PŘÍPRAVY

Řecké šílenství vypuklo.
Kruhy, rukávky, ručníky, opalovátka, krém pro blondýnu....
"Hlavně vysokej PH faktor" strachuje se Ozák o kůži naší Ančovičky.
"Miláčku, PH je kyselost," odfrknu a cpu do krabice brýle proti slunci a další a další věci, nepostradatelné pro "Homolkovi u moře".
"Beru si ploutve a brejle" hlásí Tom a holky spustí povyk
"Taky chci ploutve, já taky, já taky" třikrát se ozve hlásek, přidušený závojem ze záclony.
Kráčmery si hrají na princezny.
"Tady máte brejle" ukazuju jim sluneční. Stejně ví prdlajs jaký Tom myslel.

Ještě čtrnáct dní a jedeme.
Všichni žijou dovolenou, ale já musím ještě stíhat běžné věci a ne se jen opájet vidinou teplého písku a šumění vln.
Uklidit, uvařit, rozvoz do předškoláčku a školky a zpět, úkoly do školy - tam se finišuje, neboť termín vysvědčení je šibeniční, zvlášť, když se jede na dovču ještě o školní rok.
"Kluci, úkoly!" zavelím.
"Mami, kvůli mně se píše písemka z matiky dřív" zoufá si Tom
"Psali byste jí stejně, trdlo."
Ozák sedí u Mauglího a předstírá dozor nad opisem z českého jazyka
"Jak se píše velký L?" Ozák se ptá zcela vážně.
Nekomentuju nic a vyloudím krásné velké L na svém papírku s nákupním seznamem
"Lupínky, Lovečák, Lahváče, Lučina..."

Holky se nacpaly do auta, chlapi odmítli. Nákup je nebere.
"Kdy už tam budem?" Ančovička se ptá už potřetí.
"Kde?" hodím otázku dozadu do auta
"No, přece v Řecku"
Tak proto se tak hnaly do auta, myslely, že už jedeme!
"Jedem nakoupit, do Řecka vyrážíme za čtrnáct dní" vysvětluju, ale je to stejné, jako bych se ptala na to, kolik je hodin.
Čtrnáct dní je nepředstavitelný pojem.

V obchodě mi padlo oko na šaty, osušky, plavky pro všechny děti a pro Ozáka náplň do elektronické cigarety: Mořský sen. Alespoň bude dýmat stylově.
Mobil se ohlásil, když jsem vlekla do nákupního koše karton mlíka:
"Hele Madlo, máš pruhy modrý nebo červený?"
Koukám na mlíko.
"Maj' červený v akci"
Bylo slyšet, jak se Vlaďka zhluboka nadechla.
"Vole, v jaký akci, ptám se na tašky od vietnamců. Jaký máš? Abysme neměly stejný."
"Nemám ještě žádný" přiznala jsem popravdě.
"Hlavně si nemysli, že je budu mít jenom já a budu vypadat jako pitomec" Vlaďka se do mě pustila
"Neboj, koupím si je, nic menšího mít stejně nemůžem a nic většího nedělaj, hlavně aby nás s tím vůbec vzali do autobusu," pochybovačně jsem zakroutila hlavou.

Fakt je, že zájezd je levný, ale bez jídla a cestování autobusem má své nesporné zápory.
Počet kg na osobu dával tušit potíže, protože Ozák si poveze jen plavky a pivo a my to ostatní.
Sice si prý k němu do příručního zavazadla můžeme dát řízky na cestu, ale to je stejně tak můžu svěřit Tomášovi a celou cestu jíme s holkama jen suchej chleba.

Venku furt leje.
Už abysme tam byli. Alespoň na chvilku sluníčko, teploučko, písek...
K večeři udělám TZATZIKI, ať si zvykaj'.

καλημέρα (dobrý den)