Zápisky ze Sběrného dvora 2014

1. NA MARKÉTĚ

Den otevřených dveří je za námi.
A jak to při předávání Oscarů bývá:
„My tímto děkujeme všem spřízněným duším, které vážily mnohdy dlouhou, strastiplnou cestu i s pěti přestupy, jen aby strávily víkend v divočině.“
Ne že by byla chalupa ponořena do Bohem zapomenuté, vyprahlé pustiny, kde živáčka nepotkáte půl století, to opravdu ne, ovšem bloudilo se dosti .
V onen sobotní den se v prostorách chalupy, za ní, před ní, v ní i okolo ní, sešlo najednou více než 35 dětí (přátelé a to všichni najednou).
Přesný počet se dosud nepodařilo zjistit, statistiku jsme v tom chaosu nevedli, hlavně, že si všichni návštěvníci odvezli příslušný počet kusů zase sebou domů.
Návštěvy se začaly sjíždět od deváté hodiny ranní a proudily vlastně po celý den. Spolu s bábovkami, chipsy a pišingry nejrůznějších druhů, s věcnými dary, za které jsme opravdu rádi.
Chvílemi to v chalupářské kuchyni vypadalo jak v Betlémě. Ač Jezulátka nemaje, přijímali jsme nejrůznější praktické vychytávky, bez kterých by hlavně kuchyňka, nebyla tak skvěle vybavená, jako je v této chvíli.

Kromě potřeb pro domácnost se sešlo i pěkné množství hraček jak pro kluky tak pro holky.
Děti byly nadšené ze dvou opravdických obstaróžních kočárů, které měly původně sloužit na přepravu batolat v nerovném terénu. Jak naivní naše představa byla! Holky kočáry nepustily z ruky, prošmejdily s nimi každý kout rozlehlého pozemku, dokonce i v dešti nepustily rukojeť a klouzaly po mokré trávě.
Nejspíš to byla první horská pěstounská taxi-služba, kdo ví ?
Když k nim přibyl i jeden kočárek panenkovský, radost byla bezmezná. Šlapací traktor a motorka šly taky z ruky do ruky.
Malá Ema a její Pepek námořník, svými dary u dětí fakt zabodovali. Díky, díky. Zajistili nám tím klidnější odpoledne. Když z auta začali vytahovat venkovní hračky, zpozorněly nejen děti, ale i my, neboť po chvíli vyvalili z útrob svého vozu, i velký kufr papírák a zamířili s ním k chalupě. Na chvíli jsme měli pocit, že se stěhují na dobro. Ovšem, kufr byl plný plyšáků, další ze sklepních pokladů, které k nám v tu sobotu dorazily.
Také Ozák nepřišel zkrátka, jedna krabice ukrývala svatební šaty a župánek šifonový, do hor jak dělaný. Tak příště mi už nebude doma brát průhlednou noční košilku, která mu nepatří.

Nikoho z návštěvníků jsme osobně neznali. Neznali se ani navzájem. Nikdo neznal osobně nikoho a stejně to bylo, jako by se sešla parta starých dobrých známých.
K jménům jsme připojovali i své staré dobré nicky a hned bylo všechno průhlednější. Přátelé, které známe jen virtuálně, dostávali tváře. Rande na slepo!
V houfu pobíhajících dětí jsme si navzájem ukazovali své andílky. I jejich příběhy převážně známe z vyprávění. Najednou jsou tady naživo v celé své parádě. Přijela i říční vlčice Ála, instruktorka vodáckého víkendu se svou tlupou.
Povídalo se, drbalo se… Každý s každým. Vařilo se kafe, chroupala bábovka, zase se vařilo kafe a tomu, kdo si ho od nás objednal a nikdy nedostal, protože nás odlapil někdo jiný, tomu se omlouváme.
Chipsy i cukroví upečené pro tuto příležitost, sušenky koupené, lízátka v mega balení, párky tlusté, tenké… Pepek námořník dovezl štrůdl naslano, vlastnoručně upečený. Mezi všemi těmi sladkostmi to byl opravdový balzám.
Zajel se i nový gril, zakoupený ze společně poskládaných peněz. Je velký a krásný. Ať slouží nám všem! Ze zbytku peněz se zakoupí velká fritéza a 20 kusů úsporných žárovek. Všem dárcům tímto moc děkujeme.

Grilování byla jedna z činností našich mužů.
Nápad na „kiosek“ vzal za své poté, co veškeré zásoby piva byly vypity našimi manžely.
Tak zase příště, další pokus

Odpoledne, kdy veselí nabíralo nevídaných obrátek a děti se promísily tak, že bylo třeba pečlivě prohlédnout každý kousek, aby nenastala záměna, dorazil Ipan Ivo Kraus, zástupce OS Náhradní rodiny ústeckého kraje https://monteko­.cz/nruk/node/104 . Počasí nám zrovna přálo a tak jsme poseděli venku.
Pod širou oblohou se povídá i poslouchá přece jenom pohodlněji a taky jsme měli tu naší drobotinu na očích. Když se někdo ze skřítků rozeběhl nesprávným směrem, vždy byl někdo ve střehu a uprchlíka odchytil. Naší debatu to nikterak nenarušilo (nenechte se mýlit, když je řeč o drobotině, už samotné přirovnání je zavádějící. Ti uřvánkové, ječáci, malé i velké příšery, fňuknové a vzteklouni…ano, to je to nejvýstižnější, co by se o naší „drobotince“ dalo napsat)
Téma přednášky nás myslím mile překvapilo. Byla mimo jiné i o našich právech a o všem důležitém, co vám na úřadech nikdo aktivně neřekne. Zase toho víme o kousek víc a certifikát o účasti na školení byl milým bonusem.

Z našeho pohledu to byl hezký den. Jsme rádi, že jsme osobně poznali nové spolubojovníky na poli NRP. Teď už za některými nicky uvidíme obličeje a budeme vědět, o čem, že je řeč, když někdo napíše, že ten a ten zas neposlouchá, vyvádí, vzteká se nebo že je všechno O.K.
Čest patří Olině, která to s námi táhla už od pátku, za pomoc při organizaci. Už jen za to, že se táhla takovou dálku vlakem, autobusem a ještě pěšourem.
Poklona pěstounce Šárce Horáčkové za velikou trampolínu (její velký nevšední dar!)
Postavila se až v neděli, ale i tak jí děti nadšeně otestovaly.
Salut VŠEM, kteří dorazili a do společné pěstounské domácnosti donesli kus výbavy, vyřazené oblečení po dětech, hračky a poustu zajímavých i užitečných věcí .
Díky za finanční příspěvky, upečené bábovky, příjemný pokec, nabídky pomoci i aktivit a hlavně toleranci.

Chalupu jsme nepřebrali zrovna v zářivém lesku a na její vyšperkování a zamaskování nedostatků nebyl tudíž dostatek času. Úklidový víkend nás teprve čeká.
A tak nebyl před chalupou rozvinut rudý tépich, nikdo příchozí nevítal chlebem a solí, nehrála živá hudba (nehrála ani mrtvá, stejně by jí nikdo neslyšel) a slavobrána s okázalým ohňostrojem se taky nekonala.
Přesto jsme byli rádi za každého, kdo dorazil a strávil s námi alespoň pár hodin.
Snad to nebylo poslední setkání. To velké nás teprve čeká v závěru prázdnin na VPV (velkém pěstounském vandru).

K večeru se začala chalupa vyprazdňovat.
A opět se potvrdilo pravidlo, že když se chce, postel se najde a tak pro pár nocležníků navíc přece jen vešlo.
Pár přesunů v ložnicích to spravilo a malá tlačenice v prostorách toalet taky nikoho nerozhodila. Jídla bylo dost pro všechny a když děti konečně odpadly, byla debata o to zajímavější.

Tak ještě jednou díky všem a těšíme se na další setkání.

P.S. Pro toho na koho se zapomnělo s párkem, kusem kuřete, koláčem, buchtou…nebo již ta zmiňovanou kávou: nikdy se nestyďte stát u grilu jako první, udělat si kafe sami a ukrojit dlabanec taky umíte.
Tož papa

Sběrný dvůr na Markétě