Podobnost čistě náhodná epizoda 10

Ráno u Hroudů nevypadalo nijak láskyplně. Maroškovi v hlavě prozpěvovalo milion pivních příšer a Marta Hroudová seděla u raního kafe jako bez života.
"Dobrý ráno" vypotil ze sebe Maroš a šel si dát studenou sprchu. Marta nic, jen prsty uhladila zmačkaný letáček. Malá Hroudička se přiřítila v zápětí. "Kde je táta?" Tady, tady sem, hned jdeme."
Venku bylo fakt hnusně. Pršelo a byla mlha. Marta nesnášela podzim a nenáviděla zimu. Do krámu táhlo, zákazníci byli mrzutí a Marta taky. "Kdo to vymyslel, že bude otevřeno i o víkendech, toho bych posadila za mě do kasy, ať si to užije" povzdechla si a udělala snídani pro děvčátko. Měla odpolední, to je největší blázinec.

Z koupelny vyšel oblak páry a za ním Hrouda, v celé své kráse. Umytý, oholený, voněl jako květinka. "Tak princezno, jdeme"
Každou sobotu, co si jen malá Hroudička pamatovala, chodili spolu s tátou k druhé babičce, aby měla maminka čas na vaření, úklid nebo když šla do práce. Cestou od babičky, kde zůstávali na oběd, skočili do cukrárny nebo do kina nebo se jen tak courali v parku a krmili labutě.

Marta Hroudová dnes ale nechtěla vařit, nechtěla uklízet a dokonce ani nechtěla to pitomý kafe, který před ní už hodinu stydlo. Chtěla si promluvit. O včerejšku. O holčičce z obrázku. O adopci nebo pěstounské péči nebo jak se to všechno sakra jmenuje.
A Mára dělá jakoby nic. K čertu!

Dala Hroudičce pláštěnku, gumovky a pytel suchých rohlíků pro labutě. "Kdyby pršelo moc, tak se vraťte" políbila dceru a pohlédla na manžela. "Chtěla jsem s tebou mluvit, tak večer, pa". Hrouda jen nasucho polknul. " Marti, nezlob se, já nechtěl přijít tak pozdě a...." O tom mluvit nechci, vždyť víš "nenechala ho Marta domluvit a zmizela v kuchyni.

V supermarketu bylo lidí víc než zboží v akci. Prodavačky tyhle dny upřímně nesnášely a tvářily se kysele. Fronty se prodlužovaly úměrně zavírací době a Marta podávala letáčky ( někdy i dva, tři )a lidi je zase hned vyhazovali nebo nechávali ležet v košíku. Většina se ani nepodívala, co vlastně leták říká.

"Holky, co tomu říkáte?" zeptala se Marta kolegyň, když se převlékaly a chystaly k odchodu domů. Konečně padla. "A čemu, jako?" No přeci těm letákům s dětma" Jo, tohle" To jako si chceš natáhnout domu nějakýho cikána nebo vietnamce, jo?" No, to zrovna ne" špitla Marta "Myslela jsem na tu holčičku na obrázku, myslíte že taková někde je?" Holka, ty se probuď, to bude dítě nějaký kurvy nebo fetky"
Marta Hroudová zmkla. Takhle o tom nepřemýšlela. Proč jí to jenom nenapadlo, vždyť takovou krásnou holčičku by nikdo odložit nechtěl. Holky maj' pravdu. Jsem pitomá.

Domů šla kolem parku. Maroš s Hroudičkou tam nebyli. Asi už jsou doma, stejně za chvíli bude tma. Přidala do kroku. Mlha jí studila za krkem a jestli nepršelo, tak to bylo už podruhý za dva dny, kdy Marta Hroudová, prodavačka ze supermarketu, plakala.

Gumáky u dveří znamenaly, že její lásky jsou doma. "Halo, jsem tady" Ahoj, Marti "Mamííí" Hroudička se přisála na mámin krk. "No tak, pusť mě, jsem celá mokrá" Marta sundala holčičku z krku a vešla do obýváku.
"Máme překlápko" hlásila malá a tajemně se usmívala. "Nebyli jsme ani u babičky, ani u labutí, byli jsme u tety Jarky" Marta zvihla tázavě obočí? "U tety Jarky?A proč?"
"Dáme kafe a já ti to řeknu, teda my ti to řekneme" a Marián spiklenecky mrknul na Hroudičku.

Teta Jarka není teta, je to rodinná přítelkyně. S Hroudovic familií se seznámila náhodou, její bývalý manžel byl taky kamioňák. A jak to v téhle profesi bývá častým jevem, ani teta Jarka nevydržela ty dlouhé noci v prázdné posteli a kamioňáka vyměnila za instalatéra-údržbáře. Pepa je fajn. Je doma, nikam nejezdí, když není na melouchu, tak je zaručeně na gauči. Teta Jarka sice nadává, ale Pepa je makáč, prachy vydělá, tak co by kdo chtěl.
A tenhleten Pepa je údržbářem v děcáku.

Martu zaplavil pocit štěstí. To není možný, Hroudo! Ty Hroudo jeden! Hroudičko moje zlatá!
"Víš co Pepa říkal? Že tam u nich nejsou žádný sirotci a žádný holčičky jako je tadle"
Marta ale neposlouchala. Neposlouchala by ani kdyby říkal, že nemají vůbec žádný děti. Neslyšela vlastně nic, jen to, jak její srdce bilo pro novou holčičku.