Dojmy účastníků

Vodácký víkend

14.-16.6.2013

Jupííí, pojedeme na vodu a konečně se u toho podíváme na tu opěvovanou chalupu v Dolní Halži, o které jsem již mnoho slyšela , nicméně na vlastní oči ještě neviděla . Řekla jsem si, že by nebylo marné, to tam obhlédnout ještě před VPV ( velkým pěstouským vandrem ), aby člověk věděl, do čeho jede.

Takže jakmile se objevila možnost spojit návštěvu chalupy s vodáckým víkendem, nezaváhala jsem ani na minutu.

Účast moje a kluků , byla jasná hned. Ale trochu jsem váhala jestli nemám befelam nařídit naší puberťačce , aby vyrazila s náma. Ovšem představa „děvěnky“ jak blokuje půl hodiny koupelnu, vyšiluje z toho, že si nemá kam umístit „barvičky“ a nebo jede pod nátlakem na lodi se sluchátkama na uších a s mobilem v ruce, mě vrátila do reality jedna dvě.

Což o to, zabalit „normální“ věci, bylo hravé, ale narvat do auta kolo, tříkolku, židličku pro mimina , houpacího koně a pytel hraček, to už trochu problém byl – věci co jsem zamýšlela na chalupě nechat pro všechny děti, protože u nás doma už se nepoužívaly. Ne snad , že by se to do našeho vozu nevešlo. Ale najednou chlapci potřebovali nutně, ale opravdu nutně houpacího koně, co se na něm 3 roky nikdo ani nezhoupl. Kolo, na kterém nikdo nejel už celou věčnost. Tříkolka pro mimina byla najednou nesmírně důležitá a naše domácnost bez ní rozhodně , ale opravdu rozhodně nemůže fungovat . Pytel s hračkama jsem tajně naplnila, zavázala na mohutné uzle a nerozbalila ani na chalupě. To bysme to zase všechno přivezli nazpátek. Ještě , že na nočníky a dětské prkýnko už mají opravdu velké zadky . Tam nemohli nic namítat. Takže nakonec se přeci jen podařilo nejen dopravit , ale i zanechat zmíněné věci na chalupě, i když starší synek ještě před odjezdem škemral „ fakt ho tady necháme, to kolo, fakt ???, bude mu tady smutno !!! “ :). A to je zajímavý, vůbec mu nebylo líto, že toho zmíněného houpacího koně on sám osobně hned druhý den rozflákal , hlavně jestli kolu nebude smutno :).

Už cestou jsem to od syna „koupila „ za to , že jakto , že nepojede nejstarší synátor od Jany 1. Debata skončila na úrovni, ještě chvíli budeš ječet a budeš se léčit tam co on. :)

V Chomutově jsme se nějak zamotali, doteď nechápu jak. Prostě se nám nepodařilo najet na krásnou novou silnici co vede nahoru na hory a pak dál do Němec , ale najeli jsme na starou silnici, prakticky rovnoběžnou s tou novou. Jen jsme vyjeli z Chomutova, tak to začalo. „ Hele, hele, támhle stojí prostitutka a támhle druhá“ a „hele, támhle jí jedno auto zastavuje „ ...no a už to bylo. Velké téma. Jak jí může někdo zastavit, jak může od ní někdo něco chytit, jak může chlap od ženy dostat AIDS a jak ho potom může přenést na svojí manželku, a zubař na pacienty, a proč nejdou ty ženský do práce atd atd no prostě jsme měli o zábavu postaráno do tý doby, než se nám zjevila ta nová krásná silnice z Chomutova, kterou jsme hledali. Tak fajn, najedeme na ní a budeme hledat obdočku na Vejprty. „To je ale krásná silnice, kluci co ….hmmmm...Hora Svatého Šebestiána...hmmm ….to je ale pěkná příroda ….hmmm...odbočka nikde ...hmmmm...Welcome to Bundes republik Deutschland ...hmmm... „ Na zpáteční cestě už jsme to trefili správně :)

Pak už to šlo jak na drátkách , Měděnec, Horní Halže , odbočka …..sakra Dolní Halže nikde. Jiná vesnice. Tak otočka. Nahoru, dolu , voláme na mobil styčného důstojníka „Ály“, je vybitý . Ale vždyť na googlu to bylo tak jasné, vedle baráku antukový kurt, to jsme nemohli minout ….musíme čůrat ...zastavuji u zákazu vjezdu, vjíždím kousek do lesa ..po akci říkám, hele děti, když už stojíme „čumákem“ tam, tak se tam pojedeme podívat , jestli to náhodou není tímhle směrem.....a bylo .:)

Musím říct, že to byla fakt náhoda, že jsem to našli , už jsem přemýšlela jak budu volat s.o.s. Janě 1 nebo Majdě do Řecka. Naštěstí nebylo nutno rušit idylku na pláži :)

Setkání bylo srdečné, jako bysme se znali od pradávna. S „Álou“ říční vlčicí a její smečkou ( kromě manžela) jsem se už viděla na VPV 2012. S „Jindrou“ to byla naše seznamovací premiéra a taktéž s „přechodňáky“ ( pěstounská rodina, zabývající se pěstounskou péčí na přechodnou dobu u malých dětí a miminek).

Nebylo potřeba žádného složitého seznamování , děti se hned seznámily samy a my taky. Děti trávily hromadu času na „trampošce“ ( to je teda vynález a ten kdo daroval trampolínu na chalupu, by zasloužil metál ) . No a my jsme mohli klábosit , a klábosit …. a jak trefně poznamenala „Jindra“ : to jsme se tu pěkně sešli – pěstouni „na trvalo“, pěstouni na přechodnou dobu, pěstouni z rodinného Klokánku a adoptéři – no, opravdu bylo o čem povídat :)

Od „Ály“ jsme dostaly instrukce : bude vedro , KAŽDÝ bude mít na hlavě čepici a vezměte si opalovací krémy. Předpověď je předpověď a zítra budou tropy.

Ráno jsme v očekávání tropů nasedli do vozů, vyrazili směr Stráž nad Ohří. Už nám to bylo ale divný, protože u chalupy by se snesli zimní bundy :) . Dvě auta ve Stráži, jedno v Klášterci. Dvě loďky „kéni „ ( pro dva vodáky) a dva rafty pro moc vodáků. Nafouknout rafty a kéni, zábava jak pro děti tak pro dospělé. Hlavně také zahřívací nutnost. Kdo nechce aby mu v plavkách omrznul zadek, pumpuje :)

„To s těma čepicema asi neplatí , že jo „Álo“ , a pod mikiny se natírat nebudem a podobné hlášky , zněly od vodáků s holýma zmrzlýma zadkama , navlečenýma proti umrznutí do vest „

U vody tváří tvář valící se vodě nám s „Jindrou“ poněkud tuhly svaly v obličeji, neb představa rozjívených hyperaktivních spratků skákajících přes okraje „lodí“ nám oběma šrotovala v hlavě. „ ona ta voda vypadá taková rychlejší takhle zblízka , že jo „...obě jsme se přiznaly, že jsme doma kontrolovaly splavnost řeky na internetu , přeci jenom po nedávných povodních :) . Ovšem zkušená říční vlčice „Ála“ se nenechala hysterizujícími matkami vyvést z konceptu , jen nám radila moc nepádlovat, neb jakmile zapádlujeme sečte se rychlost proudu s rychlostí pádlování a budeme v tom Kláštěrci za pět minut i když je to 14 km a mělo by to trvat půl dne . Přeci jenom vody bylo dost a proud tomu odpovídal.

Takže se šlo na akci. Všichni vyčurat , ať nemusíme hned stavět . Na blízkém stromě byla cedule, nešla jsme se tam kouknout , ale skoro jako by tam bylo napsáno „Zákaz čůraní před cestou „ , úplně vidím ty davy vodáků v létě jak se připravují na cestu :) . S dětma to prodlém nebyl . My velký holky jsme vyrazily na kraj řeky kde nikdo nikde široko daleko ...a když jsme byly v nejlepším, tak popeláři za zády. :)

Absolovovat školení , jak se padá do vody, jak se plave ve vestě vodou, co se smí a nesmí a hup, naskákat do lodí , vyrazit. Všichni se nějak poskládali . Dvě „kéni „ , dva rafty. Každý raft pod vedením zkušeného říčního vlka. V jedné „kéně“ jako říční vlk dospělý syn „Jindry“. Nakonec se ukázalo, že by se děti o jízdu v jeho lodi porvaly, jak moc s ním chtěly jet. Mělo to ale jeden háček, když totiž malí mořeplavci přehopsali zase k nám do raftu, tak pádlovali jak divý a odmítali se řídit heslem moc nepádluj, nebo tam budeš za 5 minut. :)

Jízda probíhala v klidu , za nadšeného volání ahoooooj a halekání pod mosty. Protože nebylo to předpovídané vedro, tak jsme nepotkali žádné jiné vodáky takže jsme řeku měli jen sami pro sebe . Voda byla studená, což nám v nejmenším nevadilo. Počasí se pomaličku vybíralo. Zdatní velitelé nás bez nehod dopravili k jezu, kde jsme vystoupili a kus jsme lodě přenášeli přes jez. K vodě, do vody, nástup , odjezd , za chvíli zastávka a svačina. Ze sudů se vytáhla svačina, výborná domácí paštika od „Jindry“ , všichni do řady a baštit. Naskákat do lodí a vyrazit směr cíl, v Kláštěrci. Vyfouknout, zabalit lodě, nacpat do auta , vyrazit k chalupě. Děti úplně vyřízený, ale nadšený, vyplavený, vyřáděný, vystříkaný z vodních pistolí, s novými zážitky. Maminy nadšené z krásné přírody, příjemného zážitku, príma klábosení , přežití bez nutnosti lovit děti v peřejích. ( všechny

děti byly moc hodné , poslušné a tak nebylo vůbec nutno je nikde lovit ).

Po návratu standartně děti naskákaly na trampošku. Maminy se daly do řeči, mužská část osazenstva se dala do přípravy ohně a pečení kuřat.

Pečení kuřat probíhalo pod bedlivým dozorem manžela „Ály“ , který uchvátil našeho syna tím, že je hasič a který k nadšení nás všech povyprávěl některé hasičské příběhy.

Pečení kuřat tímto způsobem jsem ještě nikdy neviděla. Rozdělá se oheň, na rošt se dá hrnec ( značně již zčernalý a převážený v tlustém igelitovém pytli, aby se nic neumazalo ) , do hrnce se naleje olej , rozpálí se a do něj se postupně dávají porce kuřete naložené den předem v marinádě...mňam. ...a když se po smažení kuřet ten olej naleje do ohně „ mamííííí, tos měla vidět, a byl u toho hasič, paráda !!!!“.

V sobotu večer děti tak nějak odpadly samy. Postupně , ale jistě. Byly úplně hotový. S nima odpadli i muži a tudíž ženy co? No mohly povídat až do pozdních hodin. Príma.

V neděli ráno zabalit, uklidit chalupu a šup na skály. „Ála“ jistí, její manžel strojí postupně všechny děti do postrojů a i ti nejmenší prckové šplhají nadšeně na skálu . Skála je hned u řeky a dnes je skutečně to vedro. Takže po řece plují mraky vodáků a my všechny zdravíme ahoooooj a oni nám odpovídají ahoooooj a slyšíme „hele, vidíš toho prcka na skále ? „. ...jo i my vidíme prcky na skále a taky vidíme šťastné a spokojené děti , vyhrané , vyvodněné, vylezené, co mají mastné papule od šišky salámu, co jsme urvali rukama, protože jsme neměli kudlu na nakrájení . Ale nevadí, hlavně , že je salám v břiše :) . A taky vidíme spokojené maminy co se vykecaly do sytosti, tatínky co to s náma vydrželi a hodně pomáhali . I když ...děti byly tak spokojené, že prakticky nevyžadovaly žádnou zvláštní péči . Jen nakrmit a strčit do postele. Trochu ošplouchnout, ale nic nemá přehánět, že :)

Oba naši kluci usnuli pět minut potom co vlezli do auta a probudili se až doma .

A za to patří dík „ Ále“ říční vlčici , jejímu maželovi hasiči a taky našim dětem , že si tak pěkně hrály a nechali nás splnit ten hlavní cíl naší cesty , seznámit se a podělit se o své životní zážitky s někým kdo je na stejné lodi.

Tak ahoooooj příště ,

                                            nadšená účastnice vodního víkendu - „X“ .