Poklady ze Sběrného dvora epizoda V. - EXPEDICE TEHOV V.

Konec dobrý, všechno dobré

Uzrál čas a dva naši mužové se stali platnými členy Odborové organizace. Ozák, kterého vyrazili i z „Jiskřiček" a „Pionýr" také bránil v jeho rozletu, tak tenhle chlapík, kterého by kdekdo tipoval na cokoli jiného, než na pěstouna, usoudil, že je třeba obohatit náš nedomrlý spolek.

Vlastně všichni chlapi, kteří na Tehov dorazili, se maximálně věnovali dětem a ty je za to pronásledovaly na každém kroku. Pouze bebínka v podobě štípanců, odřených kolen a drobných šrámů, nechali maminkám.

V povaze pěstounských matek není děti vlastnit, takže omýval, ošetřoval a krmil každý toho potřebného, kdo se nechal chytit. Pouze Heduš postávala ve svém kostýmu Batmana u stolu, aby jí neunikl žádný nový pokrm, který se položil na stůl. Kdykoli si někdo nalil sklenici limonády, musel si ji pečlivě hlídat, protože za odvrácený zrak zaplatil prázdnou sklenkou.

Také množství jídla, zkonzumovaného během pobytu, si nezadalo v ničem s dětským táborem a vývařovna fungovala od časného rána do večera. Po večerce a v mezidobí byly k mání „chňapky" - co si kdo chňapnul, to měl.

Počasí se nám opravdu vydařilo, a tak došlo i na bazén, který dlouho odolával pod solární plachtou. Děti se koupaly, cákaly, Heduš objevila i výpustní kohout a dvakrát se jí podařilo bazén odpustit. Vyřádili se malí i větší.

Co se očisty dětí týče, tak jak jsem již zmínila, Honza svědomitě každý večer zatápěl a ohříval vodu v lázeňských kamnech, abychom mohly, alespoň trochu, oškrabat špínu z našich miláčků. Tak docházelo na hromadné koupele, kdy se v jednu chvíli, cachtalo ve vaně i pět dětí.

A blížil se závěr pobytu. Děti udělaly „rojnici" a pod mým přísným zrakem vysbíraly celý dvůr od papírků, konfetů a zapomenutých ponožek, hraček, mikin atd.

Byl konec. Poslední oheň. Poslední opečený špekáček. Poslední noc. Naposledy zazpívaná hymna SBĚRNÉHO DVORA. Zabalit, nacpat ty špindíry do auta a hurá domů. Čeká na nás nové dobrodružství. Škola, školka, noví přátelé a kamarádi. Povinnosti, které jsme o prázdninách trochu mohli šidit: ranní vstávání, teplá jídla, prádlo, úklid, domácí úkoly a pro mnohé další boj s úřady a lidskou blbostí.

Děkuji všem, že jsme s nimi mohli být. Děkuji rodině Peluňků za to, že se nás nebáli a poskytli nám azyl na Tehově. Děkuji všem, které znám i těm, které jsem poznala až na místě. Všichni jste mi něco dali.

A nesmím zapomenout na Ozáka, protože nikdo jinej by s se mnou prostě nevydržel.

Vaše Madla Zemanová - Ronja, dcera loupežníka