči. Leccos jsem pochopila. Nepadlo ani kladné slovo k jejich rodičům, spíše naopak. Akorát jsem do dnes nepochopila, že mohli rodiče, kteří měli tak dobré zázemí z dob jejich mládí, tak sklouznout na dno a přijít o 6 dětí. To se snad ani pochopit nedá.