Podobnost čistě náhodná epizoda 22

Obývací pokoj provoněl čerstvě dopečený štrůdl a v kuchyni už bublá voda na kafe. Vlasta na něj nepočkal a už do sebe souká třetí kousek závinu.
"Já ti tedy povím Zdeni, ani se mi odtud, do těch ZaječiC, nebude chtít stěhovat.
Zdena zalije kafe a sedne si proti svému dočasnému nájemníkovi.
"Ale bude. Jen co to tvoje hnízdečko bude hotové," ujistí ho. "Ještě ti tu haluznu budou závidět."
Vlasta se jen ušklíbl: "Tak to bych chtěl vidět! Včera jsem měl tu čest, seznámit se s tím záchranným týmem, který zvelebí mojí chalupu! Ten Vyhnil, to je teda případ a náš Pepa z údržby? Dyť ho znáš. Ti dva se hledali až se našli!"

Vlasta se dá do smíchu. "Zdeni, měla jsi na tý Mikulášský bejt! Nebály se ani ty nejmenší děti. A já, já  měl pocit, že jsem na nějaké komedii . Normálně jsme řvali smíchy. Jo, a to jsem vlastně ješte zapomněl na toho Mikuláše, co jsme ho museli nejdřív trochu rozehřát, aby byl vůbec schopný chodit a mluvit. a ani pak mu to moc nešlo. Stál tam jak ledová sfinga a jediný zvuk co vydával bylo drkotání zubů. Ještěže měl tu berli, aspoň se měl o co opřít,  jinak by jsme ho museli přivázat k topení. Věřila bys, že ti blázni přijeli na motorce?"
Vlasta nemůže ani mluvit, jak se mu derou slzy smíchu do očí. Zhluboka se nadechne a pokračuje. "Čert vypadal jako vlk z tý ruský kreslený pohádky „Jen počkej zajíci!”. Vzpomínáš na ty květovaný trencle, co nám někdo z charity poslal pro děti? Saša z nich pak našila polštářky. Tak takový lezly Vyhnilovi z chlupatejch čertovskejch kalhot. Asi mu na tý motorce ruply. Pajdal, jak kdyby ho přejel buldozér a byl trémou úplně mrtvej. Prostě ze sebe nevydal ani hlásek. Nebejt Sašenky z kuchyně, děcka by myslely, že jsou v němým filmu. Tý ženský je do kuchyně škoda. Když pořád mlčel a stál jak solný sloup, vytrhla mu řetěz z ruky, zadupala a ječela ble ble ble ble. A tos měla vidět, to už se smíchy káceli úplně všichni."
Vlasta vyprávěl, utíral si slzy a dusil se v dalším a dalším přílivu smíchu.
"Když tam pak Pepa z údržby vyšvihl baletní kreaci v andělském hávu, měli jsme všichni dost. Děcka byly u vytržení. Tohle nikdy neviděly, vlastně, nikdo nic podobnýho neviděl. Jak jsme se pokoušeli ty dva kašpary rozmrazit, tak padnul i nějakej ten frťánek, Pepa si dal pro jistotu i když byl celou dobu v teple a závěr celé besídky se nesl v duchu labutího jezera a čardášové princezny."

To už se smála i Zdenka. Představa kankánu stříknutého baletním hopkáním Vyhnila, Štefana a Pepy byla opravdu příšerná. "No a tak si to představ. Ten Tonda Vyhnil, to je ten Vyhnil, kterýho mi Saša dohodila jako řemeslníka na barák. Tak ani nevím,po tom všem, co jsem viděl,  jestli budeme stavět nebo spíš bourat"
Zdenka usrkla kafe a zavěštila: "Všechno zlý je k něčemu dobrý a každej bonbon má svou náplň. Když neochutnáš nevíš."
"Hlavně, že to není ten samý Vyhnil co má u nás na úřadě žádost o pěstounku. Podle toho co mi tu vykládáš bych mu musela nejspíš zatrhnout i křečka. Odkud je? Nevíš?"