Zařizování hnízda

Jak jsme tak střádali hrneček k hrnečku a kousek po kousku nám chalupnická výbava přibývala, zavolala pěstounka Sylva z druhého konce republiky, že by taky ráda do té naší společné domácnosti něco přihodila.
"Skvělé" říkám kamarádce, "hodí se úplně všechno, o co může být tvá domácnost chudší."
Sylva se zamyslela a v duchu začala probírat své rodinné bohatství.
Na seznam nabízených sponzorských darů přibývá celá řada užitečných věcí.
"Máte už záchodový prkýnko? Jedno bych pro vás měla" zeptala se zcela vážně, svým moravským přízvukem.
"Cože? Záchodový prkýnko?" uchechtla jsem se a čekala na druhé straně, bezdrátového spojení, výbuch smíchu.
Po pravdě, čekala bych cokoli, ale tohle by mě fakt nenapadlo. Každý přece MÁ na záchodě prkýnko!
Nic, žádný smích ani humorný dodatek se nekonal.
"Nó, mám tady jedno po dětech" hlásí vážně kamarádka a je jasné, že ve vtipné konverzaci se zcela míjíme.
"Jo, ty myslíš, takový to mrňavý, co se strčí na to normální, aby se dětská prdýlka nepropadla do hajzlíku?" chápu se zpožděním.
"Tak to tedy fakt nemáme a asi by tam bylo potřeba. Vidíš už máme další užitečnou věc." chválou nešetřím.
"Pak bych tu měla jeden elektrickej šlehač, žehličku a mohla bych vám dát rychlovarnou konvici. Všechno funguje!" pokračuje Sylva v nabídce.
"To se nám hodí, nic z toho nemáme." hlásím do aparátu.
Poznámka, "všechno funguje", mi roztáhne pusu do úsměvu. Kdyby to nefungovalo, nač by nám to bylo?
Že by jsme nefunkční žehličku používali třeba jako těžítko? Nenapadlo mě, že bychom v kuchyni Sběrného dvora mohli mít i takové věci jako je elektrický šlehač, ponorný mixér nebo kráječ na chleba, ale když se nad tím zamyslím, je to skvělý nápad.
V období borůvek a pečení bublanin, pro celou armádu dětí, bude tahle výbava k nezaplacení. Sama jsem zvědavá co nám kamarádka ještě nabídne.
"Mám tady toho hodně, co by se vám hodilo a já to nepotřebuju, ale není, jak to k vám dopravit" přemýšlí nahlas  Sylva
.... a tak se nadobro loučíme se starodávným  mycím stolem, velkou prostornou skříní, automatickou pračkou a malou sedací soupravou, kterou jako na potvoru, máme v seznamu nejdůležitějších, chybějících věcí.
Sbohem nábytku a pračko, cena za dopravu by daleko přesahovala hodnotu darovaných věcí. Musíme je sehnat někde blíž.
Ach,jo.
"Pak bych tu měla, jeden úplně nový, dvouplotýnkový indukční vařič. Je fakt dobrý, stál přes dva tisíce, ale mám doma ještě jeden.
Sylva překonala všechny naše sny.

Při zprávě o indukčním vařiči má srdce zaplesalo. O jeho nesporných kvalitách jsem už mnohé slyšela, ale ještě jsem ho vlastně naživo nikdy neviděla,.... ale to Antonio Banderase taky ne.
Skoro jsem si  utvořila představu o jeho (vařičově) dokonalosti, že si snad i sám dokáže oloupat brambory, jak ho každý vychvaluje. Hned jsem chtěla vědět něco víc.
Sylva je vždy ochotná, podělit se se mnou o své zkušenosti.
V oblasti náhradní rodinné péče má receptů na rozdávání. Pěstounkou je déle než já a navíc se stará o dvě postižené děti. Její zkušenosti jsou pro mě často přínosem a světlem ponurých dnů, kdy se zmítám v pěstounské beznaději..
Máme však spolu jeden závažný komunikační problém.
Zatímco Sylva je půntíčkářka, která bere své vysvětlování pěkně z gruntu, tedy ze široka a jinak to neumí, já zřejmě trpím nějakou rozsáhlou poruchou pozornosti, protože se na její detailní popis čehokoli, dokážu soutředit jen nepatrnou chvíli.
Při našich telefonních konferencích se jedná  přímo o katastrofu.
A tak, když na téma, indukční vařič, spustila Sylva svou přednášku, musíme se nejprve prokousat nekonečným úvodem: co jí na nápad pořídit si indukční vařič přivedlo, kde se o něm dozvěděla, kdo jí ho daroval, proč ho dosud nepoužila, jak jí ho přivezli....
Po pár minutách, Sylviny samomluvy, jsem v koncích. Už vlastně vůbec nevím o čem spolu mluvíme. Moje myšlenky jsou bůhvíkde a má soustředěnost v nedohlednu. Ztratila jsem se někde mezi perspektivou indukce a podrobným schématem elektrického připojení.
A to jsme teprve na začátku.
Sylva, s podrobností Aloise Jiráska, který k popisu jedné doškové střechy, spotřeboval čtyři stránky knížky, právě vysvětluje funkci jednotlivých čudlíků a knoflíků na již zmíněném elektrospotřebiči.
Několikrát se pokusím výklad zestručnit, ale marně. Pokus o zkrácení jednotlivých pasáží přinese jen další vsuvky a odbočky v daném tématu.
Vrátit se z jakékoli myšlenkové zákruty zpět, k jádru pudla, tedy k té zatracené elektrické plotýnce, je pro mě téměř nemožné. Už vůbec nevím, o čem je řeč. Vypínám se, protože mi není mi jasné,  jestli stále ještě mluvíme o indukčním vařiči a nebo už jsme někde úplně jinde.
Pouhé "Nevysvětluj mi to!" na Sylvu neplatí.
"Počkej, ještě tohle ti musím říct, to musíte vědět" spustí  znova a jedeme zas dál.

Mám pocit, že volné minuty v mobilu jsou za trest!
Teprve, když se posuneme od podrobného plánku a receptů na bezva jídla, vhodná pro tento vařič, k  nádobí, bez kterého by se v tomto století, neuvařila ani voda na čaj, má vyčerpaná mysl začíná pozvolna zaostřovat.
"Na ten indukční vařič můžeš dávat jen nádobí, na které jdou magnetky" slyším v telefonu a já zas nechápu vůbec nic.
"Proč magnetky? Jaký magnetky?" zřejmě se mi nerozbřesklo ještě dostatečně.
Naštěstí, má se mnou, Sylva, svatou trpělivost.
"Mu-síš na spo-dek hrn-ce, kte-rý chceš dát na ten va-řič, po-lo-žit mag-net-ku. "
Vysvětluje mi, jako blbečkovi, pomaloučku.
"Víš, takovou tu obyčejnou malou kulatou magnetku, co máš na ledničce, když tam necháváš připlácnutý nějaký vzkaz. Máš přece na ledničce magnetky, jako každý, ne?" zeptá se už trochu netrpělivě
" No", na chvíli jsem znejistila, zda mám vůbec ledničku...."mám a proč mám dávat magnetku na dno kastrolu? Vždyť na tom vařiči ten hrnec nebude držet. Bude se viklat ze strany na stranu a vyleje se mi vomáčka. Ten kastrol nebo hrnec bude přece nakřivo ne?" namítám zoufale. 
Mé myšlenky už zapadly do správných drážek, mozkové závity pracují na plné obrátky, na pomoc vyrazilo i mé záložní IQ a přesto to nechápu.
Přece nejsem takový debil!
Třeba je to všecko vyrobený pro NASA, třeba se indukce s vomajdou vystřeluje do vesmíru, tam je vzduchoprázdno, tam by nevadila ani přicuclá magnetka....nebo lednička...?
Vakuum je zatím jen v mé hlavě.

Výbuch smíchu přišel ve chvíli, kdy jsem ho naopak vůbec nečekala.
"Nééééééééééé, tu magnetku z hrnce sundáš! Jenom vyzkoušíš, že je nádobí ze správného materiálu.
Protože, když na dně nedrží magnetka, tak se ti ten indukční vařič vypíná!" směje se Sylva, ale já v duchu zuřím.
"To nemyslíš vážně! Vykládáš mi tu kdejakou nedůležou blbinu, kdejaký zbytečný detail a že mám z kastrolu sundat magnet, než ho hodím na kamna, to mi neřekneš!"
Sylva se řehtá ještě víc. Příjde jí naopak nepochopitelné, že mě to nenapadlo.
"Víš co, pošlu vám k tomu i jeden kastrol, aby jste věděli jak má vypadat." ukončí svou přednášku.
Doba už stejně pokročila. Děti se dožadují večeře. Je jim úplně jedno, že jí připravím na obyčejném sporáku. Hlavně že bude včas.
Odkládám telefon a obávám se že se mi o zázraku, jménem indukční vařič, bude dnes i zdát.

Netrpělivě čekám na velký balík z Moravy, který má doručit DPD společnost.
Dorazil po pár dnech. Je opravdu veliký, oblepený nápisy POZOR KŘEHKÉ!. Na verandu ho musel vynést manžel. Zabalený je přímo nedobytně! (balík, ne manžel)
Chvíli trvalo, než jsem rozsápala vrstvy igelitů a balících papírů.
Á, už je to tady.
Vytahuju z útrob obří krabice první poklady. Žehlička. No vida, pěkná zánovní. Rychlovarná konvice je taky fešanda, té to bude v chalupářské kuchyňce slušet.
A co je tohle? O tom Sylva vůbec nemluvila. Obracím v ruce divně tvarovaný předmět. 
"To je nějaký krouhač" poučuje mě manžel.
Vytahuju z krabice další a další drobnosti. Svícny, baterku, kráječ na vajíčka (to snad, aby jsme udělali nějaké chlebíčky), lis na česnek, cedník, umělohmotné nádobí....
Záchodové prkýnko nikde nevidím. Asi se do krabice nevešlo.
A už jsme u toho nejdůležitějšího!
Na dně krabice je důkladně zabalený velký indukční vařič. Kolem dokola je obložený plyšáky a utěsněný slabou prošívanou dekou. Jsem v pokušení natáhnout si sterilní roušku, abych na něj neplivla nějaké bakterie.
Konečně ho vyprostíme z krabice.
Mé zvědavé oko zaostří na tu technickou dovednost, ten výdobytek lidské civilizace!
Tak na tomhle magnety držet holka nebudou.
Naší pozornosti neunikly dvě velké praskliny na sklokeramické desce.
Je rozbitý!

Na tohle už nemám sílu. Reklamaci sci-fi sporáčku nechávám zbaběle na Sylvě. Stejně nemám ty správné magnety. Zapomněla jsem se přítelkyně zeptat, jestli tam můžu přicucnout i magnetky plyšové nebo z Kostíků, těch máme plnou lednici a nemusely by se ani sundavat.
No, teď už je to jedno, reklamační proces bude delší než životnost celé chalupy.

Chalupa svou výbavou počala připomínat luxusní sídlo odložených pokladů.
Nevadí, úmrtnost letitých spotřebičů bude veliká a tak nám dvě mikrovlnky, tři rychlovarné konve, šlehače, hnětače, strouhátka a lisovátka, hrnky a dokonce i míchadlo na frapé (kus to do chalupy nepostradatelný), přišlo velmi vhod.
Hračky a ostatní vybavení chalupy připomíná pohádku o Pejskovi a kočičce, O panence, která tence plakala.
Pejsek a kočička také našli hračky a nádobíčko, autíčka a stavebnice... "a jejej co vám oni toho našli"
Takže sousoší s jelenem - lovecký výjev, keramická zvířátka, háčkované dečky, chlupaté polštářky, prostírky mnoha barev...hračky vnitřní a venkovní, hry společenské - deskové i karetní, stroboskop! na bujaré diskotéky.
Sešlo se toho, že bychom mohli vybavit chalupy tři a ještě by zbylo.
Bingo!
Založíme soukromý "Sběroland", střelnice, papírové růže a klobásky za 1,-.

Máme vlastně všechno.
Děti, rodiny, chalupu, vybavení, hračky... jen indukční vařič čeká na svůj návrat a Sylvo, to záchodové prkýnko v tom balíku fakt nebylo!