Podobnost čistě náhodná epizoda 8

Antonín byl v rodině Vyhnilovic jediným a dlouho očekávaným synem. Tatínek, chlap jako hora s rukama velikosti lopaty a plnovousem který by mu mohl závidět i Krakonoš, tuze toužil po synovi. Po třech marných pokusech, kdy na svět přicházely jen samé holky, uzavřel s kamarádem sázku. Když se mu do roka nenarodí syn, obejde celou vesnici úplně nahý. Narodila se čtvrtá dcera Anička. Ten rok se, jinak spokojené manželství, málem rozpadlo. Pohled na obnaženého manžela v gumákách Mařenka Vyhnilová neunesla a vyhnala ho z chalupy. Vincek bydlel pár měsíců kde se dalo, pracoval jako horník v hlubinných dolech. Kdykoli zašel po šichtě s chlapy na pivo, dobírali si ho, že se mu rodí jenom samé pipiny a na pořádného kluka se nikdy nezmůže. " Ty Vincku a nechceš abych k vám třeba zaskočil? Ta tvoje je pořád pěkná, mě by to nevadilo. Zaplatíš mi dva rumy a za devět měsíců se ti narodí kluk jako buk." Ten večer odcházelo pár chlapů z hospody s monoklem a Vincent Vyhnil se skálopevným rohodnutím. Toho kluka dnes udělám. Na cestu se posílil ještě jedním tuplovaným rumem, cestou přes náměstí natrhal pod lampou pouličního osvětlení nějaké květy a zamířil za svou ženou. A skutečně, devět měsíců na to do Vyhnilovic chalupy přiletěl konečně čáp.
Syn Antonín byl nejspíš trestem za Vincentovy hříchy, ale pyšný otec to neviděl. Svého syna si náležitě hleděl. Jak šel čas, všechny dcery se vdaly. Jenže žádný z ženichů nechtěl přijmout jméno svých nastávajících a stárnoucí dědeček tolik toužil po tom aby jeho rod nevyhynul po přeslici. A Tonda ne a ne do toho praštit. Když přišla s vdavkami na řadu poslední dcera Andula, rozhodl se Vincek, že pokud si neponechá alespoň ona své rodné jméno, odejde do ústraní a k celé rodině se otočí zády. Neuspěl ani tentokráte. Stejně se Anička vdávala nejspíš jen proto aby se zbavila svého příjmení.

Při pravidelném obědě se Antonín pochlubil svému otci že nejspíš bude dědečkem. " A děti, děti, tak ono se to nakonec povedlo!!!" zajásala babička Máňa a kdyby mohla obděhla by si koupit vlnu na svetřík pro miminko do porodnice. V obecním koloniálu na štěstí vlnu neprodávají." Dědu Vincenta ta zpráva nadzvedla ze židle. " A přece ho ty kluku jeden nemáš jenom na čůrání! Vždycky jsem to věděl! A bude to kluk Vincent po mě! Vincent Vyhnil jako já!!!"
Tonda s Amálko stáli jak opaření. Nevzali to za správný konec. Jak jen teď říct, že se věci mají trochu jinak? Že se vlastně žádné dítě nenarodí! Možná ani žádné nebude a když ano určitě to nebude malý Vincent Vyhnil, jak si otec přeje. Ještě štamprdlička na přípitek, pár polibků na rozloučeno a honem domů. Natěšená babička nemá stání. Na půdě je starý loďák, kam Mařenka pečlivě ukládala oblečky po malém Toníčkovi. Určitě se budou hodit!