Zázraky XXXI. Léto, kde jsi?
17.02.2014 20:52
Jaro vrcholí a spíše připomíná podzim. Pánská část rodiny to nese statečně, ale my, Gilmorova děvčata, máme nudle, kášel a hrozí nám skřipka (jak říká naše babi ). Holky jsou otrávené, protivné a já taky. Štěkám po všem, kdo jde okolo. Nepatřím zrovna mezi modelky s tváří Madony, ale když jsem nastydlá, tak jsem opravdu okouzlující. Teče mi z nosu, očí, kašlu, halím se do svetrů a navrch ještě nosím župan. Dokonce jsem vyhrabala kluků nepálskou ušanku, abych se té rýmy zbavila. Jsem k pomilování a holky jakbysmet. Hrály jsme pexeso, pexeso, pexeso...nic jiného holky neumí. Karty, člobrdo, domino, nic nepochopily ( nebo mi to dělaj' schválně ! ). Ještě puzzle, to pro miminka, ze tří čtyř dílků. Zato pomalované máme všecho, čistý papír by u nás nenašla ani CIA. Ale máme dost DVD. Dámy jsou schopné se dívat na pohádku i třikrát dokola a pořád jako poprvé. Díváme se na Pipi Dlouhou punčochu, Princeznu ze mlejna, pohádky kreslené i hrané, české i cizí. Televize je droga a u nás využívaná k vydírání a trestům. Zlobíte = nedíváte se. Řev poté je slyšet až do našeho okresního města. Venku je tak hnusně, že se mi nechce ani pod pergolu pro dřevo do krbovek. Ve zprávách varovali před přízemními mrazíky. To jediné mě netrápí. Nemá co zmrznout, děti už dávno ušlapaly nebo jinak zahubily všechen porost na zahrádce, zbytek zeleně padnul za oběť stavbě bazénu. Jak jsem psala, zahrada od Mountfieldu opravdu vypadá jinak.
Všechno by se neslo v tomto mrzutém duchu, kdyby Tomáš, obět školního systému, neudělal průšvih jako hrom. To, že si na něj stěžují ze školy - ano, že je místní vesnický darebák - budiž, ale že si na něj bude stěžovat i autobusová doprava - na to jsem měla " skřipku " ještě malou. Ta krysa nebeská, ten blboň obecný, zakoupil deset deka bramborového salátu, dal do igeliťáku a trochu dolil vodou....Jak to vypadalo jistě víte. Poté, co vyjela třída na autobusový výlet kamsi do Westernového městečka vzdáleného asi 300km, začal náš chlapeček " jako blinkat ", aby poté obsah pytlíku spolu s kamarádem začali požírat. Co se dělo ? Poblilo se asi šest dětí ! No a naše bio pýcha si vykoledoval dvojku z chování. Ani mi to rozhodnutí nemusejí posílat domů poštou, na první pohled bylo vidět, že jsme o tom doma hodně mluvili.
Když už víme, že z chování za jedna nebude, musím se vyprsit s Mauglím. Alespoň někdo mi dělá radost, protože ještě jeden takový kousek a bude po mně. Nemoc poloviny rodiny a dítě, které zraje pro kriminál mě dohnala k zázračnému uzdravení. Málokdo mě dokáže postavit na nohy tak rychle jako Tom. V tomto se velmi podobá svému staršímu bratrovi, ten mě taky nešetřil, ale byla jsem o deset let mladší a při síle. Představila jsem si pubertu našich děvčátek a čelo se mi orosilo ....
Celoživotní domácí vězení, které jsem vyhlásila, bylo dobré na zabavení unudlaných holek. Rychle jsem odrbala nohy Ozákovou žiletkou ( co kdyby vykouklo slunce )a sesbírala exkrementy z našeho anglického trávníku, aby je Ozák opět nerozmetal sekačkou ( prý jako hnojivo ) a sedla k PC. Počasí : na konci týdne prý bude LÉTO.
Všechno by se neslo v tomto mrzutém duchu, kdyby Tomáš, obět školního systému, neudělal průšvih jako hrom. To, že si na něj stěžují ze školy - ano, že je místní vesnický darebák - budiž, ale že si na něj bude stěžovat i autobusová doprava - na to jsem měla " skřipku " ještě malou. Ta krysa nebeská, ten blboň obecný, zakoupil deset deka bramborového salátu, dal do igeliťáku a trochu dolil vodou....Jak to vypadalo jistě víte. Poté, co vyjela třída na autobusový výlet kamsi do Westernového městečka vzdáleného asi 300km, začal náš chlapeček " jako blinkat ", aby poté obsah pytlíku spolu s kamarádem začali požírat. Co se dělo ? Poblilo se asi šest dětí ! No a naše bio pýcha si vykoledoval dvojku z chování. Ani mi to rozhodnutí nemusejí posílat domů poštou, na první pohled bylo vidět, že jsme o tom doma hodně mluvili.
Když už víme, že z chování za jedna nebude, musím se vyprsit s Mauglím. Alespoň někdo mi dělá radost, protože ještě jeden takový kousek a bude po mně. Nemoc poloviny rodiny a dítě, které zraje pro kriminál mě dohnala k zázračnému uzdravení. Málokdo mě dokáže postavit na nohy tak rychle jako Tom. V tomto se velmi podobá svému staršímu bratrovi, ten mě taky nešetřil, ale byla jsem o deset let mladší a při síle. Představila jsem si pubertu našich děvčátek a čelo se mi orosilo ....
Celoživotní domácí vězení, které jsem vyhlásila, bylo dobré na zabavení unudlaných holek. Rychle jsem odrbala nohy Ozákovou žiletkou ( co kdyby vykouklo slunce )a sesbírala exkrementy z našeho anglického trávníku, aby je Ozák opět nerozmetal sekačkou ( prý jako hnojivo ) a sedla k PC. Počasí : na konci týdne prý bude LÉTO.
—————