Letos se prohneš, Ježíšku

Ještě nespadl ze stromu poslední barevný list a naše děti už píší dopisy Ježíškovi. Nikdo je o to nepožádal ani je k tomu nevyzval. První, předčasné sněhové vločky, které dopadly na náš balkón, odstartovaly vidinu vánoc. A přísahám, že koledy doma nepouštím a cukroví nepeču! Děti přesto píší dopis Ježíškovi! Malá Valentýnka ho načmárala fixami na zeď v ložnici!

Hledím na ten papír s nedůvěrou. Kluci letos chtějí počítač. "Ale takový ten, co na něm jdou ty dobrý hry, ty co hraje Monty! Mami, víš jaký myslím?" ptají se s obavou v očích, abych jim nepodvrhla nějakou tu plečku, co sotva načte internet.
"Hlavně aby to věděl Ježíšek!!" odpovídám vyhýbavě. "Mami, ty jsi Ježíšek!" smějí se oba.
Monty chce mobil. S foťákem, kamerkou, rádiem a MP3 přehávačem. A dotykový aby byl, to je ze všeho nejdůležitější! Medunka nutně potřebuje vlastního noťase! Bude jí deset a Monty jí na svém počítači odměřuje každou minutu. Bylo by to řešení. To chápu i já.
Malenka si přeje panenku stejnou jako má Medunka. Tedy Schu schou. Aby pila z láhvičky, spala, smála se, mluvila a brečela. Brečet se chce mě!! Loni si přála jen žvejkačku a růžovou pastelku!
Valentýnky obrázek je pro mě nečitelný, tak alespoň na něčem ušetřím.

Večer vytáčím číslo svého dospělého syna, který u nás už nebydlí! "Kluci chtějí k vánocům počítač!" sdělím hned po zdvořilostních formalitách. "Můžeš mi nějaký poskládat?" jdu rovnou k věci. Chvíli přemýšlí a pak celkem ochotně odpoví: "A víš, že můžu! Mám tu nějaké komponenty, něco mají kluci, něco doobědnám. Do pár tisícovek se vejdeš. To nebude problém."
"Monitor mám!" hlásím rychle, aby těch tisícovek nebylo ještě o kus víc. Z druhé strany se ozve hlasitý smích.  "Myslíš tu velkou krávu, co má metr do hloubky a z místnosti do místnosti jí přenášíte s tátou ve dvou?"
Přehání! Je pravda trochu větší, ale je barevný!
"Seženu i LCD monitor!" rozhoduje syn. Nebráním se.
Pak pokračuji: "Medunka chce noťase!"
"Tak toho ti fakt neposkládám!" brání se synek a hned dodává: "Můžeš jí dát toho svého. Na co máš dva? Stejně ti na něj pořád někdo leze!"
Má pravdu. Loni mi k mému velkému notebooku děti nadělily i malého. Prý táta už není to, co býval, tak aby mi v ložnici nebylo smutno! Usínám dřív než dopadnu do postele, na smutek nemám ani pomyšlení. Dva noťásky skutečně nepotřebuju.
Schou schou objednám po internetu, ať jdu s dobou! A to jsme teprve u hlavního dárku. Už jsem zaslechla něco o autech na vysílačku, patrové garáži, lego policejní stanici, MP4 přehrávači na krk, Bárbie mořské paně, plyšové Šmoulince.........

Odpoledne se zastavili oba vnoučkové. Pětiletý Toník z katalogu hračkárny "Dráčik" zaškrtl polovinu nabízeného sortimentu. Na Ježíška ještě věří, tak proč si neobjednat? Zbytek hraček označil jeho o dva roky mladší bráška. Mezi vybranými hračkami jsem našla i prsaté Bárbínky.
Jak já se letos těším na vánoce, to by jste mi nevěřili!