Předvánoční čmuchání...

"Holčičková maminko," chytil mne za kabát malý chlapeček, "Mám pro tebe ručníky ze školy." Oči kloučka na mě mrkaly a já si uvědomila, že je to spolužák našich dvojčat z předškoláčku. Okolo nás proudí snad všech pět stovek lidí, které naše obec čítá.....

Vydali jsme se všichni na rozsvícení vánočního stromu u nás ve vsi, zahrála jsem si s učitelkama Jéééžišku panáčku a Půjdem spolu do Betléma...na kytaru a Mauglí, hned v první řadě, zpíval jak o život. Prsty mi mrzly a vedle u stánku voněl svařák. Dám si hned co dohrajem, slibovala jsem si.
Když stromek zazářil, byli všichni zváni do školní tělocvičny na Jarmark. Holky se daly na úprk ke škole, Mauglí zmizel docela a Ozák s Tomanem už něco požírali. Využili toho, že u stánků v době zpívání koled nikdo nebyl.
"To nemůžeš ty holky pohlídat?" osopila jsem se na manžela a ten jen otočil hlavu a rozpřáhnul ruce "Teď tu byly, no. Tome neviděl jsi holky?" Tomáš s klobásou v puse jen zavrtěl hlavou.

Opustila jsem vonná lákadla a vydala se po stopách tří trpaslic, které splynuly s davem. Ne, že bych si myslela, že se ztratí, spíš se mi sevřel žaludek při představě, že vletí do tělocvičny, smetou výrobky bundou, snědí přichystané perníčky k prodeji a pověsí se na nějakého souseda nebo sousedku, který se jim zdá povědomý.

Mám je. Červené bundy mají svůj význam, nejen v lavině jsou vidět. Tělocvičnou dusala celá ves. Všichni si chtěli zakoupit hvězdy z papíru, perníky, svícínky, čertíky i keramické rybky a precizně složené stromečky z ubrousků.
Zamířila jsem ke stolu, kde Mauglí prodával výrobky druhé třídy. Se svou láskou, blonďatou kráskou, byli jak Black and White. Moc jim to slušelo. Procpaly jsme se s holkama až k nim: "Tak, copak máte, krásnýho?" "Mami, mami, tohle sem dělal já, já ti to schoval" Mauglí vytahuje svícínek zpod stolu, kde čekal přichystaný jen pro nás. "Mami a eště máme přáníčka, stojí jenom korunu!" Kupuju svícínek, přáníčka a jdeme dál. U stolu sedmáků to narvané výrobkama opravdu není. "Čau" pozdraví mě prodejci ze sedmičky "Kde je Tom?" Někde venku s tátou" odpovídám po pravdě."Ten se má" mrzoutí puberťáci. "Tak co nám nabídnete?" ptám se a obhlížím zboží. "Teto, kup si ten věnec, ten nikdo nechce" radí mi Tomášův kamarád. "Máte perníky?" ptám se, ve snaze se vyhnout koupi věnce. "Jo, tady. To spálený prase dělal zrovna Tomáš" Malej Bábín, jak klukovi všichni říkají, se s tím nemaže. "Tak jo, dejte sem věnec a spálený prase" rezignuju. Vypláznu stopatnáct korun, koupím holkám vysněný sobíky přilepený na prádelním kolíčku, vystřižené z nějaké podložky a linecké kolečko, každé. Dalších šedesát Kč.

Pomalu budeme muset vyrazit k domovu, ještě strčit do trouby připravené "kočičí" plechy s lineckým cukrovím a padnu do pelechu.

Zástup nás vyplivl před školou. Stánky obležené rodiči a přáteli školy, všude známé tváře. "Ahoj" volám na jednu matku, která má syna v Tomově třídě. "Kup mi svařák, všechno jsem utratila za tuhle krásu" Ukazuju svoje úlovky. Naštěstí je známá spíš kamarádkou a tak hned vytáhla dvacku "To víš, že jo. Koukám, že tě s věncem dostali. Hele co mám já" A vytáhla větev v květináči postříkanou stříbrem, polepenou chomáčky vaty a na tom všem papírové květy. "Taky krása" hodnotím a raději si loknu teplého svářa.
Popíjíme svařák, holky se koulují popraškem sněhu a hlavně blátem a já nasávám tu předvánoční atmosféru.
Po Ozákovi a Tomovi ani vidu ani slechu. Napojili se, nacpali klobásou a zbaběle prchli, ještěže mi odnesli alespoň tu kytaru.
A stejně je to hezký. Všichni se zdraví, usmívají a vánoční nálada je tady. S věncem jsem udělala ještě terno, mohla jsem mít větev! "Holkýýýý" svolávám kráčmery, které přijdou na páté zavolání. "Jdeme domů"

V tom mě chytil za kabát tan malej kluk: "Holčičková maminko...."