Právo pouze pro někoho!

Název této rubriku je asi určen pro jiné stesky než je tento, ale přesto mi to nedá. Název " Nejslabší máte padáka " se výborně hodí na současné panování této vlády. Staří, nemocní, děti, postižení… ti nejslabší dostali od této vlády opravdu "Zlatý padák" Pokud si až dosud všichni mysleli, že živoří - nebylo tomu tak. To, co vláda chystá pro roky příští, by se dalo směle nazvat "Genocidou nejslabších". Honosíme se tím, že jsme humanisté, že jsou nám cizí praktiky - oko za oko, přiznáváme ženám práva a starým důstojnost stáří, také slabé a nemocné neshazujeme ze skal. Ne, naši politici nás zničí NEVIDITELNĚ. Je to velmi elegantní způsob. Doba nenahrává ani mladým a zdravým jedincům, natož lidem, kteří mají tu smůlu, že se narodili začátkem minulého století, nebo celý život dřeli a teď už jsou nepotřební. Jediná věc na světě, která je spravedlivá - stáří - protože dožene každého bez rozdílu, se stala nespravedlivou. V roce 1989 všichni věřili, že se budeme mít líp. Já tenkrát byla mladou maminkou, která čekala svoje druhé dítě a moc jsem si tu změnu přála. Nečekala jsem blahobyt, ale také ne to, co se děje už dvacet let. Děti vyrostly, naše rodina se stala rodinou pěstounskou. Pracujeme, vychovali jsme děti své, přijali jsme děti cizí. Nejsme neplatiči, zloději ani vyžírky státu. Přesto si nežijeme nic moc. Kupujeme levné potraviny a oblékáme se v obchodech s věcmi z druhé ruky, manžel pracuje deset hodin i víc denně, abychom vychovali čtyři "kukačky", o které nikdo nestál. Neprahnu po ovacích, nepotřebuju zástupy děkujících. Vždycky jsem byla snílek a byla jsem docela ráda, ale cítím, že už to tak není, moje iluze se vytrácí s každou PRAŠIVINOU, kterou naši páni zase předvádějí. Nemám ráda, když se mi někdo vysmívá do očí a teď to tak cítím. PRÁVO POUZE PRO NĚKOHO. Začínám se poohlížet po domku na samotě, kde budu mít slepice, prase, králíky a políčko na brambory a mrkev. Ráda bych utekla z této ZEMĚ, KTERÁ NENÍ PRO STARÝ