Bilance, aneb co se do programu nevešlo - Expedice Tehov

Je po všem. Jsme doma a nastal čas na bilanci. V koupelně vrčí pračka, z tašek vytahuju haldy špinavých svršků. Některá trika putují rovnou do koše, na tohle je i ariel krátký. Ponožky se nedaří spárovat vůbec a jedna kšiltovka dorazila bez kšiltu. A co je tohle? Vida, to je přece betmenský pláštík Heduš! Jak se k nám vůbec dostal? A kde je čarodějnický klobouk našeho Montyho? Jedna bota naše, druhá cizí! Hlavně že děti máme z vlastní sbírky, na ničem jiném vlastně nezáleží.

Děti dohledávají své oblečky na haldě uprostřed koupelny, neochotně vytahují z kapes tuny obalů od bonbónů a vdychají nad tím, že už nemůžou lítat bez jakéhokoli omezení. Manžel strká čtyřkolku do garáže a z vozejku vymetá zbytky dřeva, poslední hmatatelný důkaz našeho pobytu v přírodě. Tedy, až na ten písek ve všech botách, hlínu za nehty a zaschlou hořčici na dětských maskáčích.
Pokouším se nacpat do pračky už druhý počůraný spacák. "Aláhu, dej nám vláhu."

Za těch pár dní se stihlo neuvěřitelné množství aktivit. Některé plánované, jiné důsledkem improvizace. Mimo jiné jsme s dětmi nacvičili jednu z nejoblíbenějších dětských písniček „Jede jede mašinka.“ Nenechte se ale mýlit, tady se nejedná o známou písničku od Maxim Turbulenc. Z té jsme si propůjčili pouze melodii. Posuďte sami - zde. Tato písnička byla mezi nejmenšími osadníky tak oblíbená, že se stala hymnou Sběrného dvora.

Nebyla to jediná předělaná skladba. Ke každému správnému vandru patří i písničky z porty. Ty naše byly ušité pěstounům přímo na míru. Další texty zde: Stánky, Trpasličí svatba, Amazonka, a další.

Z časových důvodů nedošlo na plánovanou besedu s PhDr. Miládkou Preclíkovou. K nahlédnutí je alespoň otevřený dopis paní psycholožky, podobnost s vaší sociální pracovnicí je čistě náhodná.

Bohužel, z programu byla vypuštěna i připravovaná módní přehlídka.

A to je vše, přátelé. Za rok zase na Tehově nebo někde úplně jinde…

Vlaďka Gubaničová ( Jana1 )