Stánky II.

U Drábka na bezva práci, hlásím se a v čase se vracím,
s vírou, že jednou bude zas líp.
Prohlídek pár, zdali jsme zdrávi,
pěstouny znám, sleduji zprávy,
jinak chtěj žít, bouřej se a pořád se ptaj.

Je divný ten svět, co Drábek nám chystá,
pro děti málo je místa.
Ztracenou touhu psycholog neposbírá.

Od Drábka, vezmu tu práci,
na tváře dětí, ať úsměv se vrací.
Poznávám, jak maličko jim nabízí stát.
 

Je divnej ten svět ....