Zázraky z cizího břicha XXVIII. - Rok Kuřat

Nový rok začíná tradičně 1. ledna, Židi slaví příchod roku někdy na jaře, v Rusku tuším 7.ledna. Náš ROK KUŘAT se datuje do listopadu. Mauglí přišel v listopadu a holky taky. Po vzoru Čínského horoskopu jsme pojali listopad jako Rok Kuřat.

Kuřecí dny letí jako splašené. Nevím kolikátého je, ani jestli je středa nebo pátek, řídím se popiskama v kalendáři: doktor, poradna, speciálka, školní výlet, zaplatit plavání... JSEM PĚSTOUNKA V DOMÁCNOSTI. Snídaně, oběd ( co zase budu vařit, ach jo ), k večeři chňapky - co si kdo chňapne, tak má. Pokud má někdo zájem o teplé jídlo, ohřeje si čaj.

„Mami, mami, Ančovička zase kadí na zahraděěěě!" Popadnu toaleťák a vyrážím za tújku, kde je malá schovaná. Už v poze „komín". „Kde máš ten poklad?" ptám se a pátrám v trávě. „No tady, a eště se hejbá" ochotně ukazuje Rozina... Sebrala jsem žížalu: „Myslíš tohle?" Ozák, sedící pod pergolou, vyprskl smíchy kafe: „Že by tasemnice?"

Holky jsou u nás už nějaký ten pátek a stále šílené. Pravda, něco málo jsme z nich vykřesali, ale, neposlouchají a tak jde mnohdy o zdraví: Ančovička vypadá, jako kdyby jí přejel náklaďák - upadla na kamenech a obličej má jeden strup, nípá si to a tak to je stále jako čerstvé. Když bude pokračovat budeme nuceni zakoupit masku ( hodila by se ta z „Pátek 13."). Dvojčata sice nejsou pochroumaná, zato mají asi obrácené mozkové hemisféry, protože na slovo NE, reagují zásadně ANO.

Večer jsem tak hotová, že můj milostný život je v troskách. Opravdu. Zlepšení, které se u princezen ukázalo, je tak nepatrné, že člověk musí opravdu hodně hledat. To, že nechodí do školky, má za následek, že si prakticky jdeme neustále po krku. Už nemají zájem se učit, nepomáhají ( pokud jim neřeknu), netěší se, že jsou se mnou doma. Naopak: lítají, ječí, neustále by po někom lezly, věší se na krk kdekomu, lžou, žalujou, plácají blbosti... panebože, snad se z toho dostanou nebo skončím v Bohnicích.

Naše Kuřata jsou vylíhlá a nastrkaná do umělé líhně. „Mami, Rozina strká hlavu do těch" blaněk!“ ( plaňky u plotu ), „Mamííííí, vona skáče na mojí pandale!" ( palandě ), „Ančovička si zase kouče necht!“ Že jí dá doktor na břicho ten zip, jak si řikala "
( nabulíkovala jsem holkám, že při kousání nehtů dostanou v nemocnici zip na břicho, aby se mohly nehty opakovaně vybírat ).

Nikdy nekončící brebentění dohnalo Ozáka k bolestem hlavy: „Mám z nich migrému" prohodil nešťastně. „Co že máš?" „No přece MI-GRÉ-MU" Tak to jo, už jsem se lekla, že tu holky nejsou správně. „Náhodou, já řikám migréma vod furt" rozveselil mě Ozák a připomněla jsem si, jak se dožadoval koupě ROTVAJRERA. „Miláčku, jdi si lehnout, vyndám Rozu z blaněk, Perunu sundám z pandaly, Ančovičce zapnu na břiše zip a uděláme si hezkej večer, chceš?" Jeho pohled mi napověděl, že jedinou radost, kterou bych mu mohla způsobit je, že odletím i s kuřatama do teplých krajin.

Rok Kuřat je ve své polovině, máme toho hodně před sebou, čert ví, jaký bude rok příští...