Podobnost čistě náhodná epizoda 30

Vlasta byl už několikrát v Zaječicích, dokonce tam i přespal, ale na nějaké dlouhé přebývání to opravdu nebylo. Chalupa byla až po střechu zavalená bordelem, krámy se válely všude. Štosy novin z minulého století, černé obleky a k nim nepadnoucí klobouky, sedm holí vycházkových a zbytky nářadí, které Zajíček nikdy neviděl.
Vánoce tady určitě trávit nebude. Pěkně zaleze ke Zdeničce a bude se cpát jejím výtečným cukrovím.

„To je mi líto, Vlasto, ale letos spolu u stromečku neposedíme. Musím za sestrou do Klatov, marodí a je na všechno sama, tak jí jedu pomoct s dětmi. Jo a cukroví taky bude péct až u nich, beru si dovolenou, po pěti letech...celé svátky!”
No co, tolikrát Vlasta v děcáku, za poslední rok přespal a Vánoce jsou den jako každý jiný. Den před Štedrým dnem zajede na chalupu, jak říkal domku v Zaječicích a potom si sedne s dětma u salátu s kaprem a budou se dívat na pohádku. Saša Slimáčková nadělala s holkama tolik cukroví, že ho budou jíst ještě na Velikonoce a vánočky dělá snad nejlepší na světě. „Jo, řediteli, to se musí pořádně zamotat a nechat znovu vykynout.” udílela rady kuchařka a celou svou dobrosrdečnost nacpala do vanilkových rohlíčků, pracen a lineckých koleček.

23.12. se Vlasta Zajíček, s mírným autobusovým zpožděním, dopravil do Zaječic. V místním pohostinství ještě nebyl, ale vesnické tamtamy fungují spolehlivě, takže každej už věděl, že tu ratejnu koupil nějakej "Králíček, co je šéfem ve vězení ". V místním koloniálu, kde za celou dobu neměli ani jedenkrát chleba a rohlíky, protože jsou jen na objednání, se ho dokonce paní neurčitých tvarů a věku zeptala, jestli se nebojí, když  "chytá ty kriminálníci ".

Den před Vánocemi tedy Zajoch zatopil, dokonce se naučil nasekat třísky sekyrkou tak tupou a starou, že je div, že drží v topůrku. Světnice se vyhřála, kamna praskala jak o život a Vlasta se uvelebil v křesílku prožraném moly.
Přece je tady pěkně, pomyslel si a vykouknul oknem ven. Začaly poletovat sněhové vločky....

Ze snění ho vytrhlo dupání a oklepávání bot na verandě. „Halooo, šéfe” ozvalo se a Vlastovi se ten hlas zdál nějak povědomý. Kde jen ho slyšel.....VYHNIL! No jasně, od té mikulášské merendy by ten hlas poznal i na Letný. „Tady, tady jsem, pojďte dál,” zval Tondu Vyhnila a jeho zrak sklouzl po štramáckém oblečku páně Vyhnilovic. Tonda se zase vyzdobil. Z pracovní kombinézy mu vyčuhoval odrbaný rolák, na nohou boty filcáky a na hlavě ušanku s odznáčkem. Přes to všechno si Tonda natáhnul vaťák. „Kurňa, tady máte vedro,” spustil a začal se soukat z oděvu. Vlasta měl tak možnost vidět, před světem skryté, jégrovo prádlo v losovém tonu a ponožky zvané kopřiváky.
„Já sem tu jenom na skok, abych se jako domluvil na tý rekonstrukci, co tady budete chtít, ale jak tak koukám, tady to bude chtět všecko nový, že jo?”
Vlasta se bavil čím dál víc. „A co by to tedy chtělo, mistře?”
Tonda se nadmul jako kohout, mistře mu nikdo nikdy neřekl, jen v drůbežárně někdy říkali: "Tondo, to si teda mistr..."
„Já bych to šéfe viděl na dlaždičky do koupelny, jedny bleděmodrý mám doma a taky bych vám lacino sehnal lino a kuchyň, zrovna jsme si s Amálkou pořizovali, tak vím co teď letí ” (zamlčel, že pro trendy kuchyň byli v bazaru a na modré obkladačky ze stodoly, čeká Amálka už dvacet let).
„Tak sem si to vobhlídnul a mažu domů, sem tu na kole a trochu mi to klouže. Aby se mi tak eště něco stalo předtim fotbalovým mačem. Vy to vlastně nevíte nebo víte? Zaječice a Senochrupy pořádaj Silvestrovskej turnaj. Hrajeme si Pralesní ligu, ale Senochrupáci vám to Zaječákům- Ušákům nandaj.” Tonda Vyhnil se rozvášnil a začal se nasoukat do kombinézy. „Taky byste si měl něco takovýho teploučkýho pořídit. Já v tom chodim porád. Do práce, do hospody a někdy i do krámu, když Amálce něco dojde.” Tonda velebil svůj obleček a z jeho vojenských ponožek se linul odér chcíplého psa, ale jinak byl Tonda Vyhnil vcelku čistý. „Tak po Silvestru, jo? Uvidíme se. A Šťastný a veselý,” zahlaholil a byl pryč.

Vlasta Zajíček dorazil do děcáku skoro za tmy. Zevnitř bylo slyšet hlahol dětí, netrpělivých a natěšených na zítřejší nadílku. Tak tedy ŠŤASTNÉ a VESELÉ, pomyslel si Vlasta Zajíček a zavřel za sebou bránu dětského domova.