OCHi, OCHi !!

Schůzuje se všude, tak proč ne i v Řecku.
Paní majitelka CK a zároveň domácí v jedné osobě, nás hned první den svolala do velikého altánu, kde všem  udělala přednášku o nutnosti používat opalovací krém s vysokým faktorem.
Snad nebyl nikdo, kdo by neupíral svůj zrak, na zamračenou oblohu.
"Ona si z nás snad dělá srandu. Na tenhle přísun slunečních paprsků má i stará dobrá indulona zbytečně vysoký ochranný faktor!!!" zavrčel kdosi. Začalo krápat....

Dalším bodem na programu bylo upozornění, na nedotknutelnost dětí, které jsou v Řecku téměř posvátné.
"Za žádných okolností nesmíte nikdy!! uhodit dítě na veřejnosti a to ani v případě, že by se stavělo na hlavu! Řekové by si to s vámi vyřídili hned na místě. Nic by jste nezmohli. Když už to jinak nepůjde, odtáhněte ho na pokoj a tam mu jich přidělte, co se do něj vejde. A klidně mu jednu přihoďte i do zásoby. Na veřejnosti, ale neriskujte ani pohlavek" důrazně radí paní majitelka a já vidím jak se moje dospělá dcera hroutí. 
" To nevydržím" prohodí zděšeně a po očku pozoruje našeho pětiletého chlapečka jak někomu hází do bazénu osušku.
To je MOJE osuška!!!!. Docvaklo mi v zápětí.
Nevydržím to ani já!!!

" Milé dámy, a na závěr něco opravdu důležitého" pokračuje šéfka a důležitě projede svým ostřížím zrakem všechny přítoné důchodkyně, mezi kterými jsme my, ženy zralého věky jen kapkou vody v moři.
"Mějte na paměti, že Řekové jsou lovci a na věku kořisti vůbec nezáleží. Mladý, starý, je jim to úplně jedno. Všichni se snaží, urvat pro sebe co nejvíce žen. Proto se mějte na pozoru a nezapomínejte na to, že v Řecku "NE" znamená "ANO". Vy křičíte ne ne a on se na vás vrhne v domnění, že mu dáváte souhlas."
Paní majitelka je velmi přesvědčivá žena a babičky, doslova visí na jejich rtech. Na zprávu, že jste ještě v kurzu a žádoucí, není nikdy žádná žena dost  stará.
" Zapamatujte si slovo OCHi OCHi. To znamená NEMÁM ZÁJEM! Když to řeknete, není pochyb, že nesouhlasíte a on vás nechá být. " pokračuje ve výkladu paní, které se Řecko stalo druhým domovem a zdejší poměry jí už nijak nepřekvapují.
Zajímalo by mne, kolikrát asi křičela Ochi, Ochi ona!
Tuto část přednášky všichni bedlivě sledují.
Přiznám se, že i já. Možná v naději, že se o mou maličkost strhne bitka.
Dvě staré dámy po mé pravici vytahují připravené notýsky a šwabachem si slova poslední záchrany pečlivě zapisují.
Ochi, Ochi, hned vedle čtvrtka, kdy probíhají trhy.
K pokročilému věku patří slabší paměť a jeden nikdy neví!
"Děláte správně, jen si to pěkně zapište" přikyvuje pochvalně paní majitelka a na vysvětlenou dodává:
"Loni se nám tady dvě důchodkyně o přízeň jednoho Řeka doslova porvaly.
Praly se na balkóně až natáčky lítaly!"
Uniká mi souvislost, proč se rvaly důchodkyně a ne Řekové, ale nechci dráždit.

Pak už začala ta pravá dovolená, která dovolenou vlastně nebyla.
Přesto, že je v Řecku opravdu krásně, o odpočinek a relax se rozhodně nejednalo.
Po třech dnech chladna nastoupily pravé tropy. Obloha byla téměř bez mráčku a teploty atakovaly kolem čtyřicítky.
Vařili jsme z připravených polotovarů, nebo si zašli na gyros, uklízeli jen formou odhazování věcí z cesty, dohlíželi na to aby se naše či sousedovic dítko nevrhlo po hlavě do bazénu, nebo neprolustrovalo apartmán nějaké důchodkyně.
Děti si to užívaly a lhala bych, kdybych napsala, že my ne.
Byl to čas  poznávání nových tváří, nová přátelství a když to bylo jen trochu možné, tak pokec o všem možném.
Ne vždy se dařilo najít prostor na dlouhé besedy, ač bychom o to stály. Nedařilo se skloubit režim mrňat s potřebami našich hyperaktivních dětí.
Když jsme my odcházeli k moři, malé děti z jiných pěstounských rodin zahájily právě svou odpolední siestu.
Ani večer se příliš nedařilo kolektivně posedět v prostorném altánu, neboť malí uzurpátoři kontrolovali, jestli mají své maminy na blízku.
A tak se naše debaty odehrávaly ponejvíce v bazénu, kde mohly všechny děti pobíhat a vždy byl na blízku někdo, kdo včas zaběhlé dítko ulovil.

"Počkej až přejedeme hranice, tak si to s tebou vyřídím!" slyšela jsem ze všech stran. Sama jsem pár podobných příslibů udělila.
Mlsali jsme české nanuky zakoupené od majitelů cestovky za koruny a na tu pravou tuzemskou zmrzlinu za eura, jsme chodili večer do malého městečka.
V půlce pobytu jsme všichni kolektivně vyrazili na pověstné řecké trhy.
Po dlouhé úmorné cestě jsme na zdejší tržnici zakoupili nějaké ovoce a už jsme nedočkavě spěchali do bazénu, ve kterém jsme trávili většinu času.
A tak v prostřídávání bazénu, moře, opět bazénu, večerní promenády se zmrzlinou a téměř noční posezení s přáteli plynul den za dnem.....
Vyzkoušela jsem své skvělé tankiny a zjistila, že kolegyně pokročila ještě o stupínek výše.
Její plavky byly ve stylu šatů.
Vím co si pořídím příště.
Jediná vada na kráse byla, že se v bazénu, pod její plovoucí sukni schovávaly děti a tudíž jsme kamarádku nervozně osahávaly, abychom věděli, že se opravdu nikdo neutopil.
Nakoupili jsme nějaké dárečky a ochutnali některé z řeckých specialitek.
Na krásné pláži jsme nasbírali pár barevných kamínků.
Do Řecka už nejspíš nikdy nepojedeme, ta cesta je úmorná, tak ať ho máme alespoň kousíček doma.

Marně jsme vyhlíželi zástupy zdejších krasavců, ale na lov bylo zřejmě moc horko, jinak si nedovedu vysvětlit, proč to tajemné slůvko OCHi OCHi zůstalo nevysloveno.
Nevím jak tomu bylo u zdejších důchodkyń, ale žádný řecký Rómeo pod balkónem neklečel a natáčky vzduchem taky nelítaly.
A tak se staré dámy začaly dvořit alespoň zdejšímu českému správci, který nám každé ráno připravoval bazén. Každý si myslím našel to své.
Naši taťkové spokojeně usrkávali na balkóně nebo na terase pivko, děti si užívaly každý okamžik a my střežili jejich bezpečí.
ČAS ODJEZDU SE PŘIBLÍŽIL.....