Podobnost čistě náhodná epizoda 13
28.11.2012 09:00
Od samého rána Amálie Vyhnilová nemá nikde stání. Dnes je velký den, až dorazí Antonín ze zahradnictví, pustí se spolu do vyplňování formulářů. Aby dodala okamžiku slavnostní nádech, přehodila přes stůl čistý ubrus, upekla bábovku a uvařila konvici kávy.
Tonda pospíchá domů, jak nejrychleji může. Do své igelitky natrhá poslední ředkvičky ze skleníku a hupne na první autobus. Má na spěch, večer ho čeká ještě porada v hospodě " Na růžku". Říkala servírka Bláža, že má prý nějaké důležité informace od kamarádky z úřadu. Dorazí i Štefan s Pepanem Votrubou a všechno důkladně proberou. Autobus s nápisem SENOCHRUPY zastaví na malé zastávce vedla drůbežárny.
Ve tři hodiny už sedí manželé Vyhnilovi u kuchyňského stolu. Tonda chroupe bábovku a Amálka okusuje ředkvičky.
"Tak jdeme na to, Zlato!" Tonda se zatváří náramě důležitě. Tady jde přece o život!
Tonda pospíchá domů, jak nejrychleji může. Do své igelitky natrhá poslední ředkvičky ze skleníku a hupne na první autobus. Má na spěch, večer ho čeká ještě porada v hospodě " Na růžku". Říkala servírka Bláža, že má prý nějaké důležité informace od kamarádky z úřadu. Dorazí i Štefan s Pepanem Votrubou a všechno důkladně proberou. Autobus s nápisem SENOCHRUPY zastaví na malé zastávce vedla drůbežárny.
Ve tři hodiny už sedí manželé Vyhnilovi u kuchyňského stolu. Tonda chroupe bábovku a Amálka okusuje ředkvičky.
"Tak jdeme na to, Zlato!" Tonda se zatváří náramě důležitě. Tady jde přece o život!
"Jméno, příjmení, adresa.." předčítá Amálie. Do vyznačených kolonek společně vsouvají úhledná písmenka.
"Místo narození." pokračuje Amálie a sáhne po další ředkvičce.
Antonín chvíli váhá: "Mám napsat ve výtahu?" zeptá se své ženy, "Naši to tenkrát nestihli, ještě že s tátou jel nahoru nějaký zřízenec. Jinak by jsi byla Amálko dneska vdova!" vysvětluje Tonda důležitě.
"Co je to za blbost?" zeptá se Amálka, celkem klidně. Ví, že to její Toník zase nejspíš nějak popletl.
"Kdybych byl mrtvej, byla bys vdova!" brání Tonda svůj názor odhodlaně.
Amálka to neřeší..: "Napiš tam jen město kde ses narodil, Senochrupy, myslím budou stačit. A rodné příjmení taky nevyplňuj. Narodil ses jako Vyhnil a jako Vyhnil taky umřeš! Prostě jenom Antonín Vyhnil!"
Tonda souhlasně přikyvuje, práce mu jde pěkně od ruky. S další otázkou si poradí hravě. Vyjmenovat sourozence, to nebude problém a tak úhledně vypisuje:
Elizabeth Nečesaná, Magdalena Pytlíková, Bohumila Nametená a Anna Šlapková
. "Tak ti mám pocit," přemýšlí Amálka nahlas, "že si ty tvoje sestry s tím jménem taky dvakrát nepolepšily co?"
"A to máš holka asi pravdu, táta to taky říkal" přitakal souhlasněTonda "Prý kdyby zůstaly radši u Vyhnilů, nemuseli teď po světě běhat žádní Pytlíkové a Nametený, Nečesaný Šlapky!"
"Skoro rok s ním doma nemluvilo ani prkýnko od záchodu."
Na otázku proč jste se rozhodli pro NRP, mu Amálka nedovolila napsat, že má pomalé spermie. "Napiš že chceš být táta" radí mu žena. Při těch slovech Tondovi zvlhnou oči dojetím. Bude táta! Až v této chvíli si uvědomuje, že se posune do kategorie otců. Protře si zaslzené oči a přeleští kostěné brýle.
"Jaký máte vztah k dětem?" další otázka je trochu záludná. Tonda zodpovědně přemýšlí. "Jak to jako myslí?"
"Asi jestli jsi někdy vedl nějaké děti," přemýšlí Amálie nahlas.
"Tonda zaloví hluboko v paměti a po krátké pauze poznamená ...nevedl." Holky vodily mě, protože jsem byl nejmladší. Máma dělala od šesti a tak mě do školy vedla většinou Bětka"
"Tady mají na mysli spíš Pionýra, nebo nějaký zájmový kroužek ....."
Tonda na nic nečeká a rychle pokračuje: "Do pionýra taky a občas mě brala na kroužek šití a taky......."
"Tondo! Jestli jsi nějaký kroužek vedl!!!!! Tak to je myšleno!"
"No tak to ne. Nic jsem nevedl. Tak co tam mám tedy napsat? Tonda začíná být zoufalý: "Mám tam napsat, že můj vztah k dětem, je jako.. kladný?"
Amálka přemýšlí. "To tam radši nedávej. To by si mohli klidně vyložit i jinak." Napiš, že pomáháš sestrám s dětma a moc tě to baví."
"No a teď to podstatné. Kolik chceme dětí?" čte Amálie z dalšího formuláře.
"Tři !" vykřikne Tonda bez rozmýšlení.
"Proč tři? " zarazí se Amálka a na chvíli odloží pero. Ta odpověď ji zaskočí.
"Protože Štefan nemá ve stodole víc postelí" rozpačitě vysvětluje Tonda," a to ještě musíme k té jedné válendě vyrobit nějakou nožičku."
"Já ti asi nerozumím, co stodola, postele, nožička??" Amálie už toho začíná mít právě dost!
Antonín její podrážděnost nepřehlédne a proto rychle vysvětluje: "Přece tu postel nešprajcneme cihlou!"
Poslední pomyslná kapka právě dopadla do poháru. Amálie se zvedá ze židle a odchází k oknu.Tohle je moc i na ni. Před domem si hrají sousedovic děti. Běhají za míčem a něčemu se smějí. To je pohled který pohladí po duši. Kdyby tolik let netoužila po dítěti, vzdala by to. Poprvé za ty roky si uvědomuje, že je vlastně ráda za pomalé spermie svého manžela. Co by se asi narodilo za myslitele, kdyby byly o trochu rychlejší?
Vrací se k formuláři a napíše číslo "tři" -vždy toužila po velké rodině, tak ať to stojí za to!
Další kolonky si najednou zatouží vyplnit sama. Kdo ví, co by se dozvěděla u dalších otázek. Jaké děti její manžel vlastně chce? Mourovaté a nebo s tykadýlky? Ať budou jakékoli, je si jistá že Tonda bude skvělý táta. A na tom jediném teď záleží.
"Víš co poklade, ten zbytek doplním, až budeš na schůzi. Rozdělíme si to. Já dodělám ty formuláře a ty domluv se Štefanem ty postele. A prosím tě, nějak to vyřešte s tou chybějící nožičkou, kýblem to fakt šprajcovat nechci."
Tonda Amálčinu malou lest neprokoukne. Vděčně se na svojí vílu v silonové puntíkaté zástěře usměje, vklouzne do svých tesilek a zamíří ke dveřím.
Antonín chvíli váhá: "Mám napsat ve výtahu?" zeptá se své ženy, "Naši to tenkrát nestihli, ještě že s tátou jel nahoru nějaký zřízenec. Jinak by jsi byla Amálko dneska vdova!" vysvětluje Tonda důležitě.
"Co je to za blbost?" zeptá se Amálka, celkem klidně. Ví, že to její Toník zase nejspíš nějak popletl.
"Kdybych byl mrtvej, byla bys vdova!" brání Tonda svůj názor odhodlaně.
Amálka to neřeší..: "Napiš tam jen město kde ses narodil, Senochrupy, myslím budou stačit. A rodné příjmení taky nevyplňuj. Narodil ses jako Vyhnil a jako Vyhnil taky umřeš! Prostě jenom Antonín Vyhnil!"
Tonda souhlasně přikyvuje, práce mu jde pěkně od ruky. S další otázkou si poradí hravě. Vyjmenovat sourozence, to nebude problém a tak úhledně vypisuje:
Elizabeth Nečesaná, Magdalena Pytlíková, Bohumila Nametená a Anna Šlapková
. "Tak ti mám pocit," přemýšlí Amálka nahlas, "že si ty tvoje sestry s tím jménem taky dvakrát nepolepšily co?"
"A to máš holka asi pravdu, táta to taky říkal" přitakal souhlasněTonda "Prý kdyby zůstaly radši u Vyhnilů, nemuseli teď po světě běhat žádní Pytlíkové a Nametený, Nečesaný Šlapky!"
"Skoro rok s ním doma nemluvilo ani prkýnko od záchodu."
Na otázku proč jste se rozhodli pro NRP, mu Amálka nedovolila napsat, že má pomalé spermie. "Napiš že chceš být táta" radí mu žena. Při těch slovech Tondovi zvlhnou oči dojetím. Bude táta! Až v této chvíli si uvědomuje, že se posune do kategorie otců. Protře si zaslzené oči a přeleští kostěné brýle.
"Jaký máte vztah k dětem?" další otázka je trochu záludná. Tonda zodpovědně přemýšlí. "Jak to jako myslí?"
"Asi jestli jsi někdy vedl nějaké děti," přemýšlí Amálie nahlas.
"Tonda zaloví hluboko v paměti a po krátké pauze poznamená ...nevedl." Holky vodily mě, protože jsem byl nejmladší. Máma dělala od šesti a tak mě do školy vedla většinou Bětka"
"Tady mají na mysli spíš Pionýra, nebo nějaký zájmový kroužek ....."
Tonda na nic nečeká a rychle pokračuje: "Do pionýra taky a občas mě brala na kroužek šití a taky......."
"Tondo! Jestli jsi nějaký kroužek vedl!!!!! Tak to je myšleno!"
"No tak to ne. Nic jsem nevedl. Tak co tam mám tedy napsat? Tonda začíná být zoufalý: "Mám tam napsat, že můj vztah k dětem, je jako.. kladný?"
Amálka přemýšlí. "To tam radši nedávej. To by si mohli klidně vyložit i jinak." Napiš, že pomáháš sestrám s dětma a moc tě to baví."
"No a teď to podstatné. Kolik chceme dětí?" čte Amálie z dalšího formuláře.
"Tři !" vykřikne Tonda bez rozmýšlení.
"Proč tři? " zarazí se Amálka a na chvíli odloží pero. Ta odpověď ji zaskočí.
"Protože Štefan nemá ve stodole víc postelí" rozpačitě vysvětluje Tonda," a to ještě musíme k té jedné válendě vyrobit nějakou nožičku."
"Já ti asi nerozumím, co stodola, postele, nožička??" Amálie už toho začíná mít právě dost!
Antonín její podrážděnost nepřehlédne a proto rychle vysvětluje: "Přece tu postel nešprajcneme cihlou!"
Poslední pomyslná kapka právě dopadla do poháru. Amálie se zvedá ze židle a odchází k oknu.Tohle je moc i na ni. Před domem si hrají sousedovic děti. Běhají za míčem a něčemu se smějí. To je pohled který pohladí po duši. Kdyby tolik let netoužila po dítěti, vzdala by to. Poprvé za ty roky si uvědomuje, že je vlastně ráda za pomalé spermie svého manžela. Co by se asi narodilo za myslitele, kdyby byly o trochu rychlejší?
Vrací se k formuláři a napíše číslo "tři" -vždy toužila po velké rodině, tak ať to stojí za to!
Další kolonky si najednou zatouží vyplnit sama. Kdo ví, co by se dozvěděla u dalších otázek. Jaké děti její manžel vlastně chce? Mourovaté a nebo s tykadýlky? Ať budou jakékoli, je si jistá že Tonda bude skvělý táta. A na tom jediném teď záleží.
"Víš co poklade, ten zbytek doplním, až budeš na schůzi. Rozdělíme si to. Já dodělám ty formuláře a ty domluv se Štefanem ty postele. A prosím tě, nějak to vyřešte s tou chybějící nožičkou, kýblem to fakt šprajcovat nechci."
Tonda Amálčinu malou lest neprokoukne. Vděčně se na svojí vílu v silonové puntíkaté zástěře usměje, vklouzne do svých tesilek a zamíří ke dveřím.
—————