Medový víkend

"Neříkala jsi minule, že je to už všechno?" Ozák se smutně podíval na hromadu na verandě a to ještě netušil, že další Himaláje máme v jídelně.
"Tak tohle tady vonělo...no jo, teď to sežrat nesmím a na chalupě mi to budeš nabízet, co?"
Uraženě odvlekl do auta oblečky, gumáky, krabice s jídlem, pekáč s kuřetem, buchtičky, které čekaly na chalupářské šodo, hrnec omáčky, kytaru...
Když bral do ruky litrovku RUMU, trochu pookřál.
"Á, bude groček" zaševelil a bylo po blbé náladě.
Nakonec jsme opět vyrazili oběma auty. Dřevo do krbovek a kovovou konstrukci houpačky i s houpadlem pro dvě i tři děti, to se prostě do Multivana nevlezlo.
Vyjeli jsme a začalo pršet.
Zase.

Po cestě mi pípnul telefon.
Olina. " S.O.S. mám tašku velikosti lodního kufru, nejde zvednout, přenést, popotáhnout. Mohl by prosím pro to někdo přijet do Klášterce?"
Sakra, pomyslela jsem si, kde je v Klášterci autobusák?
"Olino, kde je nádraží?"
Další SMS mě dorazila.
"Nevím, ale jsem tady"
Fajn, po malém bloudění nakládáme Olinu, malou Míšu i zavazadlo velikosti středního mamuta.

Dorazili jsme a zelená ropucha páně Gubaničových už byla na místě i s přívěsem, ze kterého přetékaly venkovní hračky: odstrkovadla, klouzačka, kohouty dřevěné, malá i větší auta....
Taky netroškařili.
A stále prší.

"Dáme kafe, co?" Vlaďka už je zabydlená v pokojíku a marně se snaží nacpat dovezené potraviny do štelářek (skříněk na potraviny).
Usedli jsme u kávy a dali se do řeči.
"Jak to, že tu ještě nikdo není?"
"Ani bych se nedivila, kdyby nepřijeli, je fakt hnusně"
Venku lilo a značně se ochladilo.
Vyčerpali jsme první novinky, děti se přestaly s jásotem vítat a obsadily společenskou místnost. Úkolem malých bylo rozmetat všechny roztříděné hračky do nepřehledné směsi, velcí se servali o fotbálek.
Kdosi zatopil v krbovkách...

"Někdo přijéééél!" hlásiči to zopakovali ještě pětkrát, náš Beník se probudil a začal štěkat. Vyšla jsem do deště.
"Ahoj...ahoj, ahoj....z auta vylézali další a další děti.
Majka s chlapem, který vypadal, že raději přespí ve voze, než uviděl naše mužské ozdoby, schované na terase, pod záminkou grilování.
Čerstvě natřená lákací tabule, zvala na KLOBÁSKY ZA 1,-, Ozák začal obcházel a cinkat s plechovkou, aby si nikdo nemyslel, že tu korunu nedá!
Děti se rozvrstvily po chalupě a Vlaďka postavila na novou kávu.
"Venku máte ještě tašku"
Majka zavrtěla hlavou "Ne, my máme všechno už vevnitř"
No jasně! Oliny mamut!
Chlapi odvlekli ten fusak na mrtvoly do Oliny pokojíčku v podkroví a vzápětí dorazili další hosté.
Simi s dětmi, zato bez chlapa.
"Ahoj, mám buchty a víno"
Uplná Červená Karkulka, akorát víno bylo bílé.

Chvíli to vypadalo, že chalupa nápor sedmnácti dětiček neustojí. Ale jo. Dospělí obsadili kuchyň velikosti kapesníku a dětičky největší cimru s krbovkama.
Bylo to fuk, klidně bychom klábosili na záchodě, hlavně pryč od malých špindírů.
Stále prší.

Pánové trhli rekord a ugrilovali za víkend asi 265 kuřecích kousků, párečky a pár klobás, grilovali by i zelí, jen aby nemuseli sedět v kuchyni.
A my, ženy, drbaly a drbaly, povídaly a stěžovaly si, chválily a zas drbaly.
Medový víkend se medovým nestal.
Vypilo se medové pivo, snědly medové zákusky a perníčky, ale pampelišky jsme našly asi tři. Ono pod kapucí nebo pláštěnkou se hledá blbě všechno.

V sobotu přestalo lejt. Zima byla pořád. Zimní bundy, čepice, gumáky, květnová sobota jak namalovaná.
Koupání asi 2 km od chalupy jsme opět nenašli.
Minule jsme objevili cákací plivátko, ale dál a tohle, bývalým majitelem avizované jako romantické koupáníčko, to zůstává záhadou.
No co, stejně bychom tam mohli ledatak bruslit.
Začal se zvedat vítr, drobně mžilo.
Naše prosezená pozadí se alespoň rozhýbala, dětem bylo počasí fuk, poskakovaly před náma, za náma, okolo nás...
Drobounce mrholilo a foukal vítr.
Chlapi stále grilují.

Odpoledne Vlaďka vyhodila pod přístřešek krabici s odloženými svršky. Byly odložené asi před padesáti lety, takže blůzky, šaty, dokonce i svatební, sukně, podprsenky na kojení dvojčat...to vše květované a z nemačkavého silonu.
Korále, čelenky s pérem, kloubouky i rukavičky jsme vyškrábly ve vlastních zásobách.
Děti se nadšeně vrhly do bedny a během chvilky jsme měli zaděláno na modní přehlídku.
Prší...honem vyfotit a alou na terasu.
Chlapi pro jistotu přestali grilovat a vrhli se na úklid garáže, hlavně abychom jim nenapařily taky nějaký model.
Jen Ozák si narazil svoje červené vlasy.
Omladina si vyvrátila boky modelkovským krokem a potom následoval tanec. Dlouho to netrvalo, všichni bychom zmrzli.
Večer jsme si zahráli a zabékali hymnu Sběrného dvora, Jede jede mašinka, v ní tatínek a maminka.... Honem ještě posbírat tyčkama na čínu cukrátka z táců a dokonce zbyl čas i na hazardní hry, kde vkladem bylo nalovené cukroví.

 Byl proveden první bazénový výsadek tohoto víkendu.
Vlastně byla už i vanička. Prostě, v sobotu se ti malí špinavci, umýt už museli.
Byl klid.
Otevřeli jsme rum, grogovali, vínko od Karkulky i červené od Majky, kafe, dobroty a zase dlouhé povídání o starostech pěstounské mámy.
Tátové měli starosti o kotel, garáž, gril a pivo.
Všechno bylo jak má být.
Pršelo.

V neděli ráno bylo obzvlášť hnusně.
Děti v navlhlých bundách pobíhaly venku.
Ohřívaly se buchtičky se šodo, zbytky a grilované maso.
Začalo sněžit!
Ano, sněžit. Oliny mamut byl odstěhován do auta k Simi a odvezen na autobus, Majka přepočítala děti, vyškubla si chotě od grilu a taaky odjeli, Simi se vrátila pro zapomenuté věci.
Nastal čas úklidu a našeho odjezdu.

S Vlaďkou jsme uklidily chalupu, chlapi gril.
Nalodili jsme se do svých maxi vozů, přetížených tam i zpět.
Panebože, co to zas vezeme zpátky?
A stále sněží. Honem nebo zapadneme někde v závějích.
Ahoj chalupo, přijedeme v červenci.
"Ahoj lidi, uvidíme se za pár dní v autobuse do Řecka!"
"Ahoj, ahoj, čau, ahoj, čus, čau vole, ahoj.... "

Ještě poslední ohlédnutí za chalupou, Medovým víkendem, který se medovým nestal, mrknutí na tabuli, ze které nápis: KLOBÁSKY ZA 1,- déšť a sníh umyl.
Tak druhý týden v červenci, dovolená.

Ať se Vám všem na chalupě líbí, ať si víkend, dovolenou, nenecháte zkazit počasím, ať si to užijete a naberete nových sil. Ještě není všechno hotové, ještě mnoho much budeme muset zabít, než chalupa bude podle našich představ. Ale snažíme se.

VÁŠ SBĚRNÝ DVŮR