Tabu
Jsou zakázané zóny kam se nevstupuje, třinácté komnaty jejichž dveře se neotvírají, přísně tajné spisy které nesmí spatřit světlo světa...Jsou prostě věci které si držíme pod pokličkou. Někde se jim říká kostlivci ve skříni, jinde rodinná tajemství. Stejně tak tomu někdy je i na úřadech. Tají se skutečnosti o rodičích, popírá etnikum, nesděluje skutečný zdravotní stav. Přísně střežená tajemství v podobě nedobytných trezůrků, mají i samotní pěstouni. Tabu je všude, v každé profesi. Co se stane když se nečekaně dveře třinácté komnaty otevřou?
Nejslabší máte padáka
31.05.2012 21:42
Nejslabší mají padáka
Někdy se ani přes veškerou snahu, dobrá věc nepodaří. Dítě příjde do náhradní rodiny příliš pozdě. Není schopno nebo ochotno přistoupit na nastavená pravidla. Život v rodině, s povinnostmi a jasně nastavenými mantinely, prostě odmítá. Samo rozhodne pro návrat do...
—————
31.05.2012 21:41
Název této rubriku je asi určen pro jiné stesky než je tento, ale přesto mi to nedá. Název " Nejslabší máte padáka " se výborně hodí na současné panování této vlády. Staří, nemocní, děti, postižení… ti nejslabší dostali od této vlády opravdu "Zlatý padák" Pokud si až dosud všichni...
—————
31.05.2012 21:39
To, jak jsem se naposledy nechala unést nemorálností našich čelních představitelů, mne dovedlo k poznání, že si to vlastně zasloužíme. Dobře nám tak. Co se starými lidmi, nemohoucími, nebo nedej bože sirotky. Tahle "lůza" se do dnešního světa ostrých loktů a byznysu, velkých státních předražených...
—————
31.05.2012 21:38
Nejslabší mají padáka! Zajímavé téma, které mě přivádí k zamyšlení. Vzpomínám si na dobu, kdy se na začátku našeho letopočtu ještě nepsala dvojka. Já neměla problémy zvednout se ze dřepu, vyšlápnout několik poschodí na jeden zátah a nešly na mě mdloby, kdykoli jsem dobíhala autobus, tedy na dobu...
—————
Tabu
19.05.2012 00:44
Když jsme se rozhodli přijmout své první děti do pěstounské péče, byla jsem stejně jako ostatní chtivá informací. Cokoli jen proběhlo okolo náhradní rodinné výchovy, upoutalo okamžitě mou pozornost. A tak jsem doslova hltala kdejakou informaci, příběh pěstounské rodiny, a nebo fotky dětí...
—————
10.05.2012 19:06
Mám chvíli čas. Holčičky poskakují na trampolíně, každá se školní brašnou na zádech. Mám čas. Dám si kafe, hodně cukru (od doby, kdy jsou u nás holky, sladím víc a víc) a konečně si přečtu zprávy ze Speciálního pedag. psychol. centra, kde byly dívenky na vyšetření. Nic nového pod sluncem, nevím...
—————
04.05.2012 21:48
Když se řekne DĚTI, tak se nepěstounovi rozzáří očka, zjihne a změknou mu rysy. Dítě je přece něco něžného, bezbranného a tak úžasného! Správný, ostřílený bojovník, dravec, pohybující se ve vratkých vodách náhradní rodinné péče, ten nehne ani brvou. Dokonce se snaží odvést řeč na počasí a jiné...
—————
