Svět ostrých loktů

To, jak jsem se naposledy nechala unést nemorálností našich čelních představitelů, mne dovedlo k poznání, že si to vlastně zasloužíme. Dobře nám tak. Co se starými lidmi, nemohoucími, nebo nedej bože sirotky. Tahle "lůza" se do dnešního světa ostrých loktů a byznysu, velkých státních předražených zakázek a rozkrádání toho, co ještě zbylo, opravdu nehodí. Copak vynáší penzista? Dá se vyždímat něco z vozíčkáře? Moje osmdesátiletá babička se modlila každý den, aby umřela. Opravdu. Celý život dělala v pekárně, na stavbě a v rámci "akce Z" na svět shlížela i z jeřábu. Přežila druhou světovou válku, kdy celé dětství prožila v internátě pro děti ze smíšených rodin, porodila tři děti, a když odešla do důchodu, tak ani nemohla zůstat ve svém bytě, protože by z důchodu nezaplatila nájem. Její dcera (má matka) si jí vzala k sobě. Nic proti tomu, je to správné, starat se o rodiče, ale mé matce v té době bylo šedesát, prodělala rakovinu a opravdu na tom není zdravotně dobře. Co s tím? Neměla by vláda tyto lidi tiše uspat? Neušetřilo by se na důchodcích, kdyby se jich stát zbavil na konci produktivního věku? To samé s nemocnými, postiženými, dětmi bez rodin… Jak snadné, divím se, že se to, v rámci úspor, ještě neprojednávalo. Viděla jsem v cizině důchodce, kteří cestovali, bavili se, učili se jazyky, cvičili jógu… A vidím důchodce u nás, kteří stojí u supermarketu na zlevněné rohlíky, máslo a brambory. Smutné. A jako by toho nebylo málo, ještě jim k tomu hodí na krk vyživovací povinnost k vnoučatům. Proč by jim měl někdo za jejich péči a starostlivost něco dávat? Měli si celý život spořit do stružoku a předvídat, že jednou budou muset zmobilizovat zbytek sil a ještě jednou projít plínkami, mateřskou školkou i planými neštovicemi u svých vnuků. To je myslím ještě smutnější. Moje babička umřela v nemocnici, kde obden zaplatila zřízenci za to, že jí vykoupal (na to jsme přišli pouze náhodou). Zemřela s pocitem, že je ráda, že je stará, protože nic hezkého na mládí v dnešní době nevidí. A tak si říkám, kam až to necháme dojít. Jak moc budeme krátkozrací. Kde je svoboda člověka a kde začíná nárok na svobodu. Jsem. Jsem Homo sapiens sapiens. Jsem humanista a pacifista. Jsem snílek i rváč, jsem pokorná i bojovník. Jsem svobodomyslná bytost. Nejsem poddaný. Nehodlám ohýbat hřbet. Nekopu do lidí ani zvířat. A udělám všechno proto, aby to nedělal ani nikdo jiný. Pokud se někdo přidá, dejte vědět.