Kaliméra !

Kaliméra!
Přežili jsme. Jsme v Řecku.
Jakmile jsme vylezli z autobusu, neovanulo mne horko, dusno, vlhko... jak jsem si představovala.
V klídku jsme mohli ostat v dlouhých kalhotách.
"Hele, už vyvlekli naše mláďata a támhle máme mamuty" Tom ukazuje na zaše zavazadla a spolu s Ozákem je na několikrát vlečou po prašné cestě kamsi pryč.
Já s Ančovičkou hlídáme zbytek.

Náš překotný výstup z autobusu způsobil, že spacáky se promíchaly se zbytkem sušenek a Mauglí hledá jednu botu. Snad neodjela autobusem do druhého apartmánového domu.
Ano, byli jsme rozdělěni.
My a zbytek světa.
Chtěli jsme co nejblíž k bazénu a to, že moře bylo o pár metrů dál, to nám nevadilo.
Pobraly jsme batohy, deky, spacáky a lahve s pitím a šouraly se s Ančovičkou za průvodem, který připomínal tibetské šerpy.

Na konci hnusné cesty byl hezký dům s balkony, zelení, grilem a bazénem s průzračnou vodou.
Ubytovali jsme se podle instrukcí a postavili na kafe.
Nejni nad českýho turka.
"Jak to, že už máte kafe?" ozvalo se od Gubánků z vedlejšího balkonku.
"Nám ten vařič nějak blbě hřeje" zabrblala Vlaďka
"My máme konvici, vy ne?" zamachrovala jsem a stala se vrchním vařičem kávy v širém okolí.
Varnou konev jsme zřejmě měli v celém Stavrosu jen my!

Začalo pršet.
Tak já se táhnu skoro dva tisíce kilometrů za slunce a vono bude pršet...pomyslela jsem si a usedla s kávou na zastřešený balkonek.
A pršelo další dva dny.
Tedy ne pořád a nebyla zima, ale na opalovačku to fakt nebylo.
Děti se koupaly v bazénu i přes chybějící slunce a začali jsme mít podezřele zavlhlé oblečení, které na sušáku neschlo a neschlo.

"Madlo, pojď se na něco podívat" Vlaďky hlas mě vytáhnul od mopu.
Tohle taky byla jedna z vychytávek našeho ubytování.
Kdykoli jsem se chtěla osprchovat nebo si jen holky čistily o něco déle zuby, tak z odpadového kanálku začala proudit voda.
Kanalizace v Řecku má svá specifika, takže použitý toaleťák se nevhazuje do mísy, ale vedle do koše!
A zřejmě ani nestačí pobírat proud větší než kocouří čůrek.

"Madlo!"
"Jo, moment, vytírám...dneska už po třetí!"
Vylezla jsem na balkon.
"Koukej" Vlaďka pokynula k bazénu.
Poprchávalo a ve vodě nikdo nebyl.
Nikdo.... mimo Ozáka.
Plavil se v obřím nafukovacím kruhu, rochnil se, točil se dokola a vesele povykoval na důchodkyně, bydlící nad náni.
"Konečně mám místo!" halekal
Z dálky připomínal Mobydicka.

Konečně vysvitlo slunko.
Dopoledne bazén, odpoledne moře.
"Mamiii, je slaný!!"
Holčičky byly uvytržení. Ne z moře, ale tolik písku ještě nikdy neviděly.
Kyblíky, lopatky, bábovky...to všechno nezbytné nádobíčko, zakoupené za drahá eura, o to rázem přišly, jakmile se tátové uráčili přijít na pláž.
Začali s výstavbou tak velkolepou, že odháněli i děti, které taky chtěly stavět, chtěly pomáhat...
Ba ne, mohly nosit vodu, podávat bábovky, ale jinak ne - sa - hat!!

Moře v Řecku je krásné. Čisté. Blízká městská pláž po našem příjezdu nebyla ještě uklizená, ale našli jsme jinou, pískovou, hned u přístavu.
Nádhera.
Cestou k pláži se šlo přes městečko, kde prodávali zmrzlinu o velikosti dětské lebky. Gyros, opečená kukuřice, ovoce a tretky.

Naše každodenní výpravy za mořem měly pokaždé nějakou jiskru.
To jak si Roza zapomněla sundat pod plavky spoďáry.
To jak nebylo sluníčko, ale ani zima a Anka se koupala v šatičkách
Jak jsme chtěli adoptovat dva psy, z milionu toulavých psů a koček na poloostrově Chalkidiki
Jak Ozák pral a vyprávěl to každému, kdo byl ochoten ho poslouchat
Jak Ančovička vyplavila sousedy...

Bylo toho mnoho.
Paní majitelka cestovky, Češka, žijící ve Stavrosu, nám udělala pizzu, koláč a přednášku o tom, jak si řekové umějí dupnout a proto se mají dobře.
Och. Rozestavěné budovy, pověstná řecká lemra líná a dav, který očekává koláče bez práce...to je Řecko.
Paní majitelka CK se šeredně mýlí.

Jedna ze zajímavostí byla, že podle té paní jsme se měly, my ženy, mít na pozoru před každým Řekem. Od puberťáků přes geronty.
"Všichni jsou lovci" varovala nás a my s Vlaďkou začaly vyhlížet řecké krasavce.
Afrodité zklamala.
Žádný Apollon se okolo nepotuloval.
A tak Zeus vládce nad bohy i lidmi, bůh hromů, počasí a vegetace; ochránce rodiny a města; původně bůh nebe,
bděl nad námi až do konce našeho pobytu.

A Chronos pokynul a naše putování za mořskou vůní, za slunečním paprskem, kterých jsme si nakonec užili dost, skončí...