Podobnost čistě náhodná epizoda 12

Marta Hroudová s malou Hroudičkou netrpělivě vyhlížela svého muže. Řidič, ten tvrdý chleba má, zpívá se ve známé písničce a je to tak. Kdo nehnal trailer po nekončných dálnicích v cizích zemích, neví nic. Mnoho manželsví nevydrželo odloučení a rozpadlo se.
Hroudovi byli vyjímka.

Marián Hrouda, bodrý chlapík se slovenskými předky, jak napovídalo křestní jméno, byl hodný chlap. Trošku nudný, trošku tuctový a trošku nechápavý. Sám by si to nikdy nepřiznal.
Marta Hroudová byla jeho opak. Byla tichá, ale když šlo o něco důležitého byla tvrdá jako skála ( nebo hrouda?).
A tak se ti dva doplňovali a jejich manželství by se dalo označit za vyjímečně šťastné. Vlastně bylo beze skvrnky do té doby než se stala ta nešťastná událost s tím letákem.
Tohle Marián dobře věděl, všimnul si změny, která se s Martou, během jediného víkendu udála a proto taky udělal všechno co mohl, aby se jejich život vrátil do zaběhlých kolejí.

Když se od kamaráda Pepy dozvěděl, že u nich v děcáku holčička z letáku není a nikdy nebyla, pustil "letákový problém" z hlavy.
To, že jak moc se zmýlil, to jak moc na tom Martě záleží a to, že jeho život už nebude poklidný, to si zatím neuvědomoval.

Kdo si to naopak uvědomoval velmi dobře, byla Marta. Touha, která v ní skoro přerostla v posedlost se už nedala zastavit. Marta se rozhodla. Stane se pěstounskou maminkou. A Hrouda to nemůže změnit. Proč by taky měl? Marta neviděla jediný důvod, proč by někdo, kdo je celý týden pryč, neměl chtít, aby měli další dítě a je úplně jedno, kde ho vezmou, ne?

Během týdne udělala Marta několik kroků, které svému muži neřekla. Ten den co měla ranní směnu se vydala na Okresní úřad, kam odkazoval letáček pro další informace.
Moc štěstí neměla. V přetopené kanceláři seděla nepříjemná, zrzavá kráčmera (jak jí Marta zhodnotila) a netvářila se zrovna přívětivě: "Co chcete?" vyštěkla směrem k Martě a utřela si ruce do mastného papíru, ze kterého zobala salám Gothaj.
"Já, já jsem přišla kvůli tý holčičce " vysoukala ze sebe Marta a sáhla pro letáček. Měla jich po kapsách několik, aby se mohla kdykoli podívat na usměvavé oči "její" holčičky.

Socpracka, Helena Vetešníková, neměla náladu na další cvoky. Stačil Vyhnil. Prokristapána, to se celé město dá na pěstounku?
"Přijďte zejtra, paní...?" Hroudová Marta" představila se Marta. Ta ženská se jí nelíbila ani trošičku.
Otočila se: "Tak já přijdu zítra, nashledanou"

Další den to nestihla a další den také ne, prodavačka si nemůže odskočit a navečer už na úřadě nejsou.
Byl zase pátek a Marta Hroudová s malou Hroudičkou udělaly svíčkovou, Marta si namalovala rty červenou rtěnkou a Hroudička se napatlala jelením lojem. Oběma to moc slušelo....