Když telefon zazvoní

Já si vždycky večer říkám, že ten dnešní den nepatřil k těm úplně nejhorším. My se nezbláznili, děti přežily. Docela to funguje. Jen mi příjde úsměvné, když tak čtu po různu na diskuzích, jak všichni toužebně očekávají zazvonění telefonu. To u nás je to naopak. Když telefon zazvoní, tak mám nervové tiky, že zase poběžím do školy vysvětlovat, proč si náš třeťák utírá nos do rukávu a v prosinci přišel do třídy bez ponožek (nechal je v šatně v botách). Nebo že poběžím do školky, abych podala vysvětlení, že ten pytlík karamel náš druhý synek z cizího batůžku nezcizil z ukrutného hladu, ale udělal to proto, že prostě k tomu dostal příležitost. Budiž tedy pochválen každý den kdy u nás telefon nezazvoní!