Podobnost čistě náhodná epizoda 19

Koprovka zabrala a v dlouhé květované sukénce ze sekáče to Amálce dnes moc sluší. Po osmém knedlíku začaly na Tondově zachmuřené tváři, postupně měknout rysy. U desátého kousku konečně promluvil "Dobrý!" zahuhňal s plnou pusou. Amálce ta slova však zněla jako rajská hudba. Věděla, že je vyhráno. "Na chlapa musíš přes jídlo, když už to přes postel nefunguje," jako by opět zaslechla slova své moudré maminky.
"Miláčku, mám pro tebe překvapení" špitla opatrně, sotva Tonda odsunul talíř a pohodlně se rozvalil na židli.
Amálie nemohla přehlédnout jak se mu rozzářila očka a proto rychle pokračovala. "Ne, není to to, co si myslíš. Tvého medvídka opravdu nemám. Víš, moc mě to mrzí, šla jsem ho hned hledat, ale už tam nebyl. Chtěla jsem ho přinést zpátky, ale on už je teď asi u nějakých hodných lidí. Mám pro tebe něco jiného. Něco co z tebe udělá opravdového otce rodiny. Až budeš obíhat úřady, musís přece vypadat zodpovědně, chytře a taky jako správnej chlap."  Amálka využila okamžik překvapení a položila před svého manžela novou krásnou tašku vyrobenou z černé koženky."  "Ta musela stát balík." Vysoukal ze sebe překvapený Antonín a brašnu z lásky darovanou, studoval ze všech stran. "Stála, ale ty si zasloužíš jen to nejlepší!" prohlásila Amálka a svá slova umocnila polibkem. Tondovy zvlhly oči. Amálčin dokonalý tah neprohlédl, slova o otcovství dopadla na úrodnou půdu.

"Víš co zlato, možná máš pravdu. Trochu by jsme to tady předělat mohli. Tak třeba, ten starý mycí stůl v kuchyni vlastně nepotřebujeme Proč bys měla chodit vylejvat vodu z nádobí až do kanálu,  udělám odpady a zavedu vodu do kuchyňské linky.
"Ale miláčku, vždyť my přece nemáme kuchyňskou linku, ale kredenc po tvojí  babičce" Amálka hned využije situace a kuje železo dokud je žhavé.
Tonda se hluboce zamyslí "A jo, to máš vlastně pravdu." Prohrábne si rukou  řídnoucí kštici a hrdě prohlásí: "Tak tu linku koupíme, a hned zítra! Vezmu si v práci volno a vyrazíme do města. Vím o jednom skvělém bazaru s použitým nábytkem."

"Teple se obleč, pojedeme na  motorce, sedneš si do sajtkáry, protože s námi pojede i Štefan. Vybrat správnou kuchyň, to je sakra velká zodpovědnost." Tonda se hned ráno, k nové situaci postavil čelem. Nic neponechá náhodě.
Na Amálku jdou mdloby.Jen stěží nevypadne z role milé poslušné hospodyňky. Štefanova společnost zcela mění situaci. Zná ho za ty roky dobře, je to obětavý chlapík a Tondův nezištný kamarád, pro běžný život je ale stejně nepoužitelný jako její manžel. Obavy, že ti dva koumáci vyšťourají v nějakém vetešnictví kuchyňskou almaru ještě šílenější než tu co mají doma, jsou zcela na místě.
"Tak kde to vázne??" zakřičí Štefan oblečený do černého koženkového kompletu. Za hledím helmy mu vesele plápolají rozzářená očka.
"V těch tesilkách na motorce zmrzneš" prohodí směrem k Tondovi.
Amálka přes sebe přehodí dlouhý šedý kabát, okolo obličeje si omotá vlněný šál a s nedůvěrou pohlédne na červenou sajtkáru, připevněnou ke staré mororce.  "Neboj, je to vyzkoušený" uklidňuje ji Štefan.
Tuze nerada Amálie usedá do sedačky v lodičce. Kdyby tolik netoužila po nové kuchyni, nikdy by se k takové šílenosti přemluvit nenechala.

Po pár minutách si to už všichni tři vesele sviští po úhledné silnici. Tonda se drží Štefana za bundu jako klíště. Kdyby mohl, zakousl by se mu do zad. Díky svému nevhodnému ohozu cítí, jak mu zimou odumírají všechny části těla. Amálka sedí celkem pohodlně. V duchu si už vybírá barvu na nové kuchyňské lince a zdá se, že se jí projížďka podzimní přírodou dokonce líbí. Kochá se pestrobarevnýmí odstíny stromů a obdivuje krásné rodinné domky, kterými je cesta do města lemovaná. Do města už to není daleko. Na přehledné rovince Štefan hlasitě zakřičí.
"A teď si držte klobouky, osolím to, ať z toho taky něco máte!"
Tonda mu zaryje své omrzlé prsty do žeber a zbaběle zavře oči. Amálka se  usadí ještě pohodlněji a z hluboka se nadechne. Štefan pustí plyn na doraz!  Cítí jak sebou mašina dvakrát prudce škubne a pak, s volností ptáků, letí jak s větrem o závod. Škoda že mají helmu, ten vítr ve vlasech by musel být úžasný. Opojeni rychlostí, nehledí na levo ani na pravo.
Po chvíli však začne Tonda bušit Štefana pěstí do zad.! "Zastáááv!!! Nemáme Amálku!" křičí jak o život.
"Co???" Štefan zastavuje stroj a nevěří svým očím. Po sajtkáře není nikde ani památky.
"Ty vole, my jsme jí fakt někde ztratili!" sykne na Tondu a otáčí motorku. "Naskoč, snad někam neulítla!" Tonda hrůzou ani nedýchá. Vyškrábe se za Štefana a pevně se chytne. "Jeď pomalu, nebo mi jí ještě přejedeš! přikáže kamarádovi.

"Támhle je! " křičí Tonda a cloumá Štefanovou koženkovou bundou. "Zastáááv!!!
Na ten pohled, kterým oba kamarády Amálie probodla, nikdy nezapomenou! Seděla na patníku podél silnice a  supěla. Otlučená sajtkára ležela tiše v nedalekém příkopě. Společně prosvištěly vzduchem jak dvě holubice a usadily se daleko za krajnicí.

Ten den by Amálce prošlo úplně všechno. Kdyby si přála křišťálový lustr, dostala by ho. Tonda se Štefanem by klidně, s černou punčochou na hlavě, přepadli odlehlou benzínku, jen aby odčinili ten Amálčin vyhlídkový let vzduchem. Přesto se tato dáma spokojila pouze s použitu, ale pěknou, kuchyňskou linkou z bazaru.