Podobnost čistě náhodná epizoda 28

Předvánoční čas zachvátil i děcák a Vlasta Zajíček, po ohromném úspěchu s Mikulášskou veselicí, krotil děti na každém kroku. Děcka byla k neudržení.
Největší problém pro Vlastu, jako ředitele, byly peníze. Jak jinak. Už léta doslova žebral na každém kroku a ve městě nebyl soukromník, kterého by neoslovil. Bylo mu úplně trapně, když psal obchodníčkům a řemeslníkům dopisy, zda by dětem nechtěli ze svých malých příjmů, přilepšit na vánoce dárkem. Velkým firmám, fabrikám a nadacím psal bez skrupulí. Někdy daly, někdy ne.
"Vánoční strom přání ", tak se jmenovala akce, kdy každé dítko napsalo po čem touží a každý měl možnost obdarovat děti bez rodiny podle své peněženky.
Vlasta byl přesvědčený, že tohle není ten správný způsob, ale jiný neznal a nevěděl, jak by každému klukovi a holce z "baráku" pořídil to, co by rádi pod stromečkem našli. Někdo chtěl Mp3, jiný brusle, holky panenky a plyšáky, velké děti počítače a notebooky. Všichni ale potřebovali nejvíc mámu a tátu a to jim Zajíček splnit nemohl.

„Sašo, budeme letos mít kapra nebo řízek?” Vlasta strčil hlavu do kuchyně. „Bude oboje a hodně,” hlaholila Alexandra Slimáčková a nabídla Vlastovi vařečku se zbytkem krému, který zbyl z buchtiček. „Vepřový doveze Pepa a po kaprech se má taky podívat, letos jsou zase drahý jako to prase.” Zajíček vrátil dočista olízanou vařečku a mlaskl: „Před marketem jsem ráno viděl prodávat stromky i kapry, tak se tam zastavím a objednám je. Kolik jich má být?” Saša se zamyslela a v hlavě jí sepla kalkulačka: „Nejmíň třicet kilo a radši naháče, abych se s tím nemordovala ještě za rok.”
„Okay,” pokýval Zajoch a zmizel.

Po extempore s Tondou Vyhnilem měl Hrouda po náladě. Čím víc se blížily Vánoce, tím víc byly lidi podrážděnější. Jednomu se nelíbil naháč, jinej nechtěl šupináče, tamtomu se zdál kapr leklej, druhýmu se nelíbila barva očí. Se stromky to bylo podobné. Ten je moc velkej, malej, hustej, řídkej...žádnej akorát. A ke všemu byl Marián většinu času u kaprů, protože Myšák si zabral ten svůj lesní revír jen pro sebe.
Kapří kádě se doplňovaly každé ráno a fakt je, že odpoledne už nebylo co prodávat.
„Krásný den, že jo?” Mladej pán nakukoval do poloprázdných kádí a Marián rozmrzele odpověděl: „Jak pro koho, chcete naháče nebo šupinatýho?”
„Raději naháče a rovnou třicet kilo, prosím.” Hrouda zvedl hlavu od špalku, který čistil, aby se ujistil, že si z něj ten člověk nedělá legraci.
„Ano, třicet kilo a kdybyste je dovezli do dětského domova, byl bych vám velmi vděčný,” usmál se Vlasta Zajíček.
„Tak to jo, už jsem myslel, že si zakládáte rybník” zažertoval Hrouda. „Mám vám to vodvézt hned ráno? A chcete je živý, děckám do vany?”
„Jen to ne, kdyby to šlo, tak na půlky a taky nějaké hlavy na polévku, prosím.”
„Jasan a na jaký méno bude faktura?”
„Napište to na děcák a na moje jméno Vlastimil Zajíček. Děkuju.” Vlasta se měl k odchodu, když dostal nápad.
„Pane, nevíte o někom, kdo by našim dětem mohl udělat vánoční nadílku? V kostýmu a tak...”
Hroudovi se sevřel žaludek, jen co zaslechl slovo "kostým", vzpomínka na kravince na kalhotech a smrad, kterej se ho držel jako klíště, mu nedala dlouho spát.
„To nevím, ale voptám se, řeknu vám zejtra.”
„Tak zítra nashledanou.”   „Nashledanou.”

Hrouda se naložil do vany s horkou vodou a Hroudička mu přihodila kačenky a loďku, aby mu nebylo smutno.
„Ahoj, je někdo doma?” ozvala se Marta Hroudová a dovlekla nákup do kuchyně.
„Tady, tady jsme” ozvalo se z koupelny. Hroudička drbala dlouhým kartáčem tátovi záda a Marián si vytvořil z pěny na hlavě slušivého kohouta.
„Co bylo v práci?” zeptala se Marta a postavila na kafe. Rozbalila sušenky a zavolala: „Kaféééé a pekla jsem!”
Z vany se ozvalo bublání odtékající vody a Maroš s Hroudičkou se hrnuli ke stolu. „Tak povídej, co ryby, jak jdou kšefty a tak.”
„Normálně, nic novýho. Ryby plavou, smrděj, stromky stojí a voněj,” zamumlal Hrouda s plnou pusou. „Jo a zejtra mám volno, celou várku koupil děcák, tak jim ryby vodvezu a mám volno.  Půjdeme bruslit?” zeptal se Hroudičky.
„Jo,jo,jo!” vypískla holčička a Marta se ozvala: „To by ses moh' přeptat jak to chodí s těma dětma, ne?” Maroš se zamyslel až mu zaskočila sušenka. „To nevím, Marti. Ten Králíček nebo jak se menoval, říkal něco o vánoční nadílce, že jako někoho shání...a já bych nerad votravoval....” Marta mu skočila do řeči: „No Máro, to bys udělal? To je krásný, ty budeš nadělovat v děcáku dárky!”
Marián Hrouda chtěl vysvětlit Martinin omyl, chtěl říct, že nadělovat nic nikomu nechce, chtěl....
„Vid', Martičko, já jsem taky moc rád.” Hrouda se nezmohl na víc, než souhlas. Ty oči jeho ženy, které zářily jako dvě hvězdy, ty nemohl zklamat.

Mitsubishi naložené kapřími půlkami zabočilo k dětskému domovu a u brány zatroubilo. "Tůůůů tůůůů"
„No co je?” Saša Slimáčková vylezla z kuchyně a utěrkou si otírala zpocený obličej.
„Vezu ty ryby, paničko” Hrouda laškovně zmáčkl ještě jednou klakson.
„A to ty půlky jako leknou nebo co?” zamračila se Saša a ukázala, kam bednu se štědrovečerní krmí složit.
„Tady máte fakturu. Kde najdu pana Králíčka?”
„Člověče, náš pan ředitel je Vlastimil Zajíček a vy si to laskavě zapamatujte, ano?” spražila Hroudu Saša a odkráčela do kuchyně.
Maroš vyběhl tři schody a zaklepal na dveře ředitelny. „Dále,” ozval se známý hlas a Hrouda zmáčknul kliku.
„Dobrý den, co ryby máme?” usmál se mladý ředitel a tázavě se na Hroudu zahleděl  „Copak mi ještě nesete?”
Marián se zavrtěl a vyslovil to, co říci vlastně vůbec nechtěl: „Já vám du říct, že přídu na ty vánoce.” Vlasta se zarazil „No ano, úplně jsem zapomněl, vy byste to vzal? To budete moc hodný. My tady máme kostým, je teda Santy, ale děckám to vadit nebude, stejně Ježíška nikdo neviděl, ne? A jestli máte chvilku, můžete si ho hned zkusit a domluvíme se, kdy byste přišel, ano?”
„Pepo,” zavolal Zajíček do chodby a odněkud se přiřítil mužík v montérkách „Čau Máro, co tu děláš?”
„Vy se znáte? To je výborné. Pepo, přineste tady panu...panu...,” „Marián Hrouda,” pomohl mu Pepa, „Panu Hroudovi ten santovský kostým, měly by tam být i vousy a taky zvonek,” obrátil se na Hroudu: „Umíte dělat to jeho hou, hou, hou, že?”
O Máru se pokoušel infarkt. To Martě nedaruje. I o Vánoce ze sebe bude dělat pitomce, hou, hou....