Podobnost čistě náhodná- kapitola 61.-Přípravy přípravek
29.09.2014 19:33Vlasta Zajíček, pohlcen svými povinnostmi v děcáku, zanebával svou chaloupku v Zaječicích, ale parťáci v čele s Tondou Vyhnilem, Štefan, Kašpar a Hofman, makali jak o život. Pro kamaráda Vlastu by položili vlastní život a ta "vypocená krev " v podobě flašek piva v plastu, dodávala přátelství ten správný punc.
Ředitele děcáku zaměstnávala agenda, přednášky na přípravách budoucích pěstounů a nesmyslná mařízení, vyhlášky a metodické předpisy natolik, že se pomalu ani s dětmi z "baráku" nepotkával a na nějaké zvelebování svého majetku neměl pomyšlení.
Také Zdenka Vostrá pilně vyplňovala složky se žadateli o pěstounskou péči přechodnou, kam se hlásilo nejvíc lidí za dobu její kariéry.
"Kolik za to dostanu?" byla nejčastější otázka lidí, kteří navštívili její kancelář.
"Popravdě, nejdřív projdete složitým procesem prověřování, potom přípravou a až nakonec půjde o peníze" odpovídala příkře Zdena a podala budoucím pěstounům brožurku s podrobnostmi.
Spolu s Helenou Vetešníkovou, stále ještě zrzavou sockou, měly na starosti Náhradní rodinou péči v jejich městečku.
Heleně Zdena ráda posílala žadatele o "přechodku", ale přesto se někdy nevyhnula pohovoru s lidmi, kteří usoudili, že nejsnadnější výdělek na světě je právě přechodná pěstounská péče. Jistě ne všichni, ale...
Někdy i sama Zdena zapochybovala o smyslu tohoto druhu "náhradky", zvlášť když dlouhodobých pěstounů nepřibývalo zdaleka tolik, jako přechodných.
Obě sociální pracovnice, lidově zvané socpracky, dělaly svou práci už léta. Na chuť sobě si nikdy nepřišly, ale na jejich práci to vliv nemělo a kafe si spolu přece jen vypily...když tedy vybyl čas.
Přechodná pěstounská péče, fenomén Novely o náhradní rodinné péči, bujel a šířil se rychlostí blesku do všech regionů.
Obě dámy byly přesvědčeny o přínosu "přechodky" pro mimina a malé děti, pro děti, které se vracejí do svých biologických rodin nebo jdou do adopce, ale už si nebyly jisté, že v případě větších dětí, zvlášť když se je nepodaří umístit do pěstounské péče a vracejí se do dětského domova, nejde o další trauma pro dítě.
Letáčky, které měly lidi nalákat do pěstounské péče, se minuly účinkem a ozvala se jen hrstka lidí, kteří opravdu chtěli dítě a ne jen snadný příjem.
Přesto se přihlásilo dost párů, které vyplnily papíry, doložily potvrzení od lékaře, rejstřík trestů, fotky a životopis, a tyto bylo třeba navštívit, udělat šetření a zkompletovat je do přípravy.
"Tak kolik jich ještě mám?" mumlala si Zdena pro sebe a probírala se štosem šanonů, kde měla nové adepty na pěstounskou péči.
"Tady jsem byla, tady, taky...jo, Hroudovi..." usmála se ve vzpomínce na šetření a listovala dál.
"Tak ještě ti Nebeští a ... jo, tady paní zrušila žádost. copak se stalo? Hmmm, odstěhoval se do Londýna k mamince. Chlapi mizerní!" povzdechla si Zdena a otevřela poslední desky.
"Karel Novotný a Michal Kočička. To budou ti kluci. No, to bude docela oříšek. Jsem zvědavá, jak se na to budou tvářit nahoře. Ještě se domluvím s Helenou, která si je vezmeme na starost" zaklapla skříňku a na stole zbyly jen tři adepti.
Novotný-Kočička, manželé Nebeští a jedna přechodňačka, samožadatelka Žofie Kedlubnová.
"Tak fajn, v týdnu je obejdu a uvidíme"
"Heleno?" zavolala Zdenka do otevřených dveří "Kolik máš lidí do přípravky? Mohli bychom začít příští měsíc, co říkáš?"
Zrzavá kebule vykoukla a zavřeštěla "No, si se zbláznila...víš co mám práce?"
"Příš-tí mě-síc" zdůraznila Zdena a zavřela dveře.
Tak jako jsou nesmiřitelní fanoušci fotbalových klubů, nesnášenlivost mezi kolegyněmi se nesla chodbou sociálně právní ochrany dětí.
Saša Slimáčková, šéfka kuchyně v dětském domově měla padla.
Pověsila tašku s kastrůlky na zábradlí u dveří ředitelny a loktem strčila do pootevřených dveří.
"Tak jdu, řediteli" máte to na chodbě a ne, že zase rozplácnete ten koláč, dala jsem ho navrch" pohrozila a na odpověď nečekala.
Mazala domů. Zatopit a nakrmit kočku.
Zajíček vylez z kanceláře, sebral oběd a skácel se zpět do křesla v kanceláři. Ta byla dočasně jeho domovem.
Na domečku sice už mohl přespávat, ale koupelna ještě nebyla hotová a kadibudka na dvorku ho taky zrovna nevábila.
"Ale co, všechno bude" pomyslel si a zakousl se do koláče.
"To bych dostal, kdyby Saša viděla, že jím první koláč" usmál se při pomyšlení, jak dostává vyhubováno od dobrosrdečné kuchařky.
Pípla zpráva z mobilu.
"Přijdeš na kafe? Zdena"
Vytočil číslo na OSPOD: "Zdena Vostrá, prosím"
"Copak po mně toužíš?" zeptal se Vlasta Zajíček s plnou pusou.
"No jasně, toužím. Budeme dělat přípravku pěstounů, tak ti volám, aby sis udělal včas volno" Zdenka se usmála
"A neprskej drobky do toho mobilu, copak ti Sašenka dala dobrýho?"
"Jo, kdybys jako kamarádka občas něco upekla a donesla, nemusel bych se přiživovat v jídelně" kontroval Zajíček
"Tak kdy a kde? Nemám čas, zeshora na mě tlačí, papíry dělám po nocích a ještě k tomu dělat dívadla pro pěstouny, to jsem nadšenej" mrzoutil.
"Nebuď protiva, začínáme příští měsíc. A vůbec, tentokrát máme opravdu pěknou sbírku. Pobavíš se, zasměješ a to ti může leda tak prospět.
Jsi jak kůl v plotě" narážela Zdenka na Zajíčkůvo poustevničení.
Sice se okolo něj ženské motaly, to jo, ale Zajoch jen na kafíčko a zase honem do děcákového brlohu.
"Tak jo, počítej se mnou. Ještě sežeň psychologa, ne toho jak minule, ten by potřeboval pomoc sám a taky pediatra, jestli máš nějaké uchazeče o mimina" uzavřel Vlasta a nacpal si zbytek koláče celý najednou do pusy.
"Stejně ta Sašena dobře vaří" pomyslel si a hupnul do montérek.
Na chaloupce už nebyl věčnost a tak se rozhodl pro přepadovku.
Hlavně, abych to tam vůbec poznal" zamrazilo ho při pomyšlení, jak kamarádi-pomocníci vystaví věžičky, položí kytkaté lino a vrazí plastová okna do sto let starého stavení.
"Brr" otřásl se představou a zrychlil krok k autobusové zastávce
Ředitele děcáku zaměstnávala agenda, přednášky na přípravách budoucích pěstounů a nesmyslná mařízení, vyhlášky a metodické předpisy natolik, že se pomalu ani s dětmi z "baráku" nepotkával a na nějaké zvelebování svého majetku neměl pomyšlení.
Také Zdenka Vostrá pilně vyplňovala složky se žadateli o pěstounskou péči přechodnou, kam se hlásilo nejvíc lidí za dobu její kariéry.
"Kolik za to dostanu?" byla nejčastější otázka lidí, kteří navštívili její kancelář.
"Popravdě, nejdřív projdete složitým procesem prověřování, potom přípravou a až nakonec půjde o peníze" odpovídala příkře Zdena a podala budoucím pěstounům brožurku s podrobnostmi.
Spolu s Helenou Vetešníkovou, stále ještě zrzavou sockou, měly na starosti Náhradní rodinou péči v jejich městečku.
Heleně Zdena ráda posílala žadatele o "přechodku", ale přesto se někdy nevyhnula pohovoru s lidmi, kteří usoudili, že nejsnadnější výdělek na světě je právě přechodná pěstounská péče. Jistě ne všichni, ale...
Někdy i sama Zdena zapochybovala o smyslu tohoto druhu "náhradky", zvlášť když dlouhodobých pěstounů nepřibývalo zdaleka tolik, jako přechodných.
Obě sociální pracovnice, lidově zvané socpracky, dělaly svou práci už léta. Na chuť sobě si nikdy nepřišly, ale na jejich práci to vliv nemělo a kafe si spolu přece jen vypily...když tedy vybyl čas.
Přechodná pěstounská péče, fenomén Novely o náhradní rodinné péči, bujel a šířil se rychlostí blesku do všech regionů.
Obě dámy byly přesvědčeny o přínosu "přechodky" pro mimina a malé děti, pro děti, které se vracejí do svých biologických rodin nebo jdou do adopce, ale už si nebyly jisté, že v případě větších dětí, zvlášť když se je nepodaří umístit do pěstounské péče a vracejí se do dětského domova, nejde o další trauma pro dítě.
Letáčky, které měly lidi nalákat do pěstounské péče, se minuly účinkem a ozvala se jen hrstka lidí, kteří opravdu chtěli dítě a ne jen snadný příjem.
Přesto se přihlásilo dost párů, které vyplnily papíry, doložily potvrzení od lékaře, rejstřík trestů, fotky a životopis, a tyto bylo třeba navštívit, udělat šetření a zkompletovat je do přípravy.
"Tak kolik jich ještě mám?" mumlala si Zdena pro sebe a probírala se štosem šanonů, kde měla nové adepty na pěstounskou péči.
"Tady jsem byla, tady, taky...jo, Hroudovi..." usmála se ve vzpomínce na šetření a listovala dál.
"Tak ještě ti Nebeští a ... jo, tady paní zrušila žádost. copak se stalo? Hmmm, odstěhoval se do Londýna k mamince. Chlapi mizerní!" povzdechla si Zdena a otevřela poslední desky.
"Karel Novotný a Michal Kočička. To budou ti kluci. No, to bude docela oříšek. Jsem zvědavá, jak se na to budou tvářit nahoře. Ještě se domluvím s Helenou, která si je vezmeme na starost" zaklapla skříňku a na stole zbyly jen tři adepti.
Novotný-Kočička, manželé Nebeští a jedna přechodňačka, samožadatelka Žofie Kedlubnová.
"Tak fajn, v týdnu je obejdu a uvidíme"
"Heleno?" zavolala Zdenka do otevřených dveří "Kolik máš lidí do přípravky? Mohli bychom začít příští měsíc, co říkáš?"
Zrzavá kebule vykoukla a zavřeštěla "No, si se zbláznila...víš co mám práce?"
"Příš-tí mě-síc" zdůraznila Zdena a zavřela dveře.
Tak jako jsou nesmiřitelní fanoušci fotbalových klubů, nesnášenlivost mezi kolegyněmi se nesla chodbou sociálně právní ochrany dětí.
Saša Slimáčková, šéfka kuchyně v dětském domově měla padla.
Pověsila tašku s kastrůlky na zábradlí u dveří ředitelny a loktem strčila do pootevřených dveří.
"Tak jdu, řediteli" máte to na chodbě a ne, že zase rozplácnete ten koláč, dala jsem ho navrch" pohrozila a na odpověď nečekala.
Mazala domů. Zatopit a nakrmit kočku.
Zajíček vylez z kanceláře, sebral oběd a skácel se zpět do křesla v kanceláři. Ta byla dočasně jeho domovem.
Na domečku sice už mohl přespávat, ale koupelna ještě nebyla hotová a kadibudka na dvorku ho taky zrovna nevábila.
"Ale co, všechno bude" pomyslel si a zakousl se do koláče.
"To bych dostal, kdyby Saša viděla, že jím první koláč" usmál se při pomyšlení, jak dostává vyhubováno od dobrosrdečné kuchařky.
Pípla zpráva z mobilu.
"Přijdeš na kafe? Zdena"
Vytočil číslo na OSPOD: "Zdena Vostrá, prosím"
"Copak po mně toužíš?" zeptal se Vlasta Zajíček s plnou pusou.
"No jasně, toužím. Budeme dělat přípravku pěstounů, tak ti volám, aby sis udělal včas volno" Zdenka se usmála
"A neprskej drobky do toho mobilu, copak ti Sašenka dala dobrýho?"
"Jo, kdybys jako kamarádka občas něco upekla a donesla, nemusel bych se přiživovat v jídelně" kontroval Zajíček
"Tak kdy a kde? Nemám čas, zeshora na mě tlačí, papíry dělám po nocích a ještě k tomu dělat dívadla pro pěstouny, to jsem nadšenej" mrzoutil.
"Nebuď protiva, začínáme příští měsíc. A vůbec, tentokrát máme opravdu pěknou sbírku. Pobavíš se, zasměješ a to ti může leda tak prospět.
Jsi jak kůl v plotě" narážela Zdenka na Zajíčkůvo poustevničení.
Sice se okolo něj ženské motaly, to jo, ale Zajoch jen na kafíčko a zase honem do děcákového brlohu.
"Tak jo, počítej se mnou. Ještě sežeň psychologa, ne toho jak minule, ten by potřeboval pomoc sám a taky pediatra, jestli máš nějaké uchazeče o mimina" uzavřel Vlasta a nacpal si zbytek koláče celý najednou do pusy.
"Stejně ta Sašena dobře vaří" pomyslel si a hupnul do montérek.
Na chaloupce už nebyl věčnost a tak se rozhodl pro přepadovku.
Hlavně, abych to tam vůbec poznal" zamrazilo ho při pomyšlení, jak kamarádi-pomocníci vystaví věžičky, položí kytkaté lino a vrazí plastová okna do sto let starého stavení.
"Brr" otřásl se představou a zrychlil krok k autobusové zastávce
—————