Na čem ušetřit?

Každý z nás už někdy slyšel větu, že ušetřit můžeš jenom na jídle. Poplatky se zaplatit musí, škola, školka, doprava... nezbývá nic než to "žrádlo". Ne, že bychom nejedli, nebo že bych chtěla svoje mazlíky držet o chlebu a vodě, ale něco omezit můžeme zkusit. A tak jsem si před týdenním nákupem sedla a nemilosrdně vyškrtala ze seznamu: čokoládu na rohlíky (tváří se jako Nutela, ale je to levná varianta), obilninové kuličky a lupínky, tyčinky a křupky k sobotní TV, Ozákovi jsem zamítla, „smraďochy " syrečky a rybí salát taky mít nemusíme. Je fakt, že mě to trochu zklamalo a na seznam jsem zase vrátila maso, jogurty, brambory a těstoviny, protože sóju, jogurt bílý a klíčky nejí nikdo a asi by mě rodina žalovala ve "Štrasburku". V den nákupu jet nikdo nechtěl, pomocníci, kteří si za ochotu odnášejí z obchodu nějakou dobrotu, byli značně skeptičtí a nedůvěřiví, co kdybych je chtěla uplatit celozrnnou tyčinkou, zeleninou nebo jinou „odporností".  Vybavena standartně krabicemi a taškami jela jsem sama. V obchodě jsem nakoupila (vždy mega balení): mléko, brambory, maso, ovoce, zeleninu, jogurty, olej, cukr, rýži, těstoviny, sýry, mouky, toal. papír, prášek na praní, do myčky, granule pro psa, kočku, zubní pastu, šampon pálivý, nepálivý, kečup, něco jako máslo, šťávu... bratru za 3000,-. Doma mne nikdo nevítal, nikdo nečmuchal v taškách, nastal smutek. Maso do mrazáku, brambory do sklepa, ostatní do skříňky a v lednici zbyly papriky, rajčata, kečup a sýr. Sakra, kde je ten nákup? Do dvou dnů bylo po všem. Máme doma pět dětí. Vaříme, pečeme, a když se zastaví i naši zletilí jedlíci, tak je to závodka, jak vystřižená z Plechové kavalerie. Nevím jak kdo z vás, ale já v tomto bodě naprosto selhala. Přes žaludky se k bohatství v naší rodině nedohrabu, tím jsem si naprosto jistá. Přiložená fotografie je toho dostatečným důkazem.