Poklady ze Sběrného dvora epizoda IV. - EXPEDICE TEHOV

Za celá léta mého vandrování jsem neviděla roztodivnější sbírku, než tu, která se sešla na Tehově. Že jsou pěstouni divní patroni, to už jsem slyšela mnohokrát a koneckonců, ve Smečně se to potvrdilo, ale Tehov, to byla vysoká škola.

Děti různého věku, pohlaví, barvy a postižení. Dospělí taktéž. Kdo se jevil jako postižený a přitom je zdráv, to byl Ozák. Ať už jsme dělali cokoli, nesundával z hlavy své červenočerné vlasy, trval na veselém nalíčení, poskakoval okolo ohně a pěl nemravné písně (po večerce).

Náš program, vymyšlený pro děti, byl velkolepý. Tucet známých her, střelba z luků, vzduchovky a paintballové pistole, hry pro malé i větší, známé i neznámé, karneval, bojovka....Ojojoj, jak jsme se spletly. V té přemíře nápadů nás ani jednu nenapadlo, že nepřipravujeme program pro děti z našich břich, ale pro děti přijaté, složité, netrpělivé... prostě netradiční.

A tak zatímco jízda v landauru z minulého století byla hitem, čtyřkolka měla také své cestující, tak naše „chytání rybek" (které Ozák pečlivě vyřezal a nainstaloval na ně pastičky na myši, aby se lépe chytaly na prut s matkou), soutěže družstev (porvaly se i mezi sebou), výroba klobouků, skvělé vyprávění o hvězdách od pěstounky Ály... to všechno a mnohem víc, se stalo populární pouze na malou chvilku.

Co bylo trvalkou? Volejbal starších dětí, zabrala i „flaškovaná", hra, při které se míčem shazují lahve, populární sběr bonbonů čínskými hůlkami a nácvik HYMNY SBĚRNÉHO DVORA: „Jede jede mašinka, v ní tatínek a maminka....“

Co nejvíce děti bavilo? Lítat po travnatém dvoře v oblečkách na módní přehlídku, na kterou nakonec ani nemohlo dojít, protože masky byly špinavé, potrhané a nepoužitelné. Ozák se těžce smiřoval se ztrátou HVĚZDY VEČERA, ale vynahradil si to mou „havajkou", košilí v pestrých barvách.

Blížila se středa a tím pádem i Valná hromada Odborů pěstounů a poručníků. Začali se sjíždět účastníci v normálních oblečcích, ve svých vlasech a s čistým obličejem. Ne, že bychom se nemyli, Honza topil v koupelnových kamnech jako o život, ale barvičky na obličej špatně pouští, Ozák v havajce, já v hippie sukni až na zem, někdo v maskáčích, někdo ve vytahaném svetru... prostě : odboráři v utajení. Naštěstí návštěvy přivezly další zásoby buchet, řízečků, pomazánky...(milujeme návštěvy).

Valná hromada zasedla v usnášení se schopném počtu, děti odešly do lesa za bojovou hrou a my hlasovali a diskutovali u vyhaslého ohniště. PRVNÍ VALNÁ HROMADA NA PRVNÍM PĚSTOUNSKÉM VANDRU. To rozhodlo a Ozák s Jirkou vstoupili do Odborů. Takovou srandu si přece nemohou nechat ujít.

Ronja