Poklady ze Sběrného dvora epizoda IV. - EXPEDICE SMEČNO

Docházeli zásoby a tak jsme v rámci cesty za určitou návštěvou zavítaly ( já a Rous ) i do jednoho velkého, levného obchodu. Několikrát jsme se spojili osazenstvem Smečna, abychom doladili potřebné detaily nákupu a abychom na naše některé sarančátko nezapoměli – lupínky, nutela a mléko byli v kurzu. A taky melouuuuny. Tak jsme je vzaly.

Dva plné vozíky se rozjely, Rous k jiné pokladně. Ten můj zastavil a začala jsem vykládat. Rozhlídla jsem se po té rozdělovací přepážce nákupu. Zahlídla jsem jí dál ode mně na pásu, ale najednou cizí ruka šáhla přesně mezi můj nákup a nákup přede mnou a zpoza zboží vytáhla přepážku a položila mezi nás. Zvedla jsem hlavu se slovy „A já myslela, že by jste mi ho mohl zaplatit“. Uviděla jsem sympatickou tvář muže středního věku se zajímavým fousem. „No už jsem o tom uvažoval, ale když vy toho máte tolik…“ „To víte, 25 dětí J“. „Tábor?“ „NE, pěstounské rodiny.“  A něco málo jsem dodala. Měl snad jen tři čtyři kousky, takže jsme víc slov snad nestihli prohodit, ale on najednou začal sahat do košíku a brát mi „moje melouny“ se slovy: „Tak to já dětem zaplatím aspoň ty melouny.“ A já na něj: „Co to děláte!!! To ne!!!“ a on: „To je to nejmenší co mohu udělat.“ Stála jsem jak opařená a začala kontakt: „Ježíííš, a komu máme poděkovat?“ „Fousatému strejdovi z (já to zapomněla odkud :( )…“. „Jééé tak to děkujeme a přijeďte se za náma podívat. Jsme v Domě rodin ve Smečně“. Něco řekl ve smyslu, že není třeba a doslova zmizel.

To už se přiřítila Roos a ptala se co mi je. Musela jsem vypadat opravdu vykuleně. Vylíčila jsem jí situaci, kterou potvrdila i pokladní a naše Rous pronesla: "Jéééééé to je super a proč si neřekla, že mám v košíku taky dva melouny a likér, a …"

Ještě jednou velké díky sympatickému, neznámému, vousatému strejdovi z okolí Smečna!

Pěstounka Hanka