Plážový obleček

V předsíni zadrnčel telefon.
No, abych byla přesná, někde v oblasti mezi předsíní a šatnou. Z mého mobilu se linou tóny známé vánoční písničky: "Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas...."
Je třetího června. Už bych to vyzvánění měla změnit. Tohle mě napadá vždycky, když někdo zavolá.
Jenže, já nevím jak se to dělá, protože mě s tím ďáblovým aparátkem naučili jen mluvit, psát SMS a nikdo z technicky gramotnějších členů našeho klanu, pořád nemá čas.
No co, vono se to nezblázní, vždyť je stejně pořád zima a v sobotu na chalupě, na horách dokonce sněžilo!
Hledám po sluchu."... kašpárek maličký nebo Děda Mráz..."slyším z povzdálí.
"Když najdu svůj ohoz, najdu i mobil!" přemýšlím nahlas.
V červenci hledám zateplenou bundu, to je děsný.
Za pár dní jedeme k moři a tady to vypadá jak před dobou ledovou.
(možná to bude tím, že jen přitápíme, uhlí nám došlo s prvním jarním dnem a manžel sedí na každém polínku jako Harpagon)

"....sláva už je sníh, jedem na saních, kluci křičí, zvonek zní, jenom táta ztich..." kýčovitá písnička mě přivádí k zuřivému hledání.
"Taky ztichni!" křičím v duchu, tohle mě vážně štve.
Nemám ráda věci, které se nedají prozvonit! Klíče, brejle, pantofle, otvírák na konzervy a teď i bundu, ve které vyzpěvuje můj mobilní přístroj.  Kdo si to má sakra všechno pořád pamatovat?
"Á.... tady je, potvora, zapadlá za botníkem...koho by to napadlo".
Hrábnu po fleesce a ...ticho!!
Mobil zmlknul, jen hlasité bubnování deště na plechový parapet našeho okna, je předzvěstí toho, že letošní jaro (léto, podzim...), bude vskutku náročné.
Ještě že za pár dní odtáhneme za sluníčkem. Potřebuju vitamín D.

" Mamííí, mám já vůbec nějaký plavky?" naše desetiletá, pěstounská dcerka dobře ví, že má dvoje od loňska, ale spolužačka ze třídy se pochlubila novými bikinami a tak  proč to taky nezkusit?
Zase jsem zkazila jeden dívčí život.
"Máš holčičko, máš a určitě ti ještě budou!" předešla jsem žadonění a marným iluzím.
Zklamaně odchází z kuchyně.
Trapně ještě zkusím:
"Koupím ti novou osušku, pěknou s delfínem..."
Chtěla jsem jen zmírnit tragický dopad života bez nových plavek. A kdo se má na ten otrávený ksychtík pořád koukat?
PRÁSK!!!
To bouchnutí dveří se nedalo přeslechnout. Barák se otřásl v základech.
Neřeším to!
Co ale řešit naopak musím je MOJE plážová garderóba.
Plavky sice mám, slouží mi už několik let, ale proboha z jakého to jsou vyrobeny materiálu?
Z ničeho nic se začaly srážet!! Každej rok jsou snad o číslo menší!!
"Koupím si nové! "
Rozhodnu ve chvíli, kdy se v dosavadním modelu zahlédnu v zrcadle.
Malá, soukromá promenáda v naší koupelně (pečlivě zamčené), mě v mém rozhodnutí ještě utvrdí.
Kritickým okem zkoumám své nedostatky, které by měly mé budoucí plavky zakrýt.
Na bikiny už to rozhodně nevidím. To máme břicho... boky... zadek... stehna..., že by rovnou skafandr?
A roláček by u toho taky neškodil!
V neoprenu se sice neopálím, ale stejně vždycky zčervenám jak přezrálý rajče a vylezou mi milióny vrásek.
Navíc, opalování není zdravý, to ví každej.

"Mami, tak si kup tankiny" dospělá dcera, která právě dorazila i s vnoučky na odpolední pokec, vnese do mé pochmurné nálady světlo na konci tunelu.
"Tankiny?" ptám se s pochybnostmi v hlase. Zní mi to jako mundůr pro tankisty. Ohoz, který sice zakryje každičký kousek těla, ale moc sexy asi nebude. Snad jen pro fanynky Dálného východu.
Né, že bych  nepotřebovala nějaké to maskování, ale do mé bujné představivosti se vloudila i ta vojensky zelená mascara imitující podzimní přírodu a slušivá tankistická helma.
Hned jsem si vzpomněla na polský seriál  Čtyři z tanku a pes, který jsem v dětství doslova hltala.
Má vize byla díky tomu dokonalá! Janek, Griša a...Šarik.

"Mami, prober se!" dcerunka mě vrátila do reality.
Ne, já tankiny nechci! budou mi stačit normální plavky, ale trochu větší" protestuji a nevím proti čemu.
"A nechceš se na ně alespoň podívat na internetu? Mohly by se ti líbit" mé dítě to nechce vzdát.
To tak, na špek jí neskočím.
"ŽÁDNÝ TANKY NECHCI!!" 

Na holčičí nákup jsme vyrazily hned druhý den .
Pořád prší!
Bereme s dcerou krámek po krámku a na věšácích vietnamských butiků, prolistováváme modely plavek
"Ty vcelku, ne! V těch vypadám jak klobása na gril!" upřesňuji své požadavky.
Dvojdílné plavky jsou sice pastvou pro oko. Ne však pro to moje.
Probírám se tou záplavou modelů a odmítavě vrtím hlavou. Barva dobrá, výběr dostatečný, jen mám pocit, že jsou vyrobeny z menšího kousku látky než bych akutně potřebovala.
Zřejmě bylo přihlédnuto k celosvětové krizi. Už se šetří i v oděvnickém průmyslu!

A najednou...!Už je vidím..... Plavečky přesně podle mých představ. Láska na první pohled . Sen všech nemodelek, zázrak...
Do oka si padneme vzájemně. Přede mnou se v celé kráse vzdouvá model, přímo  pro nás, co už neplňujeme žádané parametry 90/60/90.
Plážový ohoz pro prostorově výraznější osoby! Krásu, kterou schovávali vedle zahradních rukavic a obalů na slunečníky.
Prohlížím si ulovený kousek se zálibou. Odmítám ho dát z ruky, aby po něm někdo jiný lačně nehrábnul......
Konečně je volná kabinka.
Nemůžu se dočkat až se v něm budu natřásat před zrcadlem.
Okamžik pravdy nastal.
Spodní díl plavek by mohl být spíš s nohavičkami a ne stejný jako ten od bikin, zato vrchní díl nemá chybu.
Zcela mne uchvátil.
Nápadně připomíná volné tílko nebo spíš tuniku, která spolehlivě zakryje každičký faldík.
A že vím o čem je řeč!

Dcera strčí hlavu do kabinky
"Dobrý, ne?" zeptá se.
"No, nevím. To triko se mi líbí, ale ty spoďáry...co? Mohly mít nohavičky" konstatuji nerozhodně...
"A třičtvrťáky bys nechtěla?" začertí se má mladá poradkyně a zmizí někde mezi regály.
Osiřím v kabince a přemýšlím. Nejspíš nic příhodnějšího neseženu. Pokud si nekoupím tyhle plavky, pak už v úvahu asi připadá vážně jen nějaké indické sárí.
Zůstávám tedy u plaveček s tričkem, ale ty bikiny mě fakt blahem nenaplňují....kéž by zakrývaly trochu víc toho mého pozadí!
Ale co, jdu do toho!!!
Zbývá jen dořešit barvu. V nabídce jsou černo-jahodové nebo černo-zelené.
Černá je perfektní, ale jahodovou barvu definitivně zavrhuju!
Až mi řecké slunce ošlehne kůži do barvy kečupu, nikdo by si mého krásného modelu nepovšiml. Splynul by se mnou, jak širé moře s oblohou.
Zatímco svěží zelená barva, ta bude přímo zářit do dálky.
Nikdo tu krásu nepřehlédne. Zdá se, že je rozhodnuto!

"Podívej mami, co jsem objevila"
Dcera opět strčila blonďatou hlavu do kabinky. V ruce drží spodní díl plavek.
Krásný! Černý s nahavičkama!
Svět se zalil sluncem.
"Od kterých plavek jsi to odloupla?" ptám se šeptem
"Od žádných. Prodávají' to samostatně" odpovídá s úsměvem.
"Ale mrkni na cenu. Stojí skoro stejně, jako celý plavky!"
Fakt že jo.
Plavky se tím pořádně prodraží, ale co, nekoupila jsem si nic ani nepamatuju.
Zálibně se prohlížím a kroutím před zrcadlem jako mis kurníku a málem chrochtám blahem.
Z mého pozadí nepronikne na veřejnost ani milimetr.
Každý Arab by mne chtěl za ženu.
U pokladny vypláznu s těžkým srdcem sedm stovek, ale na tu krásu, celkem příznivá cena.
Odcházím nadmíru spokojená.
Mám přece kalhotky s nohavičkami.

Připadám si trošku, jak Milerův krteček, toužící po kalhotkách s kapsami.
Do šrajtofle jsem zastrčila zbytek peněz a účet, který mi prodavač vydal jen velmi neochotně.
To pro případ, že by mi z kalhotek, šitých horkou jehlou,  upadla třeba nohavička.

Vycházíme z krámku přímo do deště.
Mou náladu ale nemůže nic zkazit. Zažívám pocit absolutního štěstí.
"Víš co sis, mami koupila?" zeptá se dcera.
"No, co asi? Plavky! A k nim ještě jedny gatě navíc"
" Právě sis koupila TAN-KI-NY, ale to nevadí, hlavně ať ti slouží...."

Je mi to jedno. K dnešnímu nákupu nemám žádné výhrady.
Natáhnu si přes hlavu kapucu (deštník mám samozřejmě v autě) a vyrážíme na parkoviště.
V ruce mačkám igelitku s plážovým pokladem a z kapsy mé bundy se ozývá známá melodie
"Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich
Maminčiny písničky Vánoce a sníh
Zvonky dětských let, rozezvoňte svět,
Těm co už jsou dospělí ať je znova pět!"

Kolemjdoucí se zvědavě otáčí.
Že by nějaká reklama na Vánoce?
Teď v červnu???

" Mami, to vyzvánění si už fakt změň!..."