Zítra odjíždíme !

Nevěřícně jsem se zadívala na dvě tašky mamutích rozměrů v Ozákových rukou.
"Co děláš? Ty už to chceš naložit do auta?"
Ozák nadhodil v ruce tašky.
"Ne, jenom je potěžkávám, abych furt nemusel běhat do koupelny na váhu."
Pokývala jsem hlavou...dávno mě nepřekvapují manželovy myšlenkové pochody.
Nabrala jsem směr kuchyně a koutkem oka jsem zahlédla, jak se jedna taška zamrskala.
To už Ozák oba mamuty postavil na zem a vytáhl z jedné tašky Ančovičku ven.
"Mami, dělala jsem vážítko"
Ozák předběhl mou otázku:
"No, Anka má 20 kilo, taška má mít 20 kilo, tak jsem to poměřoval..."

Neříkám nic. Dítě spokojené, převážené, i dvojčata se dožadují přezkumu své hmotnosti.
Tak si to drahý choti užij. Pomyslela jsem si a odkráčela směr: 2 kil řízků, těstovinový salát, pití, buchty, bonbony, ovoce...
Pomalu to vypadá, že hodláme zůstat v Řecku do sklizně oliv.
Zatahuje se. Zatím neprší.
Mé prádlo na sušáku připomíná příjezd z pionýrského tábora. Spoďáry, fusekle, fusekle po jednom kuse, fusekle děravé a též samotinké, tričko s dírou i bez, Ozákovy montérky a maskáče.
A neschne a neschne, potvora.
Copak o to, na manželovi to doschne, ale k vlhkým spoďárkám by holky měly asi výhrady, no já určitě.

Obaluju nekonečnou horu cholesterolových rozkoší a přihazuju ještě kilo karbanátků.
"Ty né, mami karboše ne! budme s nima smrdět v celym autobuse"
Tom se rozhodl, na protest karbanátkům, sedět uplně v jiné části busu, nejlépe i v jiném poschodí.
"A uvař i vajíčka natvrdo!" dostává Ozák Tomáše do kolen.
"No tati..." naše dítko je přesně ve věku, kdy je všechno blbě, všichni blbý a celej svět trapnej.
"Radši pojďte smažit" předávám chlapům štafetu a jdu si nalézt alespoň něco na sebe.
Otevřela jsem skříň.
"Tos to dopracovala" vzdychám v duchu "měla bys mít tři skříně narvaný hadrama, v botníku regál střevíců a místnost na klobouky"
Pohled do skříně ve mně vyvolal typicky dámské chmury.
Nemám co na sebe.
Pokud se nepočítají oblečky nově nakoupené v sekáčích, tak novinky můj šatník neviděl už několik let.
Ne, že bych byla marnivá nebo hadrů koupěchtivá, ale přece jen bych už nemusela dědit ve svých 45 letech trička po velkých dětech, šaty po sestře a ponožky po Mauglím.
Nedá se nic dělat.

Ze skříně jsem vytáhla nejméně odpudivé svršky a hodila do další tašky.
"Kam si dám pivo?" podezíravě na mě vytáh' Ozák obočí.
"Jestli chceš, můžeme jít na nudypláž, to nebudu potřebovat ani tu blbou podprdu" naštvaně jsem se otočila.
"Ty si hned naštvaná" mudruje manžel
"Jsem a nežer ty řízky, sakra!"
"Sem jenom ochutnal" huhlá zloděj řízečků a já už je raději ženu od plotny. To by nám toho moc nezbylo.

Tomáš vyrobil na tašky cedule: MAMUT1, MAMUT2, MAMUT3.
"Mám udělat i mláďata do autobusu?"
Ne, prosimtě ne. Mamuťátka do busu označení mít nemusí."
"Jo a mami, máme už ten herbář do školy hotovej?"
Tom má vyrobit do konce školního roku herbář. Nemá nic.
Já (matka) mám vylisované tři kytky. Pořád pršelo.
"Měl's říct paní učitelce, že to přineseš až přijedeme"
"To sem neřek'"
"Mami, když budeš mít jedničku z herbáře, tak budu mít dvojku na vízo"
"To jsem ráda, to abych sebou pohla, ne?"
"Hmm a nenadepisuj ty kytky, jo? Vona to úča dycky pozná, žes to dělala ty, i z toho slohu mi kvůli tobě dala dvojku"
V úžasu se dívám na syna, který je králem všech lemplů a císařem všech lenochů.
Jeho drzost nezná mezí....

Jak já se těším na dovolenou. Budu se válet u moře, kdyby měli jíst celou dobu jen suchý rohlíky... zasnila jsem se.
"Je, mami, pálej' se ti řízky....

Už zítra, zítra odjíždíme.