Zajímavý přivýdělek

V době naší nejisté finanční situace se kluci rozhodli pozvednout ne příliš růžovou budoucnost vlastním podnikáním. Oblastí jejich zájmu se tak stalo vykládání karet u autobusové zastávky čekajícím babičkám, sběrem nevratných lahví a následným pokusem je udat v jediném místním obchůdku, všemožná pomoc starým lidem - počínaje řezáním dřeva ruční pilkou na železo a konče nabídkou na skládání uhlí u dědečka, který zásadně topí odpadky a krabicemi od kontejnerů. Tyto "výnosné" činnosti moc nevynášely a tak zajásali, když se ve vsi objevil plakátek, lákající na tučný zisk v podobě sběru šneků. Od té chvíle se v širém okolí třásla každá šnečí bouda. Kluci sbírali všechno, malé, velké, s ulitou i bez. Když měli nasbírány dva velké, ale opravdu velké bramborové koše, dožadovali se odvozu plžů do sousední vesnice, kde se výkup konal. Manžel usoudil, že pro ty velké prachy pojede až bude šneků víc a přidělil klukům další košík. Večer si tedy pánové uschovali poklad v koších do sklípku, kde přechovávám kompoty, brambory, prázdné zavařovačky apod. Další den se sběr táhnul, většina havěti v dosahu x kilometrů byla vysbírána a tak to šlo pomalu. Já se na vše dívala shovívavě, pouze do chvíle, kdy jsem šla do sklípku pro brambory- 2 586 956 šneků a jejich příbuzných opustili košíky a plazili se po stěnách, kompotech, dokonce se přisáli na vstupní dvířka a na prázdné lahve. Kam jen oko dohlédlo, všude šnek. To byl konec "šnečímu výdělku", kluci museli sklípek vyklidit, omést stěny… a nevím, zda to mám napsat, ale dokonce jsem je přistihla, že zkoušeli vystřelit šneka z praku na vrata od stodoly, jestli se přicucne - nepřicucnul! To byl konec výdělečným aktivitám mých synů, Až mnohem později, po mnoha letech se vrhli na podnikání, ale to se sběrem šneků nemělo nic společného.