Na co pěstouny nikdo nepřipraví

Mám chvíli čas. Holčičky poskakují na trampolíně, každá se školní brašnou na zádech. Mám čas. Dám si kafe, hodně cukru (od doby, kdy jsou u nás holky, sladím víc a víc) a konečně si přečtu zprávy ze Speciálního pedag. psychol. centra, kde byly dívenky na vyšetření. Nic nového pod sluncem, nevím co jsem čekala. Vlastně vím, čekala jsem zprávu o tom, že to opoždění holky doženou bez problémů, že bití, hladovění a podmínky, do kterých nedáte ani psa, na dětech nezanechaly stopy. Chtěla jsem se dočíst o tom, jak to bude dál. Odkaz na internetové stránky na konci zprávy. Jak pracovat s dítětem s diagnózou CAN (syndrom týraného dítěte), jak takové dítě připravit do školy. A co život? Kde je nápověda? Když jsem s manželem absolvovala testy o vhodnosti státi se pěstounem a také tzv. přípravku, kde se střídal jeden odborník za druhým, nikdo, opravdu nikdo nám neřekl, že většina dětí z děcáku, kojeňáku, klokánku, má potíže, které musí řešit odborník nebo alespoň náhradní rodina má být proškolena. Vždy se nám dostalo informací, že děti mají specifické potřeby. Do tohoto zaklínadla je schováno týrané dítě, nezvladatelné dítě, ADHD dítě, autista, asperger, noční děsy, hysterie, agresivita… Nikdo vám neřekne, jak tyto děti vychovávat. Takže si přivedete holčičku nebo kluka domů a nezvyklé projevy přičítáte adaptaci na nové prostředí u vás v rodině. Po čase začnete hledat chybu ve své výchově a tak někdy uplyne opravdu dlouhá doba, než se začne s dítětem pracovat po odborné stránce. Mezitím už je vaše vlastní rodina pomalu v troskách a všechno představuje píseň "Pes jitrničku sežral". To v lepším případě, v tom horším jde dítě zpět do zařízení. Tak kdo udělal chybu? Pěstouni? Myslím, že příprava pěstounů je velmi všeobecná a nepřipravuje žadatele na konkrétní život s pěstounětem. Je sice drsné vyprávět natěšeným čekatelům o trezorech, destruktivním chování, citové plochosti, ale říkám si, že pokud takový člověk neuteče (třeba ani neuvěří), tak je alespoň částečně připraven a vyzbrojen. Celá Novela zákona o NRP není špatná, jenom není dělaná ve spolupráci s těmi, kterých se to týká, pěstouny. Ti nejlépe vědí, kde je problém, co je třeba změnit. Totiž: pěstoun je a není zaměstnanec. Platí si zdravotní a sociální z "odměny pěstouna" a pro děti dostává "příspěvek na úhradu potřeb". Z toho vychází, že pěstoun je "princezna Koloběžka" na sociálních dávkách. Při třech dětech v PP je odměna pěstouna cca 15 000,- Kč čistého. Znamená to 24 hodin denně, 365 dní v roce, protože pěstoun nemá nárok na dovolenou. Příspěvek na děti je odstupňován dle věku od cca 4 000 do  5 600,- Kč u zdravých dětí. Pokud nejste schopni zajistit např. středoškolákovi, vysokoškolákovi vzdělání, kolej, stravu, oblečení, učebnice apod., budete muset sáhnout vy nebo partner do vlastní kapsy, přestože k dítěti nemáte vyživovací povinnost. Můžete děti milovat sebevíc, ale s příspěvkem na úhradu potřeb stejně nevyjdete. Příspěvek je od slova přispívat, to by znamenalo, že zbytek by měl někdo dorovnat. Bio rodiče mají svá rodič.práva, ale alimenty platí, spíš neplatí státu (jde o symbolické částky) a kdo teda tu vyživovací povinnost má, když dítě potřebuje kolo, židli, jede na výlet se školou, taky něco od ježíška a na narozky… Pěstoun není zák.zástupcem, má jen povinnosti, ale žádná práva. Stát mu svěřil dítě do péče nahé, psychicky na dně a s příspěvkem. Stát také bude pracovat s bio rodiči, aby se děti mohli vrátit do původní rodiny feťáků, kriminálníků, lehkých žen a pasáků, příživníků a agresorů. To se nám ti noví pěstouni jen pohrnou!  A tak, ještě stále piju to kafe, už je studené a myslím na ty, kteří si myslí, že stát chytře zvýšil pěstounům peníze a tím i zvedl pěstounskou prestiž. Nenechte se mýlit. O kolik vám stát přidá, o tolik přijdete na dětských přídavcích. Tak 0 od 0 pošla. Pěstounství není o penězích je o dětech a pěstoun by neměl přemýšlet, jak koupí boty nebo zaplatí elektriku. Měl by vychovávat a čistit dětskou duši, měl by být rodinou pro děti, které vlastní lidi nechtějí.