Halloween

Už jako dětem nám táta vydlabával cukrovou řepu a měly jsme "bubáka". Nevěděly jsme nic o Halloweenu, z dýní jsme znaly jen kompot ala ananas (chutná to příšerně, takže to k Halloweenu vlastně taky patří) a výzdoba z listí nás každoročně čekala při výtvarce, což je nápadité asi jako zářijové téma slohové práce: co jsem dělal o prázdninách ( mmch. náš Tom si zaboha nemohl vzpomenout:)).

Ať řepový nebo dýňový, někde i melounový - strašák je bezva. Je mi jedno, zda je to svátek cizích zemí, je mi jedno, že zastánci tradic si nevydlabou dýni ani za nic. My máme strašáka rádi a když už tak svítí u dveří na zahradu, tak je to vlastně romantika, kouzlo a když přihodíte chryzantémy v květináči a věneček s chvojím, máte i dušičky.

Asi je to tou naší rodinou. Jasný Sběrný dvorek (bez urážky:)).Mícháme děti naše, tvoje, moje, u stolu sedávají menšiny i majority, chytré i trdla, Ježíšek i Santa, Dýně a Dušičky, Den otců i žen a Svátek práce, Valentýn i Vinobraní.
Jen krocana nepečeme - máme radši řízek:)

Jestli se k nám někdy do rodiny vloudí černoušek a číňánek, tak jsme kompletní.
Vlastně ne, čekáme eskymáka a indiána, abych všechny ty "zavlečené" svátky obhájila.